Mnoho z toho, co teď budete číst, jste zde na blogu už možná četli, protože jsem ve svých názorech konzistentní, Když se teď ale téma církevních restitucí v souvislosti z otázkou jejich zdanění opět vnutilo, tak si pár (staro)nových poznámek neodpustím.
- Tohle vás možná překvapí, ale co se samotného zdanění církevních restitucí týče, tak jej považuji za nesmysl. Ale nebojte se, svět je v pořádku, mé důvody jsou takové, že mně samozvaní lepší lidé budou moci i nadále nadávat. Nuže, pokud by restituce byly ve své podstatě v pořádku, jak si myslí právě lepší lidé, pak je jejich zdanění nesmyslné, protože je to jako danit odškodnění. Pokud ale v principu v pořádku nejsou, jak si myslíme lůza a já, pak by se neměli zdanit, ale zrušit. Pouze zdanit znamená legitimovat je, uznat, že v principu jsou v pořádku a byla jen formální chyba v implementaci. Pokud není vůle nebo síla je zrušit, kosmetické úpravy jsou zbytečné.
- Pokud chcete označovat konfiskaci církevního majetku za krádež, musíte za krádež uznat i privatizaci, protože v obou případech jde o změnu majetkových poměrů v důsledku změny poměrů společenských. Cokoliv jiného je pseudomorální kýč.
- Problémy způsobené hromaděním majetku v jedněch rukách, navíc majetku pochybného původu, lze řešit či alespoň zmírnit konfiskací tohoto majetku. Církev (v našich podmínkách katolická) byla historicky v postavení monopolisty a církevní restituce toto její postavení restaurují.
- Církev své majetky nenabyla čistě a čestně, protože v době, kdy vznikaly, byla ve výrazně asymetrickém postavení ke zbytku společnosti, kdy držela „duše“ lidu jako rukojmí a obyvatelstvo korumpovala a vydírala peklem a odpuštěním. Skutečnost, že to většina populace nebyla schopna pochopit, na podstatě věci nic nemění, stejně jako dnes nic nemění na nemravnosti lichvy to, že ani dnes většina společnosti netuší, která bije, a leze lichvářům do náručí „dobrovolně“ (úvozovky dvakrát podtržené).
- Argument, že se církev bude o „vrácený“ (ve skutečnosti darovaný) majetek starat, je lichý, protože většinu tohoto majetku tvoří kulturní dědictví, za jehož zachování je odpovědný stát. A církve si to velmi dobře uvědomují, jak silnou vyjednávací pozici při jednání o grantech a dotacích budou mít.
- Nakonec, nikoliv však v poslední řadě, je sporný i „vracený“ majetek a jeho ocenění. Cena je v mnoha případech nadsazená, aby církve dostaly více, než na kolik mají „nárok“, v mnoha případech se vrací majetek, který církvi nikdy nepatřil v žádném smyslu toho slova, stejně jako se „vrací“ i majetek, který nepatřil církvím, jež ho měly jen k užívání, ale rakouskému eráru či jednotlivým donátorům.
Převzato z blogu Tribun
Loading…