U nás na FAMU se konala přednáška o sexuálním obtěžování na vysokých školách. Dostavilo se pár posluchačů a já, starý kozák, již delší dobu sledující tendenci lidstva k vyhynutí. Přednášela přísná, ale nikoli nehezká, odbornice na genderovou problematiku a Mee Too. Nelze prý zavírat oči před rostoucím sexuálním obtěžováním žen ze strany mužských sexuálních predátorů. Například profesorů.
Vít Olmer | reprofoto: wikipedia.org
Ihned jsem zaprotestoval, že já, a myslím většina mých kolegů /i kolegyň/ jsme již v tomto smyslu neškodní. Pokus o vtipkování nepadl na úrodnou půdu a přednášející pravila, že harašení nelze podceňovat, v tom jsme za opicemi, v USA se například jeden profesor po usvědčení z obtěžování studentky zastřelil. Konstatovala ta feministka se zadostiučiněním.
Ale i u nás se prý stal případ, že děkan nejmenované fakulty AMU nabízel studentkám čokoládu s pornografickými obrázky. Pak odbornice na slovo vzatá pokračovala ve výkladu o Čtvrté vlně jako iniciativě proti sexismu. Jak se této odporné záležitosti bránit, a co pro to na fakultě konkrétně podnikat?
Tak za prvé: při zkoušení studentky zásadně nezavírat dveře. Za druhé: vyučující dbá na to, aby dívky nechodily do školy s provokativním výstřihem. /Hloubka tohoto však vědkyní neupřesněna./ Za třetí: nepadá v úvahu, a to je přísně zakázáno, aby profesor upadl do lásky /fall in love/ ke své posluchačce! Poznamenal jsem, že takto ale například vzniklo krásné manželství kolegy profesora Otakara Vávry, národního umělce, s jeho žačkou. Šlehnut zato ostrým pohledem byl jsem.
Nedalo mi ještě, abych se nezeptal, jak je to s obtěžováním mužů ženami. Sám jsem to před dávnými lety zažil jako milovník českých filmů, kdy jsem šel na MDŽ v dobré vůli recitovat Wolkera a opilé soudružky mi sahaly na poklopec…
Doma jsem se svěřil se svými zážitky z přednášky o sexuálním obtěžování synovi, vystudovavšímu a žijícímu v Paříži. Povídá, že je to nic proti tomu, co se děje tam.
Na školách například zakazují oslovení mademoiselle, protože by tím učitel vnucoval dotyčné její pohlaví, přičemž ona si ho třeba ještě nevybrala.
Nemáš říkat dívce, že je hezká, protože takto ji predestinuješ, že musí vypadat dobře furt. Hlásí-li se žena na zkoušky do Evropské komise, tak má na výběr nahlásit svoje pohlaví: žena – muž, nebo: ještě nevím a nechci se vyjádřit.
Hračky v obchodech se čím dál méně rozdělují podle toho, jestli jsou pro kluky nebo holky; pro děvčátka by už neměla dominovat růžová a je třeba potírat barbíny, protože holčičky to nutí, aby si hrály na maminky /!/.
Chovat se jako gentleman je špatně, protože tím děláš z ženy slabšího jedince a jen utvrzuješ svoji hnusnou chlapskou dominanci.
Vzpomněl jsem si, jak mi známý říkal, že chtěl v Americe pomoci do kabátu jedné dámě, a ona se polekala, že jí ho chce ukrást.
Pařížská radnice hodlá také bojovat proti sexismu ve veřejných bazénech, kde páni nerespektují ženy, když plavou kolem nich.
V novinách Liberation se hovoří o možnostech cenzury některých uměleckých děl, která jsou sexistická, zmiňuje se mj. i chudák Milan Kundera, který byl už rád, že se na stará kolena zbavil pitomých kritiků v Čechách.
Závěrem bych toto povídání uzavřel poznáním, ke kterému jsem empiricky došel, že totiž na tom nejsme v našem Kocourkově ještě tak špatně, cenzuru máme částečně jen politickou, ale v oblasti sexuálního harašení je zatím klid zbraní šíleného antisexismu.
A tak to vypadá nadějně, že náš hrdý národ přece jen nevyhyne…
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
