D-FENS: Co bylo hlubší motivací pro to, abych sepsal 152 stran hutného textu koncentrovaného do 17 kapitol? Důvodem bylo, že jsem pořád dokola zaznamenával jeden opakující se vzor. Řidiči jsou v kontaktu s policií a státním represivním aparátem hned od první minuty v obrovské nevýhodě. Neznají postupy a triky, kterými se policisté, strážníci a úředníci pokouší dobrat k tomu, co potřebují. Klamou řidiče, ať již úmyslně nebo v důsledku rutiny a zjednodušování si práce, a chystají na řidiče různé právní, psychologické a technické pasti, které běžný účastník silničního provozu nemůže prokouknout. To nakonec vede k tomu, že jim řidič svolí poškozovat jeho práva a způsobí si újmu, kterou může v případ zákazů řízení nebo likvidační pokuty pociťovat několik let. Ano, často se to týká mého oblíbeného tématu nemluvení s policajty, ale nejen jeho. A tak jsem napsal něco jako manuál, který je ovšem rozšířen o různé související úvahy a postřehy z praxe.
Někdo by si mohl říci, já jsem slušný řidič, mně se tohle netýká, já nedělám nic proti ničemu, dodržuji předpisy, mé vozidlo je v pořádku, mně o nic nejde. V tom případě mám špatnou zprávu. Jsme v prostředí, kde být slušný člověk nepomůže. Naopak, spíš to škodí. Slušní lidé mají ještě méně praxe při jednání s poskoky systému a jsou více zranitelní křivdami a nespravedlností, které prostředí českého silničního fašismu generuje. Proto je kniha určena zejména těmto „slušným lidem“, bez ohledu, jak slušní ve skutečnosti jsou, protože právě oni jsou ideální surovinou pro český stroj na velkovýrobu pachatelů. Opravdoví hardcore silniční piráti si už nějak poradí, jak je také v knize ukázáno.
Zhruba ve dvou třetinách textu jsem se propadl do určité tvůrčí krize, jak ostatně také v jedné z kapitol knihy zmiňuji, protože mi došla jedna věc. Já vůbec nechci žít ve společnosti, kde vznikají takové knihy. Není normální a není v pořádku, aby se občané museli bránit nespravedlivým a nezákonným, nicméně propracovaným a široce tolerovaným postupům těch, kteří měli naopak spravedlnost a zákony chránit, stejně jako není normální, aby lékaři propagovali očkování neschválenými řádně nevyzkoušenými preparáty na nádraží. Něco je tu děsivě špatně, taková kniha je špatná kniha a taková společnost je špatná společnost, kterou je nutné opravit ještě dříve, než se definitivně rozbije.
Já celkem i očekávám, že kniha vyvolá menší nebo větší zpětný ráz a politici, úředníci, policisté a strážníci nás budou ubezpečovat, že to, co tam stojí, není pravda a nikdy se to nestalo ani nestane, a to už sám o sobě bude malý pokrok. Tedy, kniha je něco jako samopopírající proroctví. Věřím, že čtenářům jednou k ničemu nebude, protože zanikne důvod, proč byla napsána. Třeba hned zítra. Nebo třeba po dalších volbách. Je to v rukou každého z nás.
