Piráti už dnes evropská města nenapadají; žijí v nich.
Šestnáctého června byla zveřejněna zpráva o vyšetřování britských „grooming gangů“ (Independent Rape Gang Inquiry Report; tj. Nezávislá zpráva o vyšetřování znásilňovacích gangů), kterou inicioval britský poslanec Rupert Lowe společně s aktivistkou a obětí těchto zločinů Sammy Woodhouseovou. Dokument vznikl na základě veřejných darů od více než 20 000 přispěvatelů poté, co britská veřejnost vyjádřila nespokojenost s dosavadním řešením situace ze strany státu.
Šílené podrobnosti této 219 stránkové zprávy lze číst pouze po částech. Systematický obchod s bílými britskými dívkami ze strany muslimských otrokářů, kteří je často uráželi výrazy jako „kuffar“ – nevěřící –, zatímco byly hromadně znásilňovány a vystaveny nepopsatelnému mučení, a to vše během desetiletí trvajícího tutlání a utajování, což pobouření a vztek ve čtenáři jen znásobí.
Pravicové osobnosti od Geerta Wilderse po Tommyho Robinsona zdůraznily kontext těchto zločinů – historické nepřátelství a nenávist islámu vůči křesťanskému Západu. Toto ohavné nepřátelství lze najít téměř na každé stránce oné zprávy.
Nic nového pod sluncem: Nemuslimové jako odpad a zboží
„Důkazy v procesech s gangy zneužívajícími nezletilé, opakovaně ukázaly že oběti (některé již od 11 let) byly označovány jako ‚bílé děvky‘, ‚bílý odpad‘, ‚kuffar bitches‘,“ uvádí zpráva (str. 140):
Pachatelé křičeli „Allahu Akbar“ a chlubili se rasovou nadřazeností. Co se však týče dostupných veřejných záznamů, rasové přitěžující okolnosti nebyly proti gangům znásilňovatelům zaměřeným proti bílým ani jednou uplatněny, a to ani státními zástupci, ani soudci. To je v ostrém kontrastu s tím, co se obvykle děje, kdykoli jsou bílí zločinci voláni k odpovědnosti za mezirasové zločiny.
Hrůza spojená s gangy zneužívajícími nezletilé se může jevit jako výlučně moderní jev, jako řvoucí nemanželské dítě masové migrace a západní sebenenávisti. Je to však více než jen to.
Jedná se o pokračování ponuré historie muslimského obchodu s otroky, jehož oběťmi byli Evropané obecně a křesťané zvláště – téma, které se v souvislosti s neustálým sebemrskačstvím ohledně staletých zločinů euro-amerického obchodu s černými otroky zmiňuje jen zřídka, ačkoli tuto praxi zakázali Britové již před více než dvěma stoletími, a to právě díky křesťanským abolicionistům. Otrokářství a obchodování s otroky muslimském světě naopak přetrvávalo až hluboko do 20. století; Mauritánie jej zakázala teprve v roce 1981.
Terčem otrokářů bývali chlapci…
Osmané unesli ze svých domovů přes milion křesťanských chlapců (zpravidla ve věku 8 až 14 let), přinutili je konvertovat k islámu a podrobili je extrémně tvrdému vojenskému a náboženskému výcviku, aby bojovali jako fanaticky oddané elitní úderné jednotky (tzv. „janičáři“ – původně z tureckého Yeniçeri – „nové vojsko“). Dělo se tak v rámci oficiální politiky „systému devširme“, neboli krvavé daně, kterou museli (v podobě svých odvedených a zotročených synů) odvádět porobení nemuslimové. To bylo součástí politiky dhimmi, která odsuzoval nemuslimy, jako byli křesťané a Židé, do role poddaných druhé třídy.
Historické záznamy potvrzují, že rodiče dělali vše pro to, aby své syny před osmanskými úředníky zachránili. Snažili se je skrývat, nebo se uchylovali k různým úskokům. Protože ženatí muži byli z odvodů vyjmuti, rodiče často oddávali své syny ve velmi nízkém věku (už ve 12 letech), aby je legislativně chránili. Většina z nich už své syny nikdy neviděla. Tato praxe trvala více než tři století. Trauma ztráty dětí muslimskými odvody se hluboce otisklo do folklóru balkánských národů (Srbů, Bulharů, Řeků).
…i bílé ženy
Historička Leslie Peirceová v knize The Imperial Harem: Women and Sovereignty in the Ottoman Empire (Oxford University Press, 1993) věnuje také osudu žen na islámem podrobených územích. Zatímco chlapci byli odváděni institucionálně pro armádu, křesťanské dívky byly získávány (buď jako válečná kořist, prostřednictvím obchodu s otroky, nebo prostě násilnými únosy) do soukromých i panovnických harémů.
Muslimští piráti během masivních nájezdů na pobřeží Itálie, Španělska, Řecka a francouzských ostrovů unesli stovky tisíc křesťanských žen a dívek a prodávali je na otrockých trzích po celém islámském světě. Nejkrásnější dívky byly často nuceny k sexuálnímu otroctví pro vysoce postavené osmanské úředníky nebo uvězněny v sultánově harému; běžnou praxí bylo také nucené obrácení na islám.
Ve své průkopnické práci „Christian Slaves, Muslim Masters“ odhaduje americký historik Robert C. Davies, že během let 1500–1800 muslimové zotročili přibližně 1,2 milionu Evropanů; z nichž třetinu až polovinu tvořily ženy.
Jedním z nejmrazivějších popisů obchodu s evropskými otroky je kniha britského historika a spisovatele Gilese Miltona „White Gold“ (Bílé zlato), která popisuje zapomenutou historii zotročování evropských křesťanů v severní Africe v 17. a 18. století. Kniha podrobně popisuje aukce křesťanských otroků v Maroku, Alžíru, Tunisu a Tripolisu, při nichž „tisíce zajatců musely projít zkouškami, než byly prodány tomu, kdo nabídl nejvyšší cenu“.
Tito ubozí muži, ženy a děti pocházeli z celé Evropy – z tak vzdálených míst, jako je Island a Řecko, Švédsko a Španělsko. „Mnozí byli zajati na moři nechvalně proslulými barbarskými korzáry. Ještě více jich bylo uneseno ze svých domovů při překvapivých nájezdech.“
Piráti dnes již naše města nepřepadají, žijí v nich…
Historické paralely této praxe s popisem počínání gangů v Británii na stránkách čerstvě publikované zprávy „Rape Gang Inquiry“ jsou nevyhnutelné a zcela očividné (např. str. 155):
Tyto gangy fungovaly podle klanového kodexu založeného na cti a hanbě, který s nemuslimy, zejména s bílými dívkami z dělnické třídy, zacházel jako s majetkem určeným k sexuálnímu využití. Přepravovaly oběti mezi městy, dělily si je mezi bratry a přátele, vynucovaly konverze k islámu, po nichž následovaly neregistrované náboženské sňatky, a své zneužívání ospravedlňovaly tím, že dívky označovaly za „snadnou kořist“, „bílý odpad“ nebo morálně podřadné.
Piráti dnes již nepřepadají evropská města; oni v nich žijí. Jejich zločiny byly po desetiletí zakrývány systémem plným lidí, kteří si mysleli, že být označen za rasistu nebo „islamofoba“ je horší než to, co se dělo tisícům evropských dívek. Tisk se důrazně bránil uvádění náboženského vyznání „asijských“ grooming gangů. Jak uvádí Loweova zpráva, dr. Taj Harbey, imám z Oxford Islamic Congregation, odhaduje podíl muslimských členů gangů na přibližně 95 %. Mnozí z nich měli pocit, že islámské doktríny jejich činy schvalují. Vzhledem k historii islámských otrokářů a evropských otroků by to nemělo být žádným překvapením.
Další příhoda, která tento bod zdůrazňuje. V roce 2016 jsem se zúčastnil přednášky Amandy Lindhoutové v torontské Roy Thomson Hall. Lindhoutová byla v roce 2008 unesena spolu se svým přítelem v Somálsku a strávila 460 dní v zajetí islamistů, kde byla znásilňována, mučena, vystavena hladovění a po většinou svázána. Jednou se jí podařilo uprchnout, utekla do místní mešity a prosila stovky mužů uvnitř o pomoc; ti však pasivně přihlíželi, jak ji pronásledovatelé dostihli a vytáhli ven za kotníky. Únosci se holedbali, že jejich počínání je v souladu s islámským právem, protože Korán muslimským mužům dovoluje nakládat s „těmi, které vlastní vaše pravá ruka“ zcela podle vlastního uvážení.
Když byla vykoupena a vrátila se do Kanady, Lindhoutová navštívila dvě mešity v Calgary, aby se zeptala, zda je tento výklad správný. „V obou mešitách mi řekli, že to, co se mi stalo, bylo nešťastné, ale že to bylo podle islámského práva ve skutečnosti přípustné,“ řekla. Publikum v Torontu oněmělo úžasem a hrůzou. Přesto, o těchto informacích v tisku nepsal, a to přesto, že Lindhoutin příběh vzbudil velkou pozornost a její paměti „A House in the Sky“ se staly bestsellerem.
V Evropě byla napsána nová kapitola v ponuré historii zneužívání evropských žen islamisty – a v příběhu historického nepřátelství Evropy s islámem. Establishment udělal vše pro to, aby předstíral, že se tento příběh neodehrává, a to navzdory nepokojům, no-go zónám, ghettům bez nevěřících a rostoucím občanským nepokojům.
Poslanec Rupert Lowe ve své zprávě „Rape Gang Inquiry“ tento temný příběh odhalil a již není možné jej ignorovat.
Publikováno v The European Conservative
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
