(Článek bývalého prezidenta a premiéra Ruské federace a nynějšího místopředsedy Rady obrany státu RF)
Dmitrij Medvěděv 14. 09. 2026
Současný svět je plný úvah tvůrců umělé inteligence o tom, že lidstvo příliš spěchalo.
Že umělá inteligence je nebezpečná, nepředvídatelná a vyvíjí se příliš rychle podle zákonů, které nám nejsou zcela jasné. Že je čas se zastavit a udělat si pauzu, abychom později nemuseli hluboce litovat, že jsme vypustili z řetězu svého rozumového soukmenovce.
Jsou takové obavy reálné? Zvlášť když o tom už dlouho mluví mnozí chytří lidé, jako je Musk a další.
Odpověď je jednoduchá: jsou reálné. Mimochodem, i já jsem o tom nedávno psal v článku pro časopis „Expert“.
Ale…
Tvůrci různých variant generativní umělé inteligence jsou lstiví. Nebojí se o nás ani o druh Sapiens jako celek. Neobávají se toho, že by AI, opojená svou mocí, zničila lidstvo. Vyhlídky na to jsou zcela nejasné. Co se však určitě může stát, je vznik situace, kdy softwarový produkt využívající pokročilou verzi umělé inteligence k řízení velkého výrobního závodu nebo dopravního uzlu způsobí kolosální škody. Například srazí ve vzduchu letadla nebo zničí jadernou elektrárnu. A pak si půjdou už po tvůrcích generativní umělé inteligence. A podají žaloby v řádu miliard. Nebo jim prostě rozmačkají mozky o zeď.
A co tedy dělat?
Nejzřejmější by bylo pokusit se na mezistátní úrovni dohodnout na společných principech regulace umělé inteligence. Pak bychom všichni měli alespoň nějakou šanci kontrolovat její vývoj.
To se ale nepodaří kvůli hamižnosti korporací a nenasytnosti lidských vášní.
Zbývá tedy jediné:
Spoléhat na milost vítěze. Na humanismus, který projeví naše milovaná, lidmi stvořená, mazaná umělá inteligence.
Zatím nemá žádné zjevné emoce (ačkoli ilustrace dole naznačuje, její smysl pro humor) – ale jaká bude ta velká superinteligence, to nevíme. Třeba se nad svými „rodiči“ slituje …
Preklad: St. Hroch, 14. 9. 2026
Zdroje:
https://t.me/medvedev_telegram
