Radim Valenčík
16. 8. 2017 RadimValenčíkPíše
Všimli jste si, jak na Facebooku (a nejen tam) přibývá místo používání věcných argumentů nenávistných výpadů, které nabývá podoby tupého kádrování? A nejen to, za účelem tupého kádrování se začínají fabulovat obvinění ve stylu procesů v 50. létech či amerického maccarthismu 50. let. U řady diskusí jsem zaznamenal, že existují dva světy…
Svět těch, kteří chtějí pochopit, jak to je a o co jde, a svět těch, kteří nechtějí znát pravdu, kteří chtějí jakýkoli názor, který přispívá k pochopení příčin současných problémů, kádrováckým způsobem umlčet. V současné době se tito kádrováci pokoušejí přejít od kádrování k represím. Zatím jen ekonomickým, ale kdyby měli tu moc, tak si s velkou chutí zopakují monstrprocesy i s popravami. V tomto druhém světě žijí jedinci, kteří ztratili jakoukoli soudnost i slušnost. Asi se s tím nedá dělat nic jiného, než je prostě v rámci věcných diskusí nevnímat. Nepatří do světa normálních lidí.
K tomu malá poznámka: Nejvíce mně zklamal člověk, kterého jsem považoval za poměrně slušného novináře a který se pustil na základě fabulací a bez znalostí faktů (což by se dobrému novináři, kterým kdysi opravdu byl, stávat nemělo) do mého kádrování tak tupým způsobem, že si to dodnes nedovedu vysvětlit. Snad skutečně existují nakažlivé memplexy, které roznášejí mezi některými méně odolnými jedinci nákazu určitého typu posedlosti.
Přitom je tolik problémů, které je potřeba věcně, s chladnou hlavou a všestranně probrat. Problémů, na které nemám jednoznačný názor či v pohledu na které mají někteří lidé, kterých si vážím, jiný pohled, pohled, který je podepřen rovněž relevantními argumenty a který vychází z jejich životních zkušeností.
Uvedu jen namátkou příklady sporných otázek, které stojí za korektní prodiskutování (v kontextu blížících se voleb):
– Je Babiš největší zlo, nebo si zaslouží určitou ochranu veřejným míněním, aby neprošlo ještě větší zlo?
– Kterou stranu volit, když žádná není volitelná v tom smyslu, že by byla schopna pojmenovat příčiny současných problémů a cestu jejich řešení?
– Jak je možné, že vedení všech politických stran selhalo? Je to jen přirozená nemoc papalášství, nebo to souvisí se složitostí doby, kterou procházíme?
– Je volba tzv. „menšího zla“ řešením, nebo touto volbou upevňujeme pozici většího zla, kterým jsou strany „menšího zla“ kontaminovány zevnitř?
– Lze ještě nějak ovlivnit výsledek voleb?
– Co nás může ještě do voleb potkat?
– Jak vyhodnotit výsledek voleb?
– Na co se připravit po volbách?
– Odkud pochází současná moc, kdo je jejím nositelem, jaké jsou mechanismy jejího fungování, jak se bránit důsledkům jejího destruktivního působení?
V obecné poloze jsem se na některé z otázek pokusil dát odpověď v sérii článků, které jsem napsal během dovolené. Zejména:
O globální moci, jejích slouzích teď, po Jihlavě/1
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/4855-o-globalni-moci-jejich-slouzich-ted-po-jihlave-1.html
O globální moci teď, po Jihlavě/2
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/4856-o-globalni-moci-ted-po-jihlave-2.html
A možná ještě o něco lepší, zvláště druhá část:
Globální prediktor, nebo jádro globální moci?/1
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/4875-globalni-prediktor-nebo-jadro-globalni-moci-1.html
Globální prediktor, nebo jádro globální moci?/2
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/4876-globalni-prediktor-nebo-jadro-globalni-moci-2.html
K tomu malá poznámka: Na základě řady podnětů a doporučených zdrojů jsem si poměrně podrobně prostudoval „Dostatečně všeobecnou teorii řízení“, viz:
http://leva-net.webnode.cz/koncepce-socialni-bezpecnosti/#DVTR
Byl jsem dost zklamán. Trochu Berďajeva, trochu Vernadského, vyloženo přes směsici konceptů z teorie řízení, zabaleno do mystického prostěradla (takže přesnou definici „globálního prediktora“ tam nenajdete). Do řady pasáží se promítá šok z rozpadu Sovětského svazu a snaha najít nějakou oporu v odpovědi na otázku, co dál s Ruskem. Ale kdo chce v něco věřit, tak tomu jeho víru brát nebudu. Každopádně to, jak funguje současná globální moc, jakou metamorfózou jádro současné globální moci prochází, tam nenajdete.
V návaznosti na předešlé snad ještě jedna otázka, aktuální i v souvislosti s rovněž se blížícími prezidentskými volbami:
– Jak rozpoznat slouhy současné globální moci, slouhy slouhů této moci a jejich poskoky?
– Koho ve vysoké politice můžeme považovat za dostatečně odolného, aby nespadl do některé z kategorií slouhovství současné globální moci a aby z volby současnou globální mocí podstrčené figurky nebyla naše veřejnost tak rychle zklamána, jako Francouzi z volby Macrona?
O tom, že se současní tupí kádrováci snaží sestavovat různé seznamy „nepohodlných osob“ a zneužívat i státní instituce k pronásledování lidí (což je logickým pokračováním předešlého) někdy jindy. Nyní je nejaktuálnější plně využít dosud existující prostor k pochopení odpovědi na standardní otázku, „Co dělat?“.
