Andrej Babiš si z kritických ohlasů na politiku své vlády vybírá ty, které jsou nekompetentní. Namazat si Seznam anebo Českou televizi na chleba není žádné umění, protože se o řízení státu, stav ekonomiky a zahraničně politickou orientaci zajímají výhradně z pohledu, jak Babišovi namydlit schody a pomoci tak své politické partě, tedy opozici. Od progresivních médií Babišovi nehrozí konzervativní výtky čili inventura nesplněných volebních slibů. Třeba že nezrušil muniční iniciativu, nevypověděl absurdní nákup amerických stíhaček, anebo že místo zrušení koncesionářských poplatků řeší, jak z peněz daňových poplatníků financovat špatná veřejnoprávní média. Probruselští propagandisté se ho samozřejmě neptají, kdy odmítne bruselské nesmysly, bruselské vměšování a bruselský diktát. A už vůbec ho nebudou peskovat za rusofobii.
Se slovenským premiérem je to ohledně konfliktu s médii podobné, ale Robert Fico má něco, co Andreji Babišovi chybí. Kuráž a vizi. Může to být osobní zkušeností, zjevně ho posílilo, když se ho progresivcům nepodařilo zavraždit. Ani u Fica by ovšem neškodilo, kdyby si s ním někdo popovídal. Třeba o zbrojovkách, vydělávajících na válce s Ruskem. Hlásat mír a současně vydělávat na válce moc nejde dohromady.
Že se politici a novináři vzájemně nepotřebují není anomálie. Je to symptom doby. Jak z politiky, tak z médií se vytratil respekt k řádu, pravidlům, k odpovědnosti a také k dobrým mravům. A ti největší udávají trend a jdou příkladem: Donald Trump vykázal CNN z Air Force One. Možná by se to nestalo, kdyby v CNN zůstal Larry King. Anebo alespoň jeho duch.
