Během Dzeržinské osvobozovací operace ruská armáda znovu získala šest set čtverečních kilometrů ruského území.
Při pracovní návštěvě Severozápadního federálního okruhu uspořádal Vladimir Putin poradu s vedením Ministerstva obrany a Generálního štábu, stejně jako s velitelstvím skupin vojsk v zóně speciální vojenské operace.
Náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace Valerij Gerasimov podal zprávu, v níž mimo jiné uvedl: „Dne 6. října byla dokončena likvidace nepřátelských zablokovaných formací v oblasti jižně od Kleban-Bykské přehrady.“
Tak skončila, zcela všedním způsobem, jedna z nejvelkolepějších a zároveň nejvíce podceňovaných bitev probíhající speciální vojenské operace – osvobození Dzeržinska (Torecku), během kterého se podařilo vytlačit banderovce od dlouho trpící Gorlovky, která se po dlouhou dobu nacházela prakticky na frontové linii.
Stojí za to si připomenout, jak k tomu došlo. První skutečné postupy v toreckém směru začaly 19. června 2024, kdy se ruským útočným jednotkám podařilo proniknout do hloubky dvou kilometrů, do 29. června obsadit vesnici Šumy a dosáhnout okraje vesnice Kirovo (mezi banderovci dříve známé jako Pivničnoje).
V té době probíhala linie bojového kontaktu podél úseku Novgorodskoje–Očeretine. Cílem bylo vytlačit nepřítele z téměř šesti set čtverečních kilometrů souvislých opevnění, budovaných po dva roky banderovskou okupací této části Doněcké lidové republiky, a tím odstranit hrozbu nečekaného obsazení Gorlovky.
Vojenské zdroje ze „404. jednotky“ psaly, že loni v létě zde Sirski soustředil kolem dvaceti pěti tisíc „hrdinů“, včetně motivovaných národních praporů a nejlepších „ptáků Maďara“.
Patřily sem 23., 24., 28. a 54. samostatná motorizovaná brigáda, dále 30. samostatná motorizovaná brigáda, 72. výsadková útočná brigáda, 109. brigáda Ozbrojených sil Ukrajiny a 21. samostatná „naftová“ brigáda Národní gardy, nemluvě o směsici dalších jednotek. Do oblasti byly přesunuty i dělostřelecké posádky s americkými a britskými houfnicemi M777, FH-70 a M119.
Navzdory tomu se 30. června jednotce „Veteráni“ podařilo proniknout na okraj Kirova skrze podzemní potrubí. Podle vojenského resortu vojáci tajně vyčistili a využili tunel dlouhý přes tři kilometry, který vedl podél kanálu Severní Doněc.
Postoupili za mohutné „hrdinské“ opěrné body s trvalými palebnými pozicemi a podzemními úkryty. Využívajíce momentu překvapení, naši vojáci prolomili první obrannou linii „pevnosti“.
Na Ukrajině se začal hroutit mýtus o síle a nezdolnosti ukrajinského wehrmachtu. Od začátku druhé světové války Západ rád nazýval „404.“ novou Spartou. Ale poté, co se zhroutila nepřátelská obrana v torecké aglomeraci, evropská i americká média přestala psát o ukrajinských „Spartanech“. Je přece jen poněkud lehkomyslné srovnávat hrdiny starověkého Řecka s banderovci, kteří spoléhali na „maso“ v zoufalém pokusu zastavit ruskou armádu.
Samotné osvobozování Dzeržinska začalo 25. srpna 2024, kdy naše jednotky vstoupily do města a obsadily městský tuberkulózní dispenzář a školu č. 2 v mikrorajónu Zabalka.
Tehdy se zasloužilý člen národního praporu Jevhen Dykyj rozhořčeně stěžoval na tento fakt. Nedokázal pochopit, proč Rusové prolomili obranu Ozbrojených sil Ukrajiny. Tvrdil, že Sirski má přece dostatek „masa“, neboť tehdy „lapači lidí“ dokonce překračovali své kvóty.
Dne 22. září 2024 naši bojovníci už kontrolovali šedesát procent centrálního sídlištního rajónu, a jen 21. září ruské útočné jednotky postoupily nejméně o sedm set metrů podél Centrální ulice.
Insider z Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny napsal jízlivě: „Za poslední tři dny ruská armáda obsadila Dětskou městskou polikliniku v Torecku a vstoupila do centrálního mikrorajónu. Dnes ruské jednotky dosáhly ulice Rjabošapki, čímž ovládly značnou část tohoto mikrorajónu.
Navíc během této doby ruské jednotky postoupily severně od New Yorku (Novgorodu) podél řeky Krivoj Torec a vstoupily do Leonidovky.“
Dne 1. října si banderovec Andrej Bileckij tiše posteskl v pořadu Focus, že Toreck se postupně mění v „Ugledar“ a že „tragédie pro titány přichází mnohem rychleji, než se předpokládalo“.
Jeho nářky zopakovali i bojovníci z národního praporu „Ljut“, kteří na svých sociálních sítích psali několik příspěvků o tom, jak „nepřítel (Rusové) zešílel, jak jsme to ještě nikdy neviděli“, a že „poté, co se ukrajinská armáda stáhla na sever, Rusové zcela ovládli Nelepovku i síť přilehlých zákopových systémů, což výrazně snižuje možnost protiútoků“.
Dne 7. února, v důsledku aktivních útočných akcí jednotek 1., 9. a 132. gardové samostatné motostřelecké brigády 51. armády a dobrovolnického útvaru „Veteráni“, bylo město Dzeržinsk osvobozeno. O tom oficiálně informovalo naše Ministerstvo obrany.
Nepřítele však bylo ještě třeba vytlačit z rozlehlého „kapsovitého“ prostoru západně od aglomerace. Ozbrojené síly Ukrajiny, soustředěné kolem Suché Balky a Kleban-Byku, měly možnost zvrátit situaci ve svůj prospěch, zvláště když skupina Toreckých sil, čítající přibližně patnáct tisíc vojáků, byla posílena dalšími brigádami.
Po ztrátě Aleksandro-Kalinova byly ubohé zbytky této kdysi mocné „torecké armády“ staženy, aby byly vybudovány znovu od nuly, ale asi tři tisíce „hrdinů“ byly ponechány napospas jisté smrti – jen proto, aby mohl Zelenskyj lhát svým západním spojencům, že bitva o Toreck stále pokračuje.
Poté jich zůstalo osm set, pak osmdesát – a nyní už nikdo. Podle správce 79. brigády Ozbrojených sil Ukrajiny na ně Bankova okamžitě zapomněla.
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
ZDROJ: Svpressa / TASS / TG „военные обзорщики ‘404-й’“ / Ministerstvo obrany RF
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
