Stravování neandrtálců si povětšinou představujeme jako bohapusté hltání masa, kořínků a bobulí, leč analýza zbytků jejich pokrmů nám ukazuje poněkud jiný obraz.
V jedné z jeskyň pohoří Zagros v severním Iráku byly objeveny zřejmě nejstarší nalezené kousky pokrmu – spálené zbytky staré 70 000 let. Původně se vědci domnívali že neandrtálci v lokalitě Šánidar konzumovali jen škrobovité potraviny jako kořínky a hlízy. Nutričně výživné a konzumované bez úpravy. Místo toho vědci zjistili, že tito hominidé jedli i luštěniny, jako je hrách, vikev, čočka, fazole, a jisté druhy rostlin, které vyžadovaly docela složitou úpravu. Luštěniny, které měly kvůli taninům a alkaloidům hořčejší chuť, namáčeli, drtili nebo roztloukali, aby byly chutnější. Protože neandrtálci neznali nádoby, předpokládáme, že používali plachtu ze zvířecí kůže. Pravěcí lidé patrně úmyslně neničili všechny toxiny způsobující hořkost. Část semen, v níž se hořkost soustředí, totiž nechávali neporušenou. Přirozenou chuť semen chtěli zredukovat, ovšem ne úplně eliminovat. Později se podle nálezů začala jako dochucovadlo v pokrmech objevovat též divoká hořčice, to však již byla oblast obydlena druhem Homo sapiens. Našla se v nálezech starých 40 000 let.
Vědci se však nespokojili pouze s analýzou objevených vzorků. Snažili se vydedukovat možný neandrtálský recept a připravit podle něj ze semen kolem jeskyně pokrm. Výsledkem byla velmi chutná placka s jakoby oříškovou příchutí. Kulinářská kultura má tedy dlouhou historii a chuť v ní hrála významnou roli již od samého začátku. Vědci ale nezastírají ani odvrácenou stranu neandrtálské kuchyně. Protože hominidé semena roztloukali kameny, je pravděpodobné že pokrmy obsahovaly zrnka písku, kvůli čemuž byly jejich zuby ve velmi špatném stavu.
Zdroj obrázku Rawpixel
