VOJTĚCH LIBICKÝ
Už za pár dní se celá Praha zahalí do povinných barev duhy. Posluchárny univerzit, divadelní i klubové scény, kavárny a další veřejné prostory zaplní heroldi LGBTQIA+ (písmenek není nikdy dost), kteří nás budou přesvědčovat, že Prague Pride je především oslavou pestrosti života. Což je ta největší lež, která hnutí sexuálních menšin provází.
Nejzřetelněji se toto pokrytectví projevuje v rámci transgenderové agendy, která je pro přirozenou pestrost naopak zásadním ohrožením. Dlouhé desítky let jsme psychology, psychoterapeuty a osobními kouči přesvědčováni, že neexistuje žádné jediné správné archetypální mužství, definované silou, odvahou, rozhodností, racionalitou a fyzickou i duševní odolností. Máme jako muži plakat, sdělovat své emoce, dovolit si být slabí, nejistí, říkat si o pomoc a hledat ochranu. Opakuje se nám to tak dlouho, že jsme tomu uvěřili.
A proč bychom tomu také neuvěřili, když to přece odráží naši vlastní kolektivní zkušenost. Vždycky tu přece byli muži, kteří byli slabí (a kteří tak nevědomky svědčili o tom, že síla není jedinou strategií přežití). Vždycky tu byli muži váhaví a nerozhodní (kteří ale latentně poukazovali na rizika nepromyšlené přenáhlenosti). Vždycky tu byli muži melancholičtí a křehcí, plaší nebo zbabělí. Mužství se tak vyjevovalo ve vší pestrosti, zahrnující bohatou škálu charakteristik od těch, které tvoří jakousi jadernou představu o maskulinitě, až po hraniční profily, které ji spíše negovaly. To vše dohromady tvořilo dialektickou jednotu mužství.
Jenže být například zbabělý muž je prostě těžké. Je to těžké osobnostně i partnersky, je to diskvalifikující sociálně. Významně to snižuje pozice na sňatkovém trhu (což ale současně znamená, že to zvyšuje sňatkový potenciál žen pobývajících na periferii většinové představy ideální feminity). Být zbabělý muž je zkrátka Černý Petr a doteď to nemělo jiné řešení, než tuto verzi mužství tak či onak nést, třeba jako svůj kříž, ale nést ji a být kostkou v přepestré mozaice maskulinity. Dnes je ovšem po ruce snadné a pohotové řešení: Stát se ženou.
Zbabělý muž je opovrženíhodný tvor, ale bázlivá dívka je bytost vyvolávající ochranitelské touhy. Žena, která se za bouřky běží stulit ke svému partnerovi, protože se bojí blesků, není trapná nebo pohrdání hodná, nýbrž roztomilá a dojemná. Tak to prostě je.
Muži na prahu dospělosti procházejí složitým, zmateným a vyčerpávajícím obdobím sebeidentifikace. Nejsou si jisti osobní erotickou preferencí, protože svou sexualitu zatím spíše ohledávají – jakkoli někdy divoce a zdánlivě suverénně. Nejsou si jistí vlastním hodnotovým žebříčkem, protože nabídka životních realizací je jednoduše příliš široká. A nejsou si jistí sami sebou. Jistěže těch, kteří se v takové situaci shledají nedokonalými muži a rozhodnout se být o poznání dokonalejšími ženami, není většina. Samozřejmě že není. Ale není vůbec jisté, že jich není většina mezi těmi, kteří se pro tranzici rozhodli.
Je asi jasné, že totéž platí v opačném gardu na straně žen a je zbytečné to vypisovat. Domyšleno do důsledků by to ale mohlo znamenat, že se v budoucnu bude stále zužovat paleta různých typů mužství a různých typů ženství a oba tyto gendery se začnou víc a víc unifikovat. Pestrost světa jednoduše zmizí. Všem pochodům hrdosti navzdory.
Konzervativní noviny
The post Oslava pestrosti? first appeared on Pravý prostor.
