Regionální konflikty se již v minulosti rozšířily do globálního měřítka.
Druhá světová válka byla nejničivějším konfliktem v dějinách lidstva. Když to skončilo, zemřelo asi šedesát milionů lidí. Její součástí bylo masové bombardování měst a civilistů, mučení a vraždění válečných zajatců, hladomor, genocida a použití atomových zbraní.
Mír, který válku ukončil, nebyl dokonalý. Stalinův Sovětský svaz, který pomohl zahájit evropskou fázi války, patřil mezi vítěze a jeho totalitní říše se rozšířila. V Číně pokračovala občanská válka, jejíž výsledkem bylo komunistické dobytí pevninské Číny Mao Ce-tungem. Druhá světová válka dala vzniknout jadernému věku a studené válce se všemi jejími „menšími“ válkami a krizemi. Winston Churchill, který vedl Velkou Británii k vítězi ve válce, napsal poté, že „nikdy neexistovala válka, kterou by bylo snazší zastavit, než ta, která právě zničila to, co ze světa zbylo po předchozím boji.“ Druhou světovou válku nazval „zbytečnou válkou“.
Historici a komentátoři již osmdesát let diskutují o poučeních z této války. Churchill ve své knize The Gathering Storm vinil to, co nazval „pošetilostmi vítězů“ první světové války. „Jak v Evropě, tak v Asii,“ vysvětlil, „vytvořili vítězní spojenci rychle podmínky, které ve jménu míru připravily půdu pro obnovení války.“ Poznamenal, jak „zlovolnost bezbožných byla posílena slabostí ctnostných“, jak „rady opatrnosti a zdrženlivosti se mohou stát hlavními původci smrtelného nebezpečí“ a jak „střední cesta zvolená z touhy po bezpečnosti a klidném životě může vést přímo do samého středu katastrofy.“
Churchillova kniha předložila snad nejznámější a nejvlivnější poučení z druhé světové války: že politika ustupování vede pouze k větší agresi a nakonec k válce. Je to poučení, které bylo od té doby využíváno i zneužíváno – v Koreji, ve Vietnamu, v Iráku a nyní na Ukrajině a v Íránu.
Existuje však ještě důležitější poučení z druhé světové války – takové, které by si dnešní světoví vůdci měli uvědomit – a nejlépe jej vysvětlil Victor Davis Hanson ve své mistrovské historické práci o této válce, The Second World Wars. Hansonův název zdůrazňuje klíčový poznatek jeho analýzy. Druhá světová válka nezačala jako globální konflikt. Místo toho narůstala a rozšiřovala se v důsledku řady regionálních válek, které začaly v Asii v roce 1937 japonskou invazí do Číny a v Evropě v roce 1939 invazí Německa a Sovětského svazu do Polska. „Druhá světová válka,“ píše Hanson,
začala v letech 1939–1940 v Evropě poměrně tradičně jako série pohraničních konfliktů výlučně mezi evropskými mocnostmi, včetně Británie. . . . Do konce roku 1940 dosáhly tyto dosud zdánlivě běžné evropské vnitřní spory císařského či napoleonského rozsahu. Na konci roku 1941 však následovalo něco zcela katastrofálního: všechny menší konflikty se nečekaně spojily v totální, globální válku, v níž byly mocnosti Osy – Německo, Itálie a Japonsko – brzy materiálně převálcovány, strategicky nepřipraveny a čelily pravděpodobnosti katastrofální porážky.
Událostmi, které podle Hansona proměnily regionální války ve druhou světovou válku, byly německá invaze do Sovětského svazu, japonský útok na tichomořská území Spojených států a Británie a vyhlášení války Spojeným státům ze strany Německa a Itálie. „Pouze tyto nepředvídané události v jediném roce 1941,“ píše, „přetvořily předchozí regionální konflikty v Evropě a Asii v souvislou a nyní propojenou globální válku, která vtáhla tři nové mocné účastníky – Japonsko, Sovětský svaz a Spojené státy – do dvou impozantních spojenectví.“
Dnes probíhají dvě regionální války – na Ukrajině a na Blízkém východě – a v západním Pacifiku narůstá napětí, které by se potenciálně mohlo rozšířit do katastrofického globálního konfliktu podobného druhé světové válce. Válka na Ukrajině trvá již čtyři roky a její konec není v dohledu. Zapojení NATO na straně Ukrajiny spolu s podporou Ruska ze strany Číny a Severní Koreje znamená, že čím déle válka pokračuje, tím větší je pravděpodobnost jejího rozšíření.
Válka USA a Izraele proti Íránu se již rozšířila do Libanonu, dalších států Perského zálivu a především do Hormuzského průlivu, kterým prochází 20 procent světové ropy, včetně velké části ropy dovážené do Evropy a většiny ropy dovážené do Číny. Blokáda úžiny ze strany USA znamená, že je možné námořní střetnutí mezi Spojenými státy a Čínou, což by mohlo dále vyostřit napětí v západním Pacifiku. Válka v západním Pacifiku o Tchaj-wan by mohla vtáhnout do konfliktu Japonsko, Filipíny a Rusko.
Byly to, slovy Hansona, nepředvídané a nečekané události vyplývající z regionálních válek, které tyto války proměnily v katastrofální druhou světovou válku. To by se mohlo stát na Ukrajině a na Blízkém východě, pokud se diplomacii nepodaří ukončit současné konflikty. Spojené státy, Čína, Rusko, Izrael a Severní Korea disponují jadernými zbraněmi. Globální válka, do níž by se zapojily některé nebo všechny z těchto mocností, by proto mohla být ještě ničivější než druhá světová válka. Doufejme, že Hanson ani žádný jiný stejně bystrý historik nebude jednoho dne muset napsat knihu s názvem Třetí světové války.
Autor je americký právník, spisovatel, publicista a externí profesor politologie na Wilkes University v Pensylvánii. Text publikován v magazínu The Modern Age
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
