ŠTĚPÁN CHÁB
Tak první korouhev se roztočila a nastavila se na zcela opačný směr větru. David Pražák, poslanec ze Semil, opustil hnutí ANO a zasedne do lavic nezařazených. A jako zařezaný tam chce prosedět zbytek volebního období.
Nu, měl bych pár výhrad.
David Pražák byl do Poslanecké sněmovny zvolen pod trikotem závodního oddílu Babišova ANO. A to v roce, kdy doznívala vláda Petra Fialy a voliči toho fialismu a rakušanismu měli plné kecky. A tak vložili důvěru do opačného tábora.
A teď si jeden z toho tábora umane, že už se mu v peletonu Babišova závodu šlapat nechce a odejde si. A začne vládnímu peletonu házet klacky do kol a nařezávat jim šlahouny k pumpičkám a do vody k občerstvení potajmu přilévat něco projímadla. Politického, samozřejmě.
A mně ten systém přijde takový zvláštní. David Pražák se do Poslanecké sněmovny dostal na kandidátce hnutí ANO. Pokud tedy opustí lavice hnutí ANO v Poslanecké sněmovně, neměl by si zvlčile sednout na lavici nezařazených, ale jednoduše rezignovat a přenechat místo tomu na kandidátce ANO, který zůstal nezvolen… protože byl zvolen David Pražák.
Je to taková systémová nespravedlnost. Voliči volili ANO, s ním Davida Pražáka. A to v dobré víře, že volí proti fialismu. Teď jejich hlasy dostaly do sněmovny člověka, který bude jednat vysloveně proti nim.
Právníci a ústavní experti budou samozřejmě šermovat článkem 26 Ústavy o volném mandátu, kdy poslanec není majetkem strany a může si podobně odkráčet, kam chce. Formálně mají pravdu. Jenže mezi suchým paragrafem a elementární politickou cti zeje bezedná propast. V poměrném volebním systému nekroužkují statisíce lidí nezávislého solitéra z Podkrkonoší, ale volí partaj a její program. Sebrat těmto lidem hlas, vzít kramle ze společného klubu, ale plat, poslaneckou kancelář a hlasovací kartu si nechat v kapse jako soukromou kořist, to není ústavní nezávislost, to je čistá politická zpronevěra.
Ona ta zastupitelská demokracie znamená, že zvolený poslanec zastupuje mínění voličů. Je tohle mínění voličů? Tak ta otázka musí znít. Nejde se ptát, jak se cítí David Pražák, jak to vnímá, ale jak to vnímají voliči. Přešli i oni k opačnému táboru? Předvolební průzkumy tomu nenapovídají. Poslanecké křeslo patří voličům a programu, nikoliv osobnímu prospěchu jednotlivce, který se nechal na zádech strany do parlamentu pouze vyvézt. Když poslanec opustí tábor, za který byl zvolen, ale poslaneckou legitimaci si nechá a začne hlasovat proti lidem, kteří mu dali důvěru, nevystavuje na odiv žádnou západní demokratickou kulturu, ale zneužívá děravý český ústavní systém k tomu, aby se z politické cti stal prázdný pojem.
David Pražák neměl vystupovat z ANO, ale složit mandát a popustit své místo… hm, někomu rozumnějšímu, nebo méně nervóznímu. Takhle si jen s úspěchem hraje na Čurdu a lidé ho tak také budou vnímat. Takový krok, mám ten pocit, postrádá čest, která by měla být předností každého politika. Já vím, to je ale blbý humor.
Ale možná, a tady budu bezhlavě spekulovat, že se Pražák lekl svých jmenovců dle místopisu, kteří čile rozesílají výhružné e-maily, kde mluví o sledování a vláčení rodin s nimi nespolupracujících politiků v bahně. Možná Pražákovi jen povolily nervy. Chápu, stížnosti se dají posílat jen na lampárnu. Quod licet Iovi, non licet bovi, jak se říká u nás na vesnici. Tedy – co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. A tak tady ty naše úderky už možná mohou slavit svůj první úspěch. Jeden se lekl. Už je jejich. Další budou následovat. Jsme v tom vleku doby zapřažení, no, jako ti volové.
Ale možná je to jinak. Možná, že David Pražák hrdinně vzdoruje výhružným e-mailům, jen s hnutím ANO přestal souhlasit. O to větší má ovšem morální povinnost prostě složit mandát a přenechat své místo dalšímu na kandidátce. Protože pak si vytírá podlahu s principem zastupitelské demokracie, potažmo s hlasy svých voličů.
