Podle Ústavního soudu má polská ústava absolutní přednost před unijním právem v otázkách rodinné politiky. Pokud by polské úřady začaly byť jen formálně registrovat zahraniční homosňatky, jednalo by se o obcházení ústavy, což soud označil za nepřípustné.
Tento verdikt zcela zablokoval snahy o legalizaci či evidenci těchto svazků, které uzavřeli polští občané v jiných zemích Evropské unie. Rozhodnutí vyvolalo ostrý odpor ze strany současné polské liberální vlády premiéra Donalda Tuska, která dokonce prohlásila, že verdikt Ústavního soudu nebude respektovat (což je samo o sobě v liberálních kruzích neslýchané, představte si, že by něco takového prohlásila vláda česká).
Ústavní soud svým červencovým rozsudkem zvrátil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z března 2026. Ten tehdy nařídil, že Polsko musí na základě unijního práva registrovat zahraniční stejnopohlavní sňatky alespoň pro účely evidence a s tím spojených občanských práv. Podnět k přezkumu tohoto rozhodnutí podali Ústavnímu soudu poslanci konzervativní opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS).
Klíčové body soudního rozhodnutí
Ústavní soud opřel své rozhodnutí z 28. července 2026 o striktní výklad polské ústavy a ochranu národní suverenity před zásahy zvenčí.
Tříčlenný soudní senát konstatoval, že jakákoliv administrativní registrace stejnopohlavního sňatku přímo porušuje článek 18 polské ústavy. Tento článek výslovně definuje manželství jako „svazek muže a ženy“ a dává mu zvláštní ochranu ze strany státu. Podle soudu nelze v polském právním řádu pojem „manželství“ použít pro žádný jiný typ svazku.
Ústavní soud odmítl argument, že Polsko musí ustoupit unijnímu právu. Argumentoval tím, že rodinné právo a definice manželství spadají pod výlučnou suverenitu členských států. Rozhodnutí Soudního dvora EU (SD EU) nebo domácího Nejvyššího správního soudu podle něj nemohou tyto ústavní základy měnit ani obcházet.
Soud se také zaměřil na konkrétní kroky Tuskova ministerstva pro digitalizaci, které připravovalo změnu matričních formulářů (např. nahrazení pojmů „manžel“ a „manželka“ genderově neutrálními výrazy „první“ a „druhý manžel“). Ústavní soud rozhodl, že tato unijní nařízení a ministerské vyhlášky jsou neústavní, protože se pokoušejí zavést právní realitu, kterou polský nejvyšší zákon nezná a zakazuje.
Současný stav v Polsku
Polsko zůstává jednou z posledních čtyř zemí Evropské unie, která neumožňuje stejnopohlavním párům uzavřít jakoukoliv formu právně uznaného svazku. Polská ústava navíc manželství explicitně definuje výhradně jako svazek muže a ženy.
Evropské instituce vnímají rozhodnutí polského Ústavního soudu jako přímé porušení unijního práva a zásady volného pohybu osob. Postoj Evropské unie (EU) se opírá o závazné precedenty, podle kterých členské státy sice nemusejí samy zavádět stejnopohlavní sňatky, ale jsou povinny je uznat pro administrativní a pobytové účely, pokud občané EU uplatní své právo na volný pohyb. Lze proto předpokládat, že Evropská komise bude zvažovat nějakou podobu odvety. Nebylo by to poprvé, kdy zejména Maďarsko a Polsko byly trestány za své postoje vůči bruselským novotám.
Brusel se však v této situaci ocitá v komplikované pozici: Nynější polská vláda Donalda Tuska je v Bruselu dobře zapsaná a snaží se unijním pravidlům vyhovět, byla však nyní zablokována vlastním justičním orgánem, v němž přetrvává vliv soudců, jmenovaných ještě za předchozí konzervativní vlády.
Jak z této šlamastiky Brusel vybruslí? A stane se verdikt polských ústavních soudců inspirací i pro jiné evropské země?
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
