Pepe Escobar / 24. června 2026
Historie nám říká, že bylo možné naplánovat válku s využitím perských šípů, které byly speciálně určeny ke zničení Crassa a římských legií.
Na této temné ulici je slunce černé
Příchod zimy se blíží
Na této temné ulici je uvnitř zima
Z času, který vypršel, není úniku
Cream, Deserted Cities of the Heart
Jeden z mých nedávných článků o tom, jak Írán zosnoval svůj multipolární průlom, vyvolal vážnou reakci ze strany špičkových zpravodajských agentů amerického „Deep State“ staré školy, kteří se nyní angažují v globálním byznysu. Obdržel jsem soudržný a podrobný průlomový materiál o tom, co podle nich představuje hlavní důvod, proč prezident Trump podepsal Memorandum o porozumění (MoU) s Íránem, které on sám zoufale prezentuje jako svou (kurziva moje) dohodu.
Jak to jeden z těchto zdrojů bez obalu vyjádřil: „Hlavní bod, který vám uniká, je, že Trump byl k smrti vyděšený tím, že 15. června zbývalo pouhých 60 dní do konečného vyčerpání světových rezerv ropy, což by vedlo k úplnému zničení Donalda J. Trumpa. To je jediný důvod jeho obratu. Kdyby čekal mnohem déle, do 15. srpna by se dostal do tak bezvýchodné situace, že by se z ní nedokázal dostat. A to se může stát tak jako tak.“
Zdroj odkazoval na podrobné posouzení rizik, v němž tvrdá data ukazují na polovinu srpna 2026 jako na „okamžik, kdy USA musí ze zákona zastavit nouzové vypouštění zásob. Jakmile se tento kohoutek uzavře, globální deficit dodávek ropy se okamžitě zvětší o miliony barelů denně, což vyvolá světovou krizi.“
I když nyní možná koná, pro Trumpa není nic jisté. Zdroje uvádějí, že „nejprve by on (republikáni) prohráli volby v prvním listopadovém týdnu. Poté by ho demokraté podrobili procesu impeachmentu. A nakonec by ho zničily soudní spory, při nichž by přišel o všechny své peníze.“
Daleko za osudem, který čeká na tohoto samozvaného neo-Crassa, zdroje především trvají na tom, že „60 až 90denní časová rezerva, na které se momentálně nacházíme, není jen odpočítáváním fyzických zásob ropy v zemi; je to zbývající čas do výbuchu největší úvěrové bubliny v dějinách lidstva.“
Což nás opět přivádí k „Rosebudu“*) v tomto eposu formátu Orsona Wellese: k Hormuzskému průlivu, který z praktického hlediska zůstává v podstatě uzavřený.
Zdroje pečlivě připomínají těm, kteří jsou ochotni naslouchat, že
„to, co nyní máme, je povstání v Hormuzském průlivu. Prochází jím 20 % světové ropy a Írán chce mít tu moc, aby se mohl bránit. Pokud dojde k jeho odříznutí, cena ropy podle Goldman Sachs vystoupá na 700 dolarů za barel. Dnes tomu tak není, protože USA a jejich spojenci vypouštějí na trh své zásoby, aby udrželi nízko. Mají na to zásoby na zhruba 2,5 měsíce. Poté vše exploduje. Máme tu povstání otroků.“
Vítejte tedy v současné šachové partii s mimořádně vysokými sázkami – kterou samozřejmě Teherán těsně před začátkem zcela zmanipuloval.
„Vzpoura otroků“
Zdroje uvádějí, že „zatímco zvěsti o ceně ropy 700 dolarů za barel se často využívají v geopolitických prohlášeních na nejvyšší úrovni k zdůraznění závažnosti tohoto úzkého hrdla, skutečné analytické prognózy vycházející z hlavních investičních bankovních oddělení jsou umírněnější, i když stále hluboce alarmující.“
Začněme u Goldman Sachs: „Ve svých oficiálních aktualizacích výzkumu komodit po eskalaci situace varovala společnost Goldman Sachs, že dlouhodobá, úplná blokáda Hormuzského průlivu by mohla rychle vytlačit cenu ropy Brent nad 100 dolarů za barel a reálně otestovat hranici 150 dolarů.“
Zásadní je, že zdroje tvrdí, že „přesný pohled na provozní data odhaluje, že k absolutnímu bodu zlomu systému – a k zapálení roznětky derivátové bomby – pravděpodobně dojde v polovině srpna 2026.“
Do hry vstupuje vzájemné působení mezi fyzickým vyčerpáním Strategické ropné rezervy USA (SPR); skutečné, praktické limity cen ropy; a děsivý, skrytý trh s deriváty v hodnotě dvou kvadrilionů dolarů. Zdroje analyzují tuto souhru jako vysoce synchronizovanou závěrečnou fázi.
Shrňme si to. Ke konci května 2026, tedy před pouhým měsícem, byla SPR vyčerpána na 365,1 milionu barelů, což je „nejnižší provozní úroveň za více než 40 let“.
Vzhledem k tomu, že Hormuzský průliv je prakticky uzavřen – mimo jiné i kvůli Trumpově blokádě –, USA v současné době čerpají historických 1,41 milionu barelů denně (téměř 10 milionů barelů týdně), aby uměle potlačily ceny.
Poté přichází „klíčové politické číslo, které je třeba sledovat“. Není to „nula barelů“, ale ve skutečnosti 243 milionů barelů. Proč? Protože Ministerstvo věčných válek potvrdilo, že snížení rezervy pod 243 milionů barelů výslovně ohrožuje schopnost USA vést válku.
Zdroje se opět odvolávají na svou analýzu: při současném tempu 1,41 milionu barelů denně by USA vyčerpaly svou volnou rezervu ve výši 122 milionů barelů přesně za 86 dní.
Ve svém posouzení rizik se zdroje rozhodly poukázat na 60 dní – s ohledem na potenciální selhání infrastruktury nebo zvýšenou vojenskou
Ve svém posouzení rizik se zdroje rozhodly vycházet z období 60 dnů – s ohledem na potenciální selhání infrastruktury nebo zvýšenou vojenskou spotřebu. Takto jsme dospěli k polovině srpna 2026 jako k bodu zlomu.
A to není vše. Zdroje poznamenávají, že „ceny by mohly snadno překonat historická maxima z let 2008 a 2022, pokud by nedostatek rafinovaných produktů vyvolal řetězovou reakci odstávek v průmyslových odvětvích Evropy a Asie. Částka v řádu několika stovek dolarů, jako je 700 dolarů, je však obecně považována za teoretické maximum, které by okamžitě zničilo globální poptávku a způsobilo kolaps celé mezinárodní finanční architektury, než by se vůbec stačila ustálit.“
Ještě jednou: Teherán to vše perfektně využil. Říkejme tomu mýtné nebo tranzitní poplatky pro jakýkoli tanker, který chce proplout jeho teritoriálními vodami v Perském zálivu; podstatné je, že Teherán de facto obešel západní sankce. Zdroje uvádějí, že „prohlášení Washingtonu, že je to ‚nepřijatelné‘, nijak nezabránilo globálním přepravním firmám v tom, aby tiše platily tyto poplatky a vyhnuly se tak zabavení lodí.“
Pokud tedy dojde k vyčerpání strategických ropných zásob (SPR) a zároveň bude Hormuzský průliv stále blokován, „ceny prudce vystřelí nad rekordy z roku 2008 a otestují hranici 150 až 200 dolarů za barel.“
Na této hranici „dojde v reálné ekonomice k okamžitému zhroucení poptávky. Letecké společnosti zastaví lety, přepravní sítě se zastaví a průmyslová výroba se zastaví. Cena fyzicky nemůže udržet úroveň 700 dolarů, protože globální ekonomický stroj využívající ropu se při ceně 200 dolarů rozpadne, což způsobí pokles spotřeby téměř na nulu.“
A zde se dostáváme k jádru věci: „Nebezpečí nepředstavuje samotná cena, ale skutečnost, že cenový skok spustí strukturální kolaps základní dluhové infrastruktury“.
Trump, Crassus, šípy a drony
Jsou USA – a globální ekonomika – již z nejhoršího venku, pokud jde o válku, kterou sám Trump odsouhlasil?
Záleží na tom, kam povede současné propracované divadlo kolem memoranda o porozumění pakistánsko-švýcarského charakteru. Ropa stále neprotéká volně Hormuzským průlivem. A strategické ropné zásoby (SPR) se nadále vyčerpávají.
Neo-Crassus – náchylný k apokalyptickým výlevům a neustálým hrozbám bombardování Íránu – si prostě nemůže dovolit, aby se strategické ropné zásoby vyčerpaly. Přesto se tak stane, pokud se v Hormuzském průlivu neobnoví zcela volný tok ropy spíše dříve než později. A je to Teherán, kdo tento tok ovládá, ne War-a-Lago.
Buď se neo-Crassus ovládne, nebo se může dokonce stát zodpovědným za globální krizi spojenou s rozsáhlým kolapsem státních dluhů.
Dokonce i vymyté stádo ovcí na západních pastvinách si nyní začíná uvědomovat, jak mocná Římská říše podlehla Parthům/Peršanům v bitvě u Carrhae v roce 53 př. n. l. Řím tehdy táhl do Asie v přesvědčení, že Parthie/Persie se pod tíhou jeho moci zhroutí.
Bitva u Carrhae byla učebnicovým příkladem asymetrie – nebo „decentralizované mozaiky“, abychom citovali perskou taktiku z počátku 21. století. Parthskou armádu vedl generál Surena – generál Soleimani té doby –, který místo toho, aby se pustil do konvenční bitvy (vzpomeňte si na Irák v obou válkách v Perském zálivu), využil parthskou jízdu k obklíčení Římanů a vypustil na ně jednu vlnu šípů za druhou, což byly drony té doby.
Parthům nikdy nedošla munice, protože karavany velbloudů čekající za bojištěm dodávaly čerstvé šípy v mžiku. Palba nikdy nepřestala. Mocná římská armáda ztratila soudržnost a byla epicky demoralizována.
Crassus předpokládal, že Parthům nakonec dojdou šípy a budou nuceni k boji zblízka. To se nestalo. Crassus sám nakonec zahynul uprostřed neúspěšného vyjednávání.
Tato závažná strategická porážka rozbila mýtus o římské neporazitelnosti – stejně jako válka z roku 2026 nadobro rozbila všechny mýty kolem největší armády v historii galaxií.
Historie nám říká, že bylo možné naplánovat válku s využitím perských šípů, které byly speciálně určeny ke zničení Crassa a římských legií.
A jako zrcadlový obraz jsme právě byli svědky války s využitím perských dronů a decentralizované mozaiky, která byla specificky určena k uškrcení imperiální armády vedené novodobým Crassem, jenž otevřeně provozuje primitivní vyděračský a ochranný byznys a pracuje jménem organizovaného zločineckého syndikátu napojeného na entitu smrtícího kultu.
Jeho ubohá mrtvola bude svět zatěžovat ještě o něco déle. Kéž při tom nezničí globální ekonomiku.
*) „Rosebud“ Slavná filmová hláška z (Občan Kane)
V kinematografii jde o jedno z nejslavnějších slov vůbec. Ve filmu Občan Kane (1941) režiséra Orsona Wellese je „Rosebud“ poslední slovo, které hlavní hrdina, tiskový magnát Charles Foster Kane, vysloví před svou smrtí. Celý děj filmu se pak točí kolem pátrání po tom, co toto slovo znamenalo. Na konci se ukáže, že šlo o značku jeho dětských saní, které symbolizovaly jediné období v jeho životě, kdy byl skutečně šťastný.
Překlad Deepl
