Tajný orbitální kulomet z časů Studené války.
Saljut 3 byla vesmírná stanice vypuštěná nosnou raketou Proton 25. června 1974. Oficiálně šlo o civilní zařízení, leč ve skutečnosti se jednalo o první operační modul přísně utajovaného vojenského programu Almaz. Sovětští inženýři, paranoidní z toho, že by se američtí astronauti mohli pokusit nalodit a unést celé jejich základny, tajně namontovali na vnější stranu stanice upravený automatický letecký kanón Richter R-23M ráže 23 mm, čímž vytvořili první ozbrojenou kosmickou loď na světě.
Systém nesl označení Ščit-1 (Щит-1) a palebný průměr činil 32 nábojů. Nutno podotknout, že i jen střelba z kanónu ve vesmírném vakuu představovala obrovské technické výzvy. Protože kanón byl připevněn přímo k trupu, musela se k zaměření cíle natočit celá stanice. Silný zpětný ráz mohl základnu snadno roztrhat nebo ji nebezpečně vymrštit z oběžné dráhy. Aby inženýři onen zpětný ráz kompenzovali, synchronizovali palbu kanónu s tryskami stanice a zažehli je přesně v milisekundu, kdy kanón vystřelil, aby tak Saljut 3 zůstal stabilní.
Když se stanice v lednu 1975 blížila konci své provozní životnosti, její pozemní řízení se rozhodlo otestovat svůj orbitální kanón. Jakmile se kosmonauti bezpečně vrátili na Zemi, zaměřili se na určený cíl a jednotlivými ranami vypálili několik střel. Zkoušky proběhly údajně velmi úspěšně, bez vlivu na stabilitu stanice a střelba nevyvolala nežádoucí kmity stanice. Krátce nato byl Saljut 3 sveden z orbitu a 24. ledna shořel nad Pacifikem v atmosféře. Stalo se tak po 214 dnech provozu a spolu se stanicí zanikly i poslední důkazy o existenci jediného známého vesmírného kanónu.
Závěrem dodám, že na stanici Saljut-5 (další a poslední z Almazů) byly údajně dvě neřízené střely, také pocházející z konstrukce A.E.Nedelmana a jeho OKB-16. Tento systém nesl označení Ščit-2.
Zdroj obrázku Picryl
