Venezuela se stále vyrovnává s následky dvou silných zemětřesení, která 24. června zasáhla centrální část země. Otřesy o síle 7,2 a 7,5 stupně Richterovy škály, které následovaly krátce po sobě, si podle oficiálních údajů vyžádaly 2 295 obětí a více než 11 200 zraněných.
Vedle záchranářů a státních složek se do pomoci zapojují také dobrovolníci z celé země. Mezi nimi je i rodina Delgadových, která urazila více než 800 kilometrů, aby poskytla pomoc lidem ubytovaným v provizorním evakuačním centru v hlavním městě Caracasu.
Rodina přivezla potraviny i polní kuchyni
Delgadovi provozují malou továrnu na bramborové chipsy ve státě Táchira na západě Venezuely. Krátce po katastrofě naložili velký kotel, zásoby potravin a vydali se na více než desetihodinovou cestu do Caracasu.
Původně chtěli pomáhat přímo v nejvíce postižené oblasti La Guaira, kvůli uzavřeným silnicím se tam však nedostali. Na doporučení bezpečnostních složek proto zamířili do parku Ali Primera, kde bylo zřízeno jedno z největších center pro evakuované obyvatele.
„Mysleli jsme si, že bychom měli přijet a pomoci osobně. Poslat jen peníze nestačí. Lidé tady potřebují pomoc přímo na místě,“ uvedla dobrovolnice Maricza Delgado.
Denně připravují tisíce porcí jídla
Od svého příjezdu rodina připravuje tři teplá jídla denně pro tisíce lidí, kteří přišli o své domovy. Práce začíná již v pět hodin ráno a pokračuje až do pozdních večerních hodin.
Na přípravu jediné várky polévky spotřebují například:
- 350 kilogramů masa,
- desítky kilogramů brambor,
- mrkev,
- dýně,
- banány plantain,
- cukety,
- cibuli,
- kukuřici,
- kuřecí maso darované místními obyvateli.
Podle Mariczy Delgado je důležité, aby jídlo bylo nejen vydatné, ale také výživné. „Lidé přicházejí hladoví a odcházejí s úsměvem. To nám dodává sílu pokračovat,“ říká.
K dobrovolníkům se přidali další lidé
Zpočátku veškerou práci zajišťovala pouze rodina Delgadových. Postupně se však začali přidávat přátelé, kolegové i samotní obyvatelé evakuačního centra. Dobrovolnický tým dnes tvoří přibližně 30 lidí, kteří pomáhají s přípravou jídla, krájením zeleniny, mytím nádobí i distribucí pokrmů. Podle organizátorů právě spontánní solidarita místních obyvatel výrazně pomáhá zvládat humanitární situaci.
Nejtěžší jsou osudy dětí
Nejsilněji na dobrovolníky působí příběhy dětí, které při katastrofě přišly o rodiče. Maricza Delgado přiznává, že právě setkání s osiřelými dětmi patří k nejtěžším okamžikům celé mise.
„Slyšela jsem, že některé děti ztratily maminku i tatínka. Neexistují slova, která by jim mohla nahradit jejich rodiče. Můžeme jim dát jídlo, ale nic nenahradí objetí od mámy nebo táty,“ říká se slzami v očích.
Venezuela pokračuje v odstraňování následků katastrofy
Záchranné práce ve Venezuele pokračují i několik dní po zemětřesení. Úřady se soustředí na zajištění nouzového ubytování, distribuci potravin a obnovu poškozené infrastruktury.
Příběh rodiny Delgadových se stal symbolem solidarity a občanské pomoci, která v těžkých chvílích doplňuje práci záchranářů a státních institucí.
