Rozhodnutí Marine Le Penové zapojit se do prezidentských voleb v roce 2027 poté, co soud zrušil zákaz její kandidatury, otřáslo volebním bojem. Průzkumy naznačují, že má silnou výchozí pozici k tomu, aby konečně získala post, o který usiluje již od roku 2012. Stojí však před výzvou, která jí v minulosti vždy unikala: přesvědčit zámožnou buržoazii, aby ve druhém kole dala přednost jí před kandidátem z makronistického tábora.
Není překvapivé, že Le Penová okamžitě oznámila svou kandidaturu poté, co odvolací soud snížil její trest, což jí umožňuje kandidovat. S nástupem jejího mladého zástupce Jordana Bardelly si jistě uvědomovala, že rok 2027 bude její poslední šancí na dobytí Élysée Palace, než ji Bardella nahradí jako favorita strany. Bardella, vědom si toho, že budoucnost patří jemu, velkoryse ustoupil ve prospěch Le Penové a očekává se, že se stane jejím premiérem, pokud zvítězí a jejich strana Národní shromáždění (RN) vyhraje následné parlamentní volby.
Toto rozhodnutí, ačkoli bylo očekávané, zklamalo některé nové stoupence hnutí RN, protože se má za to, že Bardella není tak oddaný státním zásahům do ekonomiky jako Le Penová. I když by Bardella a další, kteří sdílejí jeho názory, stále měli vliv v případě, že by se strana dostala k moci, prestiž a politické schopnosti Le Penové jako prezidentky by pravděpodobně omezily jejich schopnost směrovat RN blíže k ekonomickému mainstreamu.
Přiblížení se k tomuto hlavnímu proudu však bude pravděpodobně zásadní pro šanci Le Penové na vítězství. Tradičně ztrácela prezidentské i parlamentní volby ve druhém kole, a to z velké části proto, že tradiční konzervativní voliči, v obavách, že RN by prosazovala příliš etatistickou ekonomiku, raději se zaťatými zuby podpořili jejich protivníky. Návrat strany k nepřátelskému postoji vůči volnému trhu by mohl způsobit, že konzervativnější voliči, kteří by se v roce 2027 mohli zdát být ochotni podpořit Le Penovou, si to nakonec rozmyslí.
To naznačují údaje z nedávných průzkumů veřejného mínění. Průzkum, provedený bezprostředně po oznámení kandidatury Le Penové ukazuje, že vede nad středopravicovým macronistou Édouardem Philippem v poměru 54 : 46. To představuje výrazný obrat oproti roku 2022, kdy ve druhém kole prohrála s Emmanuelem Macronem s rozhodujícím rozdílem 17 %.
Porovnání výsledků podle příjmové úrovně s výsledky posledního průzkumu před volbami v roce 2022 ukazuje, do jaké míry je Le Penová závislá na hlasech voličů z vyšší a vyšší střední třídy. Podle tohoto průzkumu Le Penová prohrála s Macronem o 56 bodů ve skupině s nejvyššími příjmy a o 14 bodů ve skupině s druhými nejvyššími příjmy. Nedávný průzkum Ifop ukazuje, že Le Penová vede o čtyři body mezi voliči s vyšší střední příjmovou skupinou a snížila svůj rozdíl ve prospěch Macrona mezi nejbohatšími na pouhých 14 bodů.
Le Penová si oproti roku 2022 polepšila u všech příjmových skupin, ale mezi jejími zisky a příjmy existuje přísně lineární vztah. Její náskok mezi chudými Francouzi se zvýšil pouze o 10 bodů a u dělnické třídy o 14 bodů, ale u voličů s příjmy z horní střední třídy o 18 bodů a mezi bohatými dokonce o 42 bodů.
Mohlo by to znamenat, že tito movitější voliči se nyní cítí natolik v tísni nebo nespokojeni, že touží po radikální změně, jakou ona a RN vždy slibovali. Pravděpodobnější však je, že tito voliči i nadále z velké části podporují stávající strukturu, ale nevadí jim, že RN přinese významnou, avšak neradikální změnu.
Vraťme se k ekonomice z doby před Bardellou a tito voliči by se mohli rozhodnout, že umírněná změna, kterou představuje macronovec Philippe, je opět lepší než dramatičtější opatření, která navrhuje Le Penová.
To je závěr, k němuž mě přivedly mé – přiznávám – omezené postřehy, když jsem projížděl severozápadní Francií. První města, kterými jsem projížděl po odjezdu z letiště Charlese de Gaulla, vypadala zchátrale. Z chodníků a silnic často trčela plevel, budovy zanedbané nebo opuštěné. Tato místa se nacházela v departementu Eure a nepřekvapilo mě, když jsem se dozvěděl, že všechna místa, kterými jsem projížděl, zastupovali v Národním shromáždění poslanci RN.
Poté jsem vjel do departementů Seine-Maritime a Calvados. Zjevný úpadek byl vzácný a většina míst vypadala, pokud ne přímo prosperující, tak alespoň útulně a čistě. Většina obchodů byla otevřená a nebylo tam ani náznaku nepořádku. Během celého týdne v této oblasti jsem neviděl ani jednoho zjevného muslimského přistěhovalce, přičemž na domech i v centrech měst bylo mnoho francouzských vlajek.
Snad nepřekvapí, že v každém volebním obvodě, kterým jsem projížděl, v roce 2024 vyhrál kandidát z takzvané Republikánské fronty. Levice zvítězila v některých větších městech, jako jsou Rouen a Caen, ale obecně to byli středopravicoví republikáni nebo Macronovo hnutí Ensemble, včetně mnoha členů z Philippeovy vlastní strany Horizons.
Le Penová k vítězství nepotřebuje tyto oblasti vyhrát, ale nemůže riskovat, že se středopravicoví, buržoazní voliči hromadně připojí k Republikánské frontě, jak se stalo v roce 2024. Pokud se sama stane hlavním tématem namísto toho, aby se zaměřila na kritiku selhávajícího konsensu elit, dramaticky tím zvýší pravděpodobnost, že k tomu dojde.
Le Penová a RN jsou na prahu převzetí moci, protože stále více francouzských voličů se domnívá, že jim lze svěřit moc. Pokud nebude mít štěstí a ve druhém kole se neutká s extrémně levicovým Jean-Lucem Mélenchonem, bude muset zůstat přijatelná pro francouzské voliče, kteří jsou nespokojení, ale dosud nikdy nevolili ji ani RN.
Cestou k prezidentskému úřadu Marine Le Penové je totiž nutné získat nejen tradiční voliči RN, tedy ty, kteří se cítí ekonomicky nebo společensky opomíjeni, ale nyní také ty materiálně spokojené obyvatelé francouzských předměstí s pěkným Peugeotem a uklizeným domem.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
