Víte, co znamená pojem „matrescence“? Jde o souhrnný termín pro změny identity, k nimž u žen dochází poté, co se stanou matkami. Tento proces „stávání se matkou“ vědci vnímají jako období plasticity, proměny a růstu, podobné adolescenci (což je slovo etymologicky podobné a znamená „stávání se dospělým“).
Termín matrescence zažívá obrovský celosvětový boom. Ačkoliv byl poprvé definován již v 70. letech, dlouho zůstával skrytý v akademických kruzích. V uplynulých měsících a letech se z něj však stal stěžejní pojem v diskusích o moderním mateřství.
Zásadním zlomem bylo vydání knihy Matrescence od britské novinářky Lucy Jones. Autorka v ní propojila osobní zkušenost s nejnovějšími poznatky z oblasti neurovědy, evoluční biologie a psychoanalýzy. Kniha se stala celosvětovým hitem, vyvolala obrovskou vlnu diskusí na platformách a aktuálně se dostává i do povědomí českých čtenářů.
Na začátku roku 2026 odstartovala velká mezinárodní iniciativa několika pro rodinných organizací a firem s cílem prosadit slovo „matrescence“ do prestižních výkladových slovníků. Iniciativa se setkala s nebývalým zájmem a díky tomu vyhledávání pojmu na Google vyskočilo na historické maximum a sdílení pod hashtagem #matrescence se stalo trendem. Nejčastěji jsou to samy matky, které takto na sítích otevřeně sdílejí realitu svého mateřství, kterou – přes svou nepochybnou vnitřní hodnotu a krásu – jednoduše nevystihuje tradovaný obraz „dokonalé a vždy šťastné matky“, což u milionů žen po celém světě vyvolává silnou úlevu.
Zvýšený zájem o tento pojem tedy není jen módní vlnou. Zdá se, že je to přímá reakce na to, že moderní ženy konečně našly slovo, které přesně popisuje jejich náročný vnitřní stav, aniž by se musely cítit provinile nebo si připadat psychicky nemocné či méněcenné.
Matrescence totiž přináší do genderových debat posledních let zcela nový, vědecky podložený rozměr. Ukazuje totiž, že mateřství není jen sociální konstrukt nebo „manažerská role“, pro níž se lze rozhodnout či kterou lze ze dne na den delegovat, ale jde o hlubokou psychosomatickou, hormonální a neurologickou proměnu ženy v matku. Je to neurochemicky řízený proces, nikoli sociální dovednost.
Nejde zdaleka jen o to, že porodem ženě začne „péče o dítě“. Žena po porodu prochází masivní neurologickou a hormonální přestavbou, vyžadující obrovské množství energie. Vyčerpání a změny chování a nálad nejsou slabostí, ale důsledkem hluboké biologické transformace.
Společnost často očekává, že žena po porodu plynule naváže tam, kde skončila – vrátí se k práci, udrží si společenský život a bude stejnou partnerkou. Matrescence ukazuje, že to biologicky a psychologicky není možné. Staré ženino „já“ zaniklo a rodí se nové. Jsou ochotni a umějí s tím počítat partneři, zaměstnavatelé i státní plánovači?
Pohled na mateřství jako na psychosomatický proces, transformující celou ženskou existenci, dává ženám „vědecké“ právo být unavené, zmatené a potřebovat ochranu a podporu celého systému. Vždyť dosud bývá pravidlem, že celé okolí včetně zdravotnického a státního systému se po porodu zaměří na novorozence, zatímco psychický stav a transformace samotné matky zůstávají stranou.
Koncept matrescence může přinést nové argumenty i do bioetických debat, souvisejících s tzv. surogátním mateřstvím. Ukazuje totiž, že těhotenství není pouhá biologická služba („inkubátor“), kterou lze pronajmout. Je to proces, který trvale mění identitu, mozek, psychiku i tělo ženy. Biologické pouto mezi matkou a dítětem vzniká již v děloze, náhlé přerušení této vazby po porodu mívá psychosomatické dopady na oba zúčastněné. Mateřství zkrátka není sociální role, kterou lze smluvně přenést z jedné osoby na druhou bez emocionálních a biologických nákladů.
Zkrátka, vědecky podložené poznání matrescence je vítaným nástrojem pro ocenění jedinečnosti ženské zkušenosti. Pomáhá pochopit, že mateřství ženu hluboce psychosomaticky transformuje a zaslouží si specifický respekt, ochranu a podporu. Cílem však není ženu do této role uzamknout, ale spíše zajistit, aby za tuto hlubokou transformaci nebyla společensky či ekonomicky penalizována.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
