28. února 2025
Hra dohadů o skutečném postoji prezidenta Donalda Trumpa k míru na Ukrajině pokračuje.
Někteří komentátoři, včetně vás, se domnívají, že to Trump přepískl tím, že se příliš angažoval ve prospěch Ukrajiny. Jiní se domnívají, že Trump klame veřejnost, zatímco na míru pracuje v zákulisí.
Poslední dva blogové příspěvky byly součástí hry na dohady:
Připomeňme si první článek:
Ani jeden z přístupů, o nichž si lze myslet, že je Trump zastává – využít dohodu o zdrojích na Ukrajině k udržení USA na Ukrajině a pokračování války, nebo využít dohodu o zdrojích na Ukrajině k definitivnímu rozchodu s Ukrajinou – neodpovídá realistickému hodnocení skutečností na místě. Přinejmenším ne, pokud je cílem hry uzavření míru.
…
Závěr pro mě je, že vůbec neexistuje Trumpův plán na uzavření míru na Ukrajině.
A ten druhý:
Tím, že Trump tlačí na dohodu, místo aby přijal ruskou nabídku na přístup k nerostným surovinám, se zavázal k pokračování války na Ukrajině.
…
To povede k neúspěchu jeho mírové iniciativy.
Válečná Ukrajina je nyní předurčena k tomu, aby se stala Trumpovým Vietnamem.
Yves Smith v Naked Capitalism podporuje můj poslední názor. S odvoláním na nedávný rozhovor mezi soudcem Napolitanem a plukovníkem Douglasem MacGregorem píše:
Tento segment potvrzuje to, před čím jsem já osobně varoval, ale zdá se, že poměrně dost členů v komentářích není ochotno to přijmout: že dohoda o ukrajinských minerálech, pokud bude uzavřena, zavazuje USA k angažovanosti na Ukrajině, a tedy k její podpoře.
Jinak řečeno, tato dohoda nemá žádnou hodnotu a pro Trumpa bude vysoce trapná, pokud se mírová jednání nezdaří (možná přesněji řečeno, nepodaří se je ani zahájit).
Během tohoto segmentu Napolitano předložil citát Trumpa:
Trump: Prezident Zelenskyj se chystá podepsat dohodu, a to je skvělá věc. Je to skvělá dohoda i pro Ukrajinu, protože dostat nás tam, budeme tam pracovat, budeme na zemi, a tím pádem je to taková automatická bezpečnost, protože nikdo si nebude zahrávat s našimi lidmi, když tam budeme. A tak tam budeme tímto způsobem. Ale Evropa to bude velmi pečlivě sledovat. Vím, že Velká Británie řekla a Francie řekla, že tam chtějí dát, dobrovolně se přihlásili, že tam dají takzvané mírové jednotky. A já si myslím, že to je dobrá věc.
Napolitanovi i Macgregorovi se Trumpův postoj nelíbí:
Napolitano: Víte, my ho oba respektujeme a tleskáme jeho ochotě jednat s Rusy. Ale taková prohlášení prozrazují buď hrubou neznalost, nebo velmi velmi špatné informace. Vaše myšlenky, plukovníku.
Macgregor: Ne, myslím, že je to slušný způsob, jak to říct. Upřímně řečeno, prezident Trump by se měl vymanit z představy, že na Ukrajinu nasadí kohokoli, kdo není Ukrajinec. A vyhýbat se tomu. Slyšel jsem to a byl jsem upřímně zklamán, protože došlo k hrubé dezinterpretaci. …
Jiní však pesimistickou interpretaci odmítají.
Gilbert Doctorow komentuje tiskovou konferenci Trumpa s britským premiérem Starmerem:
Dokonce i někteří z nejbystřejších a světem protřelých komentátorů Trumpa v alternativních médiích ho podceňují a vytrvale ho považují za šaška, jehož nekonzistence a rozpory v jeho veřejných prohlášeních ze dne na den jsou přesvědčivým důkazem, že nedokáže dotáhnout iniciativu do úspěšného konce. Přesně to jsem dnes viděl a slyšel při poslechu rozhovoru v pořadu „Judging Freedom“ s plukovníkem Larrym Wilkersonem, kterého si jinak velmi vážím pro jeho postřehy o vztazích USA s Izraelem nebo o situaci na bojišti v rusko-ukrajinské válce.
…
Ne, tenhle Trump je mistr v klamání. Dnešní tisková konference s Keithem Starmerem byla pozitivním důkazem toho, že vágní, nekonkrétní představa, že Amerika podpoří evropské mírotvorce na Ukrajině, je, přísně vzato, taktika, jak umlčet Evropany, zatímco Washington dá dohromady s Moskvou oboustranně přijatelné konečné řešení, které ve vhodnou chvíli vnutí Ukrajině a Evropě.
Wilkersonovy poznámky (@4min), na které odkazuje Doctorow:
Napolitano: Nerozumí [Trump] mentalitě Vladimira Putina?
Wilkerson: Zjevně ne. Ve skutečnosti jsou to velmi nemoudré poznámky, protože tím ohrožuje svou vlastní schopnost vyjednat slušnou dohodu. Je to prostě nesmysl a bude to stále větší nesmysl, pokud bude takto mluvit. To je můj problém s Donaldem Trumpem: vyřeší nějaký problém alespoň předběžně a pak jde dál a problém, který sám vyřešil, si zkazí vlastní hubou. Nevím, jak se takhle může dělat diplomacie.
Prof. John Mearsheimer tomu nevěří (@14min):
Myslím, že když se podíváte na administrativu a na to, co se děje v zahraniční politice, musíte rozlišovat mezi tím, co se děje za zavřenými dveřmi, skutečným rozhodovacím procesem, a tím, co se děje na veřejnosti.
Začněme tím, co se děje za zavřenými dveřmi:
Donald Trump a všichni v čele jeho administrativy dobře vědí, jaké jsou ruské požadavky, a skutečnost, že Trump řekl a jiní řekli, že dohodu lze uzavřít, znamená, že víme, jaké jsou tyto požadavky, a hodláme je splnit, tečka. A to zahrnuje i ten šílený nápad s mírovými silami a bezpečnostními zárukami a tak dále a tak dále. Putin dal jednoznačně najevo, že to je nepřijatelné, a Trump to teď de facto přijal. To je ten soukromý diskurz, který probíhá za zavřenými dveřmi.
Pak je tu veřejná debata a ta veřejná debata je tak trochu divoká a bláznivá, z velké části proto, že Trump může říkat, co chce, a protože rád denně pontifikuje a nedbá příliš na fakta a není příliš opatrný ve vyjadřování. Nakonec se dostáváme do všech těch debat o tom, co tím vlastně myslí a zda si neprotiřečí a tak dále a tak dále.
Dostal jsem se do bodu, kdy prostě nevěnuji tolik pozornosti tomu, co říká na veřejnosti. Otázka je, co říká v soukromí, a já věřím, že v soukromí ví, co má říkat. Rusům už to minimálně jednou řekli a teď se musí doladit detaily.
Doufám, že Doctorow a Mearsheimer mají větší pravdu než Yves Smith, já, Macgregor a Wilkerson. Že veřejná hra, kterou vidíme a slyšíme, je jen fasádou pro seriózní politiku, která se za ní skrývá.
Obávám se však, podobně jako Wilkerson, že příliš mnoho veřejných řečí, i když nejsou míněny vážně, má svou vlastní cestu k tomu, aby se staly skutečností.
Pozitivní však je, že vidíme, že Trump staví (evropské) kachny do řady.
Francouzskému prezidentovi Macronovi ani britskému premiérovi Starmerovi se nepodařilo získat americkou podporu pro evropské síly na Ukrajině. Válečný štváč a nekompetentní vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci Kaja Kallasová přijela do Washingtonu, aby byla okamžitě odmítnuta. Její schůzka s ministrem zahraničí Marcem Rubiem byla zmařena kvůli „problémům s časovým rozvrhem“. (Proslýchá se, že Kallasová během nedávné Mnichovské bezpečnostní konference křičela na ministra obrany Hegsetha „appeasement“).
Předpověď prezidenta Putina, že Evropané budou nakonec „Trumpovi ležet u nohou a vrtět ocasem“, se stala skutečností:
„Trump vzhledem ke své osobnosti, své tvrdosti, zavede pořádek poměrně rychle. A všichni se rychle, uvidíte, postaví pánovi k nohám a budou něžně vrtět ocasem,“ řekl v rozhovoru s novinářem VGTRK Pavlem Zarubinem.
Zařadí se do řady, ať už má Trump jakékoliv plány.
Nejtěžší zbývající překážkou míru na Ukrajině je její prezident Zelenskyj. Ten může na mírových rozhovorech o Ukrajině ztratit nejvíce. Ještě dnes ho Trump donutí podepsat poměrně bezcennou „dohodu o nerostných surovinách“. Bude to však stačit k tomu, aby ho usměrnil a udržel na uzdě?
A jaké další kroky je Trump ochoten podniknout? Rusko nepřipustí příměří podle současné linie, ale chce velký strategický balíček – nedělitelnou bezpečnostní strukturu v Evropě – všechno jedním vrzem.
Je Trump skutečně dostatečně ochoten a schopen to splnit?
Vložil b dne 28. února 2025 v 16:43 UTC
Překlad Deepl
