Nebezpečný zbraňový populismus

Patřím k lidem, kteří cítí bezpečněji ne proto, že mohou nosit zbraň, ale proto, že ji nosit nemusí. Jsem totiž toho názoru, že jediným smyslem existence zbraní je zabíjení a má-li být normální mít zbraň, potom musí být logicky normální i zabíjet se navzájem. A v tom pokrok nevidím ani nic jiného dobrého, středověk už jsme měli.

Nicméně nošení a držení zbraní je v Česku celkem dobře legálně možné a omezováno je tak maximálně zákazem týkajícím se zbraní vojenské třídy vyznačujících se značnou palebnou silou. Některým poslancům v čele s ministrem vnitra Chovancem to ovšem přišlo málo a jako jeden muž (tedy včetně deklaratorně levicových poslanců za ČSSD a KSČM, kteří by k takové liberalizaci měli být z podstaty své strany skeptičtí) včera schválili návrh novely ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky v následujícím znění:

(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.

Všimněte si, že nikde není ani slovo o terorismu, pod kteroužto obchodní známkou ministr Chovanec novelu občanům prodával, to ovšem není to nejpodstatnější. Mnohem podstatnější je, že ten upřesňující a omezující zákon neexistuje a podle mě jím nemůže být ani zákon č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu, protože novela ústavního zákona č. 110/1998 ho nenovelizuje a nezmiňuje. A protože zákon o bezpečnosti České republiky je zákon ústavní, zatímco zákon o zbraních a střelivu je prostě zákon, je ten o bezpečnosti České republiky tomu o zbraních a střelivu nadřazený, a tudíž každý, pro prohlásí, že drží zbraň podle nového odst. (3) článku 3 zákona č. 110/1998 o bezpečnosti České republiky, bude vyjmut z působnosti zákona č. 119/2002 o zbraních a střelivu a může si pořizovat a nosit zbraně zcela neomezeně.

Rád bych se mýlil, ale podle mě to přesně takhle dopadne, minimálně v případě lidé, jejichž právo držet a nosit zbraň by s ohledem na jejich morálně-volní profil mělo být regulováno obzvlášť přísně. A je tu ještě jede zásadní problém: nikde není definováno, kdo bude rozhodovat o tom, že „svrchovanost, celistvost a demokratické základy České republiky, stejně jako zdraví a životy jejích občanů“ jsou ohroženy, kdo a jak bude určovat, proti komu a kdy lze zbraň v rámci generální licence odst. 3 použít. A představa, že si to rozhodují vyděšení a frustrovaní občané sami, je dost strašidelná.

Řečená novela zákona o bezpečnosti České republiky je podle mě etický, právní a systémový paskvil, který z pouhého populismu komplikuje už tak dost komplikovaný právní řád České republiky a posílení bezpeční republiky a občanů nepovede ani omylem. Nejde totiž jen o literu zákony a její technické provedení, jde i o signál, který takovým zákonem politici občanům vysílají, a který v tomto případě zní: bojte se, jste ohroženi, ale stát vám bezpečnost slíbit nemůže, jste v tom sami.

Ke všem je tato novela zcela zbytečná, protože institutů umožňujících použití zbraní občany máme dostatek, od nutné obrany přes krajní nouzi až po společenskou nebezpečnost činu, a od nově zaváděné generální licence se liší jen větším důrazem na osobní odpovědnost toho, kdo zbraň použije. Skutečnost, že nový odst. (3) čl. 3 zákona č. 110/1998 o bezpečnosti České republiky je v rozporu z čl. 1, který zajištěním bezpečnosti pověřuje stát, což věru nejsou občané, je už jenom taková třešnička na dortu.

Nevím, jak vy, ale já se teď tedy rozhodně bezpečněji necítím, ba právě naopak.

Převzato z blogu Tribun