Jednou z nosných myšlenek listopadu 1989 byl požadavek, aby v budoucnu namísto sice oddaných, ale jinak nepříliš schopných straníků měli při správě věcí veřejných důležité slovo odborníci. Od politiků pak byla v euforických chvílích tzv. sametové revoluce dost naivně očekávána v neposlední řadě i mravnost, tedy kromě jiného neúplatnost a smysl pro pravdu a poctivost. Již brzy se mělo ukázat, že tento požadavek byl spíše zbožným přáním a syrovost reálného života přinesla pro mnohé z nás silné rozčarování nad tím, kdo že nám to zase vládne. Až příliš často opět lidé s podivným morálním profilem. Nešlo a nejde přitom jen o nejrůznější převlékače kabátů, ale hlavně všehoschopné jedince, kteří veřejné funkce ihned po jejich získání začali zneužívat k soukromým zájmům a k prosazování zájmů mocných přátel z byznysu.
