Publicista Ivan Hoffman se stal prvním laureátem ceny Silvestra Krčméryho, kterou uděluje organizace Marker. Zde je text jeho děkovné řeči, která byla přednesena v pátek 26. června v Bratislavě.
Jako úvod k úvaze o vztahu mezi pravdou a mocí se můžeme obrátit k scéně z Janova evangelia, v níž Ježíš Kristus vysvětluje římskému prefektovi Pontiu Pilátovi, že přišel na svět, aby vydal svědectví o pravdě. Pilát odpověděl rétorickou otázkou Quid est veritas? Co je pravda?
Pilát je skeptik. Je mu připisován morální relativismus a sklon vydávat za pravdu cokoli, co vyhovuje těm, kteří jsou právě u moci. Silný vliv skeptiků ilustruje zkušenost, že bránit pravdu je těžší než vyvrátit lež. Máme přísloví, které říká, že lež má krátké nohy a daleko se nedostane, ale dlouhé nohy pravdy se nějak neujaly. Opakem pesimistů jsou optimisté, přesvědčení, že Veritas vincit – pravda zvítězí. Nebo spíše, že Veritas Dei Vincit – pravda Páně zvítězí.
Motto „Pravda zvítězí“ je však podezřele univerzální, o čemž svědčí i jeho přítomnost na prezidentské vlajce. S výjimkou let 1939 až 1945 se tedy jak První republika, tak poválečné Československo – a po jeho rozdělení i Česká republika – pevně držely víry, že „Pravda zvítězí“. Příběh prezidentské vlajky je zajímavý, protože „Pravda zvítězí“ platí za každého režimu. Masaryk, Gottwald, Husák, Havel i Pavel – všichni věřili ve vítězství pravdy. Jak to lze vysvětlit? Je pravda apolitická? Je schizofrenická? Je pravda mistrem v přecházení na druhou stranu? A když říkáme, že pravda zvítězí, je to naděje, že se tak stane, nebo pocit uspokojení, že se to již stalo?
Jisté je, že každý tvrdí, že hájí pravdu, ať už je čestný, nebo lhář. Ti, kdo jsou u moci, i ti v opozici stejně tvrdí, že hájí pravdu. Znamená to, že pravda je někdy u moci a někdy v opozici?
A nakonec, může být vztah mezi mocí a pravdou přátelský? Není už ze své podstaty antagonistický? Nebo spíše, není antagonistický i tehdy, když pravda zvítězí? Když se pravda dostane k moci? Není to tak, že moc je alergická na pravdu a pravda je imunní vůči moci?
Vzhledem ke všem těmto nejednoznačnostem je jasné, že Pilátova otázka „Co je pravda?“ stále visí ve vzduchu. Opakovaně jsme svědky situací, kdy si moc nemůže dovolit pravdu, protože by ji oslabila, kompromitovala nebo odhalila jako slabou či nekompetentní. Nebo jako zločinnou.
Pravda to nemá snadné. Spoléhá na dobrovolníky, kteří jsou ochotni ji bránit – proti cenzuře, proti zkreslování nebo proti těm, kteří chtějí pravdu privatizovat. Práce pro pravdu není lukrativním podnikem. Často jde o riskantní počin, protože pravda je to, co lidi nejvíc rozzlobí, a hněv mocných může být někdy ničivý. Bránit nepopulární pravdu znamená postavit se nejen proti moci samotné, ale i proti těm, které má moc ve svém sevření. A povětšinou jde o většinu.
To nás přivádí k nejdůležitější otázce: Co je na pravdě tak přitažlivého, že nikdy nestojí osamoceně? Proč by někdo snášel nepříjemnosti spojené s konfrontací s mocí a angažoval se za nepopulární, nežádoucí, vysmívanou nebo nenáviděnou pravdu?
Kdysi jsem věřil, že pravda odolává moci v komunitách usilujících o nezávislost. Pro jejich popis se vžil termín „ostrovy pozitivní odchylky“. Jakmile však vnější tlak moci polevil, ostrovy pozitivní odchylky se vypařily. Ukázalo se, že ne každý, kdo žil v opozici, žil v pravdě. A ti, kteří nežijí v pravdě, upřednostňují účast na moci před pravdou.
Každý pokus přinést pravdu k moci však končí uvědoměním si, že moc se obejde bez pravdy. Pravda člověku jen svazuje ruce. Komplikuje vládnutí. Nakonec musí moc s těžkým srdcem z praktických důvodů pravdu eliminovat. To vytváří živnou půdu pro ohniska pozitivní odchylky. Tento politický cyklus pravdy ve společnosti ukazuje, že osudem pravdy je převládnout, nikoli triumfovat. Varovným příběhem je příběh liberálních privatizátorů, kteří se zasazovali o vítězství pravdy a lásky, ale nakonec se stali šiřiteli lží a nenávisti.
Pravda se uvádí v různých kontextech, ale pouze duchovní kontext je nesporný a jednoznačný. Víme to díky víře. Pravda je jako Ježíšovo království: není z tohoto světa. Pravda je dar.
Publikováno v časopise Marker.sk
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
