Ještě ke včerejšímu zápasu mezi Francii a Belgií…Díval jsem se, že ze 24 hráčů Francie má snad 16 africké či arabské kořeny. Také za Belgii hraje dost „arabských“ či „afrických“ Belgičanů. No a spolukomentátor na ČT říkal, že z obou týmu dohromady by mohla ofiko polovina hráčů reprezentovat africké země.
Černoch s píšťalkou
Snad pět/šest hráčů by konkrétně mohlo hrát za Kongo. No a kde je takové Kongo? Za 25 let, co sleduji fotbal, si žádné Kongo na MS ve fotbale nepamatuji (na MS bylo jen v roce 1974). Africe odsáváme v důsledku liberální přistěhovaleckoé politiky ty nejlepší kádry a tváříme se, že jim jako pomáháme. Pche. Pěkný pokrytectví.
Kdyby ti špičkoví hráči, co reprezentují Franci a Belgii, hráli za Kongo, tak je tahle země na MS zcela určitě. Získala by po sportovní i ekonomické stránce a třeba přestala být (aspoň částečně) závislá na západní pomoci. Francie i Belgie by bez nich byly možná slabší, ale těžko by to pocítily až tak silně.
Fotbal jasně odráží hloubku pokrytectví dnešního vládnoucího multikulti systému. Ta naše tzv. „pomoc“ ve skutečnosti africkým i jiným státům třetího světa škodí. Na vině ale samozřejmě nejsou jen západní vlády, ale i samotní Afričané. Většina z nich bohužel nemá zájem na budování svých vlastní zemí.
Raději volí cestu menšího odporu a poslouží „bílým pánům“, kterými přitom jinak pohrdají. Afrika se tak Západu nevyrovná v oblasti moderních technologií, vzdělání a ani v tom pitomém fotbalu. Je to přitom škoda. Ve fotbalu jsou prachy a každá země z tohoto byznysu může těžit.
Jenže my těm Afričanům bereme i ty čutálisty. Takže se africké týmy sotva dostanou ze skupiny a končí v osmifinále, maximálně ve čtvrtfinále. Dál se cítí jako chudí příbuzní a zaostalí. My si za to pochvalujeme, jak to těm chudým klukům z předměstí Paříže jde a tím to hasne.
Přitom by nám všem mělo jít o zvýšení konkurenceschopnosti států třetího světa. Jako fotbalový fanda bych přivítal, kdyby se africké týmy víc prosazovaly na MS. Ale pod vlajkou afrických, nikoli evropských zemí. Přestaňme Africe konečně „pomáhat“ a nechme ji, ať si pomůže sama!
Multikulturalismus navíc z původně rozdílně hrajících národních týmů dělá jednolitou masu. Za chvíli budou hrát všechny nároďáky stejně a bude postrádat smysl vůbec hrát mezi sebou. To je z pohledu fotbalu asi největší zlo.
Takže dneska jednoznačně fandím Chorvatsku. Malá země, hráči přesto v top světových klubech a repre se spoléhá jen na Chorvaty, se kterými se pak snadno identifikuje celá země. Ty africké či arabské hráče zcela správně nechávají tam, kde jsou nejvíce potřeba, tedy u nich doma…
