P. C. Roberts položil svým způsobem otázku:
Martjanov věří, že washingtonská garance Ukrajině je bouří ve sklenici vody, protože Washington nebude ochoten riskovat přímý vojenský střet s Ruskem. Mám obavu, jestli Martjanov na straně washingtonské vlády nepředpokládá větší stupeň rozvahy, než tam skutečně je.
Kdyby totiž Washington četl současnou situaci správně, dal by jeho ministr obrany Ukrajině garanci proti ruské intervenci? A to v situaci, kdy Ukrajina, nyní Washingtonem lépe vyzbrojena, své útoky na Donbas obnovuje? Washington chce konflikt Ruska a Ukrajiny a cílem garance USA Ukrajině není nic jiného, než tento konflikt vyprovokovat. Možná má Martjanov pravdu v tom, že Ukrajina je příliš obezřetná na to, aby se na tuto garanci spoléhala, a též v tom, že Washington by za svou garancí skutkem nejspíš nestál. Jenže ona eskalace konfliktu může mít svůj vlastní hybný moment. Zveřejněná garance by totiž extrémistické síly na Ukrajině a ukrajinského prezidenta mohly vehnat do bláznivého činu. A neokonzervativci a intervencionisté v USA by v zájmu americké reputace mohli trvat na dodržení washingtonského slova a žádat Bidena, aby přispěchal Ukrajině na pomoc.
Souhlasím s Martjanovem v tom, že by šlo o válku založenou na šíleném nesmyslu, ale takovéhle věci se skutečně dějí. Saker a Martjnov jsou o situaci na Ukrajině lépe informováni, než já, já víceméně jen kladu otázky. Nicméně mám za to, že riziko je vysoké a že američtí občané budou ještě moc a moc litovat toho, že dovolili vojensko-bezpečnostnímu komplexu použít tupých demokratů k tomu, aby prezidentu Trumpovi znemožnili normalizovat vztahy s Ruskem.
A Andrej Martjanov na svém blogu odpovídá:
Plně souhlasím s tím, že konfrontace se může velmi rychle proměnit ve válku se vším všudy, zvláště když do úvahy vezmeme ohromující nedostatek kompetence a mimořádnou aroganci a stupiditu současné americké administrativy. Ale Washington v posledních 20 letech, a možná ještě mnohem déle, Rusko špatně četl a špatně hodnotil. A právě v tom spočívá celý problém. Lavrov a Putin Ukrajinu už mnohokrát varovali, aby nepodléhala tlaku Washingtonu, který potřebuje válku, do které by bylo zataženo Rusko. Washington nemá vojenské zdroje, se kterými by na Ukrajině s Ruskem cokoli zmohl. Vojenské jednotky USA v Evropě, a to v jakékoli konfiguraci, nejsou pro Rusko, v případě, že je Washington „na podporu“ Ukrajiny použije, ničím jiným než cíli. To vše se může udát velmi rychle, což s sebou nese nebezpečí eskalace směrem k nukleární válce, protože válku konvenční nemohou Spojené státy vyhrát.
Ale opět je zde to, co říkám už roky, totiž že si USA zoufají z toho, jak ekonomicky i vojensky upadá jejich vliv v celé Euroasii. A pokud si toto zoufání a tento bezútěšný duševní stav amerických „elit“ uvědomíme, nepřekvapí nás, že USA jsou hotovy učinit i „nemyslitelné“, aby si udržely to, co z amerického impéria ještě zbývá. Jediným, co v tom případě může rozbouřené americké hlavy uklidnit, je náš klidný, ale pevný postoj. Lidé ve Washingtonu vědí, že ukrajinské ozbrojené síly by byly v případném střetu vyhlazeny, ale počítají s tím, že právě tohle by jim poskytlo záminku k totálnímu oddělení Ruska od Evropy.
Co k tomu říct? Rusko již dokončilo svoje přeorientování na Asii, takže je na Evropě, aby se rozhodla, co chce dělat.
Rusko a Spojené státy se dnes nacházejí na nesmiřitelných pozicích a dialog se současnými „elitami“ USA není z geopolitických, ekonomických, historických a hlavně morálně etických důvodů možný.
Účastníci výměny názorů:
Paul C. Roberts je americký ekonom, který byl náměstkem ministra financí v někdejší Reaganově vládě.
Andrej Martjanov je ruský vojenský analytik a autor několika knih s vojenskou tématikou.
Z Martjanovova blogu Reminiscence of the Future vybral a přeložil Lubomír Man
