I když jsem týden nic nenapsal, nebyl jsem na pustém ostrově a tak jsem sledoval, co se šustí. Bohužel, žádné dobré zprávy. Vlastně žádné zprávy, všude jen bulvár a propaganda. Tak nějak mi v hlavně utkvěly následující momenty, které prostě tou černou křídou do komína zmínit musím:
Andrej Babiš chce řídit stát jako firmu. Andrej Babiš se nechce s nikým dělit, Andrej Babiš nechce s nikým vyjednávat, a už vůbec ne s nějakými zastupitelstvy. Andrej Babiš nechce zastupitelstva, Andrej Babiš chce malé Napoleonky, co budou řídit (vládnout příliš smrdí politikou) své obce bez kibicování zastupitelstev, od vlády, přes kraje až po starosty. Pro malý úspěch vlády jedné strany zkusíme teď vládu jednoho muže. Andrej Babiš má svých 40 %.
Andrej Babiš kecá o tom, jak nekecá, ale maká, ve sněmovně se ale skoro neukáže a hlasování fláká. Je to nějaké tajemství? Není. Zajímá to někoho? Nezajímá. Má svých 40 %? Má? Tyhle brzdy ze „žvanírny“ to mají stejně sečtené. Moloděc!
Irácká armáda opět dobyla Mosul a opět porazila Islámský stát, za poslední měsíc už asi potřetí a možná ne naposledy. Ovace, které by odpovídaly nebezpečí, jež Islámský stát představoval (nebo stále představuje?), se ovšem nekonají. Západ nepotřebuje nad Islámským státem vyhrát, Západ potřebuje s Islámským státem bojovat. Západ potřebuje Islámský stát. Lepší strašidlo na vlastní občany a osinu v ruském zadku teď totiž Západ nemá.
Irácká armáda dobyla Mosul a podle mediálního obrazu se jí to podařilo beze ztrát mezi civilisty. Nikdy nepřišel o život, nikdo nepřišel o střechu nad hlavou, nikdo se nemusel bát. Jaký rozdíl proti boji o Aleppo! Nebo je ten rozdíl spíš v tom, že Aleppo osvobozovala pravidelná syrská armáda a Rusové (určení dědiční nepřátelé na tento rok i napřesrok)? U nás a našich spojenců nás tzv. kolaterální ztráty nezajímají, a těch, které máme mít za nepřátele, nás nezajímá nic jiného. Dále viz předchozí odstavec.
Česká televize posunula přepisování historie opět na vyšší úroveň a jako obvykle šlo o Ukrajinu. Podle České televize válka na Donbasse vypukla v reakci na anexi Krymu. Ani slovo o Majdanu, ani slovo o jazykových zákonech, ani slovo o vměšování USA a EU. To, že anexe Krymu byla reakce na genocidní použití síly ukrajinskými nacionalisty, je jen drobný detail, který nikoho nezajímá a zajímat nesmí. Realita nemá v České veřejnoprávní (sic!) proti „pravdě“ šanci.
Do Hamburku se sjelo panstvo na výstavu elit. Desítky tisíc lidé jim přišli říct, že nechtějí jejich svět, ale svůj. Shořelo při pár aut a někdo vykradl drogerii, což bylo přesně to, co elity potřebují, aby se mluvilo o něčem jiném, než o nerovnosti, vykořisťování, devastaci životního prostředí etc. Kritizovat globální kapitalismus je těžké: Buď jste hodný a pak nikoho nezajímáte, nebo zazlobíte a pak se mluví jen o těch rozbitých oknech a vystrašení maloměšťáci se semknou kolem G20–führerů (historicky významově osvědčený německý ekvivalent anglického leader). Kapitalismus je jako Izrael – jediný povolený způsob, jak ho kritizovat, je chválit ho.
Převzato z blogu Tribun
