Článek k Mundialu před jeho koncem rozhodně nebyl plánován. Nicméně oba semifinálové zápasy přinesly jízdu, která se hned tak nevidí! Tohle nelze nechat bez komentáře a to nejen kvůli dění na trávnících.
Semifinále svedlo dohromady opravdové fotbalové giganty. A to bez ohledu na to, že mezi nimi chyběli Němci a Brazilci. Zaslouženě. Na turnaji nic nepředvedli, takže tuhle středeční a čtvrteční fotbalovou show sledovali jen u televize. Stejně jako já. Našince drobně potěší, když má něco stejně jako Neymar, který prý v New Yorku při procházce si udělal takovou malou radost, když si koupil hodinky za 600 000. Dodávám že eur. Ale ten semifinálový fotbálek jsme si oba dali přes bednu. No nic, pojďme k věci.
Do středečního mače nastupovali jako favorité Francouzi. Jak by ne, když opravdu hráli s odstupem zdaleka nejhezčí fotbal ze všech 48 účastníků, jemuž šéfovali modré blesky M´Bappé a Dembelé.
Proti nim stáli Pyrenejci. Za mne zdaleka nejtechničtější mančaft Mundialu a že tam se předvedly doslova zástupy skvělých technických kouzelníků! Jen Česko a Skotsko nějakého takového postrádali a poslali na plac 11 dřevorubců. Ale to je jiný příběh.
U všech Španělů je doslova ekvilibristická technika natolik samozřejmá a přirozená, že si jí ani nevšimnete.Ne že by Francouzi za nimi individuálně zaostávali, ale Španělé na ní vystavěli systém!!! Systém je klíčové slovo a to je odlišovalo a povyšovalo nad soupeře.
Oni na té individuální ekvilibristice vystavěli svůj herní projev. Míč jim při jejich ťukesu a obehrávání téměř není možné sebrat, ať je presujete jak chcete a sami naopak díky té technice a to včetně odebírání míčů, kdy jdou kontinuálně do co nejtěsnějších soubojů, ať proti nim stojí kdokoli. Včetně Brazilců, Francouzů a předpokládám, že zítra i Argentinců. Však také průměrný zpětný zisk balonu, po jeho ztrátě je do 15 sekund!!!! Neuvěřitelné.
Francouzské blesky tentokráte postrádaly jakoukoli šanci! Chytali se po španělské pavučiny a to i přes to, že se snažily realizovat protiútoky v trysku doslova zběsilém. Od první do poslední minuty.
Pamatuji tisíce nejrůznějších fotbalových utkání a tvrdím, že nikdy jsem neviděl tak rychlostně vražedné protiútoky, jako zkoušeli Les Blues. Ale marnost nad marnost, snad kromě jednoho případu nikdy nenachytali soupeřovu obranu v nedbalkách.
Španělská pavučina je vždycky včas obalila a zneškodnila. Francouzům podle mého laického názoru scházela trpělivá výstavba a mezihra. Disponují faktorem X, fotbalovým titánem jménem M´BAppáé a půltitánem jménem Dembelé. Ale ani to nestačilo, přestože se zejména první jmenovaný rval jako o život. Vše málo platné, vždycky nakonec narazil. On i ten druhý. A na trpělivou postupnou rozehru s nějakým tím finálním prostrčením nebo povedenou střelou z dálky dojít nemohlo. Nebyl, kdo by to byl v záloze, proti kompaktním Španělům, zrežíroval.
Speciální kapitolou, hodnou rozboru jsou oba španělské kusy. Tvrdím, že kdyby si Francouzi půjčili v obou kritických okamžicích české beky, pak by ani jeden z těhle golů nepadl. Jakkoli nejspíš šest jiných ano. Ale tyhle dva určitě ne.
Ten první rezultoval sice z jasné, ale herně, v Česku nepochopitelné penalty. Francouzský bek hraje hlavou vysoký centr. Každý jeho tuzemský kolega by jej hlavičkou odpálil kamkoliv, nejspíš do zámezí. Ne tak vyšlechtěný Francouz. On není žádný bezduchý odpalovač, takže tu hlavičku odehraje tak, aby mu balon spadnul na nohu a on jej druhým dotekem konstruktivně rozehrál. Je k něčemu takovému od malička drilován a samozřejmě , že pro takovou hru disponuje náležitými technickými předpoklady. A troufnu si říci, že když se o tohle pokusí v příštích 1000 utkáních, vždycky mu jeho úmysl vyjde. Jenže v semifinále MS proti Španělsku se jedná o speciální 1001. případ. Kdy je všechno jinak.
Yamal je bezesporu budoucí velefotbalista. Se skvělou anticipací a v podstatě soupeřům úmysl vytušil, už když balon na něj teprve letěl. Takže šel zezadu do souboje. Frantík ve své bohorovnosti nic podobného nečekal a malér byl na světě! Místo míče trefil Yamala…. Odpalovač našinec by to odhlavičkoval nejspíš do autu a bylo by… Česká repre by tenhle kus nedostala.
A podobně ani ten druhý. Ta narážečka Olma se střelcem byla opravdu skvělá. Jenž onen goleador, co Francouze definitivně vyškrtnul z postupového pavouka, vybíhal z postavení kdy do metru od něj stáli dva bránící soupeři. Z každé strany jeden. Kterýkoli z nich se sním mohl chytnout a šance by skončila. Ne, oni v tu chvíli se radši stali diváky! Za něco takového se v tuzemsku popravuje za ranního šera nejpozději od starších žáků. Ani tohle by se Koubkovým woodboys nestalo. Ale nepochybně šest jiných malérů zcela jistě.
Francouzi prostě neměli žádný plán B. „Jen“ svoje bleskové protiútoky, kterými do teď válcovali úplně každého. Až narazili na španělské supertechniky a jejich nepropustnou pavučinu! Za mne naprosto zasloužený postup lepšího celku.
Ale ta středa představovala jen lahůdkový předkrm před čtvrtečním galanářezem Anglie – Argentina! Dusno a husto se dalo krájet už před utkáním. Jde o střet arcirivalů, se spoustou vzájemných nevyřízených účtů. Ze strany Albionu převážně fotbalových, ze strany Pamperos zejména historicko politických.
Nebudu zastírat, že moje srdce, poprvé v celé historii fotbalových MS, tlouklo pro Argentinu! A nejen moje. Jsem přesvědčen, že i většina těch, co na planetě tenhle fotbálek sledovali, jí držela palce také. Jednak kvůli nenapodobitelnému mágovi kulatého nesmyslu Liovi a jednak kvůli… ale o tom až nakonec.
Už před výkopem bylo jasné, že jeden ze dvou fotbalových titánů, tedy buď Messsi nebo Kane skončí na štíte. Hodně dlouho to vypadalo, že tím poraženým gigantem se stane geniální trpaslík Lio. Angláni jasně drželi otěže hry a soupeři dlouhé minuty nedovolovali vůbec nic. Argentina byla prostě jalová, Kane a spol. dominovali. A když čtvrthodinky po pauze dal Gordon docela lacině na 1:0, velmi jsem zvažoval, že bednu vypnu a půjdu do peří. Protože přeci Anglie, stejně jako Španělé, nedopustí, aby se soupeř zvednul z podlahy opět na nohy! Španělé ani v okamžiku kdy se dostali do vedení, neupustili od svého velmi aktivního způsobu hry, kontrolovali balon a Francie na ně nic nenašla, aby se dostala do tlaku.
Ne tak boys z Ostrovů. Ti se prostě zatáhli a zjevně to chtěli ubránit a ukopat na 1:0. Korunu všemu nasadil anglický trenér Tuchel, když vystřídal dva útočníky, včetně střelce Gordona a poslal za ně na plac další dva stopery. Takže tam vedle sebe stáli celkem čtyři a k tomu ještě jeden další bek. Výsledkem bylo, že nikdo pořádně nekryl žádný prostor, protože v pěti vzadu hráli nejspíš vůbec prvně v životě.
Odbočím – na tomhle šampionátu vesměs mužstva, co chtěla cosi ubránit, dopadla přesně stejně jako ČR proti Koreji nebo JAR. Přes tuhou obranu se prosadila jen Austrálie proti Turkům, Paraguay proti někomu nevím komu a dvakrát to takhle odplichtili zázraci z Kapverd. Jinak vždycky pecháček. A stejně to dopadlo v hrdým, ale v tu chvíli doslova podělaným Albionem.
Messi a jeho kumpanie předvedli to, co už dvakrát před tím. V posledních deseti minutách naprosto otočili prohraný západ a zdeklasovali soupeře, co už už se viděl v dalším kole. Geniální Lio tentokráte neskoroval, nicméně dával finálku na oba fláky. I když v prvním případě veškerá zásluha patří střelci, ta rána vejde do učebnic. Pickford neměl nárok…. Druhý kousek psal jiný příběh. Genius stepoval na pravé straně hřiště, Jako by bez zájmu. Ale pak dostal balon, vnikl do vápna a ač tísněn obráncem poslal PRAVOU nohou měkoučký oblouček, který už stačilo jen trknout do odkryté brány. Střelec široko daleko na malém vápně sám….. Vymalováno, hotovo!
Lio a spol. jdou zítra večer do finále. Zaslouženě. Osud přeje odvážným nikoli opatrníkům, osud přeje genium. Ještě, že jsem se neposlechl a všechno předčasně nezabalil.
Angličané měli svým způsobem smůlu. V tom, že Argentinci provedli obrat až v samém závěru, kdy už scházel čas na nějakou odpověď, Docela klidně se vše mohlo otočit už nejméně čtvrt hodinky dříve. Kdy Jihoameričané v jasné pozici trefili dvě tyče a zazdili tři stoprošance. Padnout tyhle branky tehdy, pak věřím, že by se Anglie nadýchla k nějakému závěrečnému náporu. Takhle ten nádech sloužil jen ke smutnému odchodu do šaten.
Z mého pohledu – dobře tak!!!! Přeji Liovi, aby se radoval i v neděli večer. Za mne by si to on osobně, skoro ve čtyřiceti, rozhodně zasloužil. Je momentálně největší z velkých!!! Ale bude to stačit i ve finále?
Nevěřím tomu!!! Myslím, že i jeho chytí Iberijci do svých pavučinek! A utopí ho v nich. A bez Lia jsou Pamperos poloviční. Vidím je jako daleko méně organizované a systematické. A pokud se Španělé dostanou do vedení, tak čtvrtý obrat už se Messimu nepodaří. Protože Espaňa nezaleze. Ale stejně jim opět budu držet palce, co to půjde. Nejen kvůli mému superoblíbenci Liovi. Kterého řadím fotbalově hned za nedostižnou dvojici Pelé, Eusebio. Před Maradonu, Ronalda, Cruyffa, Platinniho, Beckenbauera a všechny další superplejery, co jsem za svůj život měl čest vidět.
Je tu ještě jiný rozměr. Politický. Jakkoli sport by od politiky a politika od sportu měly zůstat vždycky oddělené. Ale bohužel už dávno tomu tak není. Argentina na tomto šampionátu v jeho závěru zastupuje, dle mého názoru, celý tzv. globální Jih. Zejména, když stála proti Anglii! Celý. S výjimkou Egypta. Bych řekl.
Svět už mí prostě dost naší západní nafoukanosti, nadutosti, nadřazenosti, arogance a přezíravosti. Proto fandil a bude fandit Jihoameričanům. Jakkoli se Španěly to zdaleka nebude tak vyhrocené jako s Anglány nebo eventuálně s Francouzi.
Ale půjde o to, že svět bude převážně fandit „těm svým“. A já se nedivím.
Lahodila mi hra Frantíků. To prostě byl průvan fotbalové elegance. Stejně jako střelecky neuvěřitelná Kaneova brilance. Ale když… no vlastně teď musím odbočit. Opět k nám domů a k tenisu.
Když před týdnem se vyrýsovalo české finále dámské dvouhry ve Wimbledonu, tak Pávek nezmeškal příležitost se na úspěchu těch dvou borkyň s raketou – okamžitě přiživit, přivlastnit si jejich individuální úspěch na němž se ani mikroskopicky nepodílel. A pozval je hned na Hrad. Tohle umí opravdu skvěle!!! Když hokejisté získali zlaté placky, skákal s nimi v šatně třásl rukou na Hradě. Když letos pohořeli, ani nad nimi nevzdechl. Ačkoli šlo o ty samé kluky… Ale s oběma tenistkami se nutně musí vyfotit na Hradě!!!!Prostě papaláš non plus ultra.
Nemá to takhle jen on. Ani nápad. Stejnou hru provozují všichni papaláši. Zejména ti kolektivně západní, co jim mizí politická půda pod nohama. Proto jsem přál postup Španělsku a Argentině a nikoli Francii a Anglii!!! Snadno si vyfabulovat scénu jak se vedle M´Bappého nafukuje Macron a vedle Kanea Starmer. A jak si přes fotbal, s kterým nemají nic společného, získávají nějaké politické body!
Pokud vás napadá, že si vymýšlím, uděláte dobře když si v archivu ČT najdete fotbalové studio po zápase, kam připojili i současnou zpravodajku ČT v Londýně, Sedláčkovou jakousi. Ta se uplacírovala v jakési londýnské hospodě, aby tak sledovala zápas a podala bezprostřední zpravodajství o oslavách anglického triumfu.
Jenže chybka se vloudila! A ono pranic. Hospoda při vstupu po zápase prázdná. Dokonale. Ale ze Sedláčkové, krom jiného vypadlo, že všechno bylo nachystáno i na nejvyšších místech. Že Starmer je od narození velký fotbalový fanda a že labouristé komunikovali, že když před 60 roky Anglie doma vyhrála MS, vládla jejich strana a že letos je u moci také, takže přece…. Takže doufám, že dnes večer získají slavnou bramborovou medailia on se s ní , spolu s ostatními labouristy může nechat vyfotit.
Ve Francii to jistě nachystali podobně.
Tudíž za mne správné finále a to jak fotbalově, kdy postoupili ti dva lepší, tak politicky.
Ještě dva momenty musím zmínit. Britská sdělovadla a fandové vyřazení pojali po svém. Může za to skopčák Tuchel, co to všechno skvělým anglickým kopáčům zhatil! Tečka! Ještě, že na trenérské lávce seděl Němec! Fricek za to může.
A bohužel se předvedl i můj jinak velmi oblíbený The Telegraph. Ten sepsal seznam celkem 31 špinavých argentinských triků a podvodů jimiž vykolejili velkolepé anglické borce a připravili je o ne/zasloužené finále….
A největším prohřeěkem prý byl plakát Argentinců, který rozvinuli po odpískání – že Falklandy/Malvíny jsou Argentina! To podlomilo nejspíš jinak vítězné odhodlání Angličanů. Po zápase!!!!
Ano Malvíny jsou Argentina. I v mém vidění světa. Stejně jako Hebridy nebo Orkneje jsou Británie. Ale Falklandy/Malvíny jsou jednou z posledních britských koloniálních držav! Nic více, nic méně!
Nicméně Anglie se chce za každou cenu za svoje fotbalové ponížení pomstít.
V argentinském národním týmu hraje šest Argentinců, hrajících v Premier League: Brankář Emilian Martinez (Aston Villa), obránce Cristian Romero a Marcos Senesi (oba Tottenham), Lisandr Martinez (Manchester United) a také záložníciy Alexis McAllister (Liverpool) a Enzo Fernandez (Chelsea) a bývalý poradce britské premiérky Margaret Thatcherové, Neil Gardiner, vyzval k odebrání pracovních povolení argentinským fotbalistům hrajícím v anglické Premier League.
A nepřijde mu to ani trochu ubohé! Tak jo. Ať jsou jim zrušena z moci úřední pracovní povolení v Británii. Netuším, jak je takový případ ošetřen v hráčských smlouvách, ale buď by postižení brali i nadále svoje platy od současných klubů nebo smlouvy přestávají platit a získali by statut tzv. volného hráče. Protože oni ten stav nezavinili. V každém případě by to dopadlo jako s protiruskými snakcemi – velké západní/britské gesto a obrovská škoda těch, co s tím přišli. Protože ti jmenovaní borci by do večera nepochybně našli nové skvělé angažmá. Jak chcete oddělit politiku od sportu a sport od fotbalu. Ale ta britské kňourání a pomstychtivé skučení zní naprosto neuvěřitelně. a dříve nemyslitelně. Protože se do něj zapojil i Starmer osobně:
„Je jasné, že po takovém vystoupení si Argentinci v Anglii sympatie nezískali. Předseda vlády přeje úspěch oběma finalistům, obzvlášť Španělsku,“ tlumočil mluvčí premiera štiplavý Starmerův vzkaz.
Vůdce liberálních demokratů Ed Davey připomněl, že před dvěma lety dostali španělští reprezentanti Rodri a Álvaro Morata jednozápasovou stopku za skandování Gibraltar je Španělsko. „Nyní musí argentinští hráči, kteří slavili s transparentem, mít distanc pro finále,“ navrhnul. Tůdle nůdle pane Davey!
Fakt by nebylo od věci, pokud by Španělé po utkání vytáhli transparent Gibraltar je Španělsko! Opět – měli by pravdu. Jde zase o pozůstatek té nejhorší fáze britského kolonialismu a imperialismu. Z kteréhožto už zbyl jen Gibraltar a Malvíny…..
Pokud byste se náhodou ptali, komu budu držet palce dnes večer, aby získal bronzovou placku, pak odpovídám, že Francouzům. Kvůli té jejich bleskové fotbalové eleganci. Ale v zásadě je mi to jedno.
Ale zítra večer? Vámos Argentina, vámos! Ale vyhrají Španělé. Ale Lio je stejně největší!
Vámos Argentina vámos!!!!!
ale nebude mi vadit ani
Espaňa olé!
Jako second best. Abych to vyjádřil po anglicku.
