Po několika týdnech mediálních masáží jsem se donutil udělat sám v sobě pořádek a zodpovědět si několik otázek, které si doba žádá.
Vadí mi, že se sraz Sudetoněmeckého krajanského sdružení koná u nás, na našem území?
Po pečlivém zvážení musím říci, že v zásadě nevadí. Koná se 80 let po válce, skoro 40 let od pádu železné opony, 30 let od podepsání česko – německé deklarace, která velmi precizně, slovo od slova, pojmenovala tehdejší události a jejich důsledky a udělala za nimi čáru a otevřela dveře budoucnosti bez výčitek či nároků. Německo se během let stalo našim spojencem, obchodním partnerem, sousedem, s nímž nás pojí tisíceré oficiální i zcela osobní vazby. Pokud jde o Sudetské Němce, po roce 1989 proběhlo nesčíslně aktivit, zaměřených na vzájemné poznání, odpuštění a smíření. Česká vina za odsun byla opakovaně pojmenovávána a vyznávána, konalo se nepočítaně různých smírčích setkání, poutí, pamětních stezek, smírčích křížů, modlitebních konferencí – mnohého z toho jsem byl účasten, osobně i jako publicista. Žádná jiná část československého území není dnes tak „promodlená“ jako bývalé Sudety!
Kdo cítil potřebu, koho se to dotýkalo, koho tížilo svědomí, kdo cítil šrám v duši, tak se už během té doby se smířením vypořádal. Někoho to možná ještě čeká, myslím ale, že my jako národ dnes nepotřebujeme, aby nám někdo předepisoval nebo nařizoval nějaké kolektivní smiřování.
Samosebou, že rozumím, že mnohým našim lidem sudetský sraz v Česku vadit může! A mohou mít své důvody a kdo jsem já, abych je soudil?
Co mi na celé té akci tedy vadí?
Vadí mi postoj českých organizátorů – nevím, jsou-li to ti lidé z „Meetingu Brno“, nebo aktivisti, kteří toho využili – ale mám na mysli ty, kteří pořádání sudetského srazu v Brně pojali jako jakýsi „test evropanství“. Vzali celý národ jako rukojmí, postavili před něj sraz v Brně a řekli: „A TEĎ SE BUDEME SMIŘOVAT!“ – a každý, kdo se „nepokloní“, kdo s akcí nesouhlasí, kdo má pochybnosti či vysloví jakékoliv „ale“, je vyobcován jako nesmířený nacionalista, národovec, člověk minulosti, hlupák, nepřítel národa…
V tom vidím největší problém. V aroganci těch, kteří nás chtějí „školit“ , kteří si dovolí z tak složité, mnohovrstevnaté a bolestivé věci dělat jakýsi „šibolet“ moderního evropského myšlení a ještě více rozdělovat národ. Podporovat smíření a podporovat takové „politické školení mužstva“, to je něco úplně jiného.
To je jediný problém, který na akci vidím?
Bohužel nikoliv. Zdá se totiž, že celá akce se stala obětí povolební polarizace naší politické scény a obě strany – vláda i opozice – se snaží té druhé co nejvíc zatopit. Co jeden odmítá, to druhý na truc podporuje, a naopak, a stranou nezůstává ani pan president.
SdL je v podstatě německá „neziskovka“, vlivná sice, nicméně stále je to občanská aktivita, spolek, nezastupuje žádný stát ani jeho instituce. Takových spolků, s nejroztodivnějšími názory a požadavky, je plno v Německu i u nás. Proč by mi mělo vadit, že si jeden takový dá dostaveníčko v Brně?
Když však taková akce získá záštitu prezidenta, když se takovou akcí zabývá sněmovna, když se takové akce hodlají účastnit mnozí z našich vlivných politiků, když takovou akci navštíví dokonce zemský ministr vnitra – a má pak být přivítán na Pražském hradě – nu, pak ona akce dostává onačejší význam, než jen sejití jakési neziskovky. Moudrý člověk se přece nemusí vyjadřovat úplně ke všemu, jsou věci, které je lepší přejít mlčením…
Ona totiž celá ta akce není úplně prosta politického významu. Je docela možné, že ne všichni členové, sympatizanti či přátelé SdL (které je v podstatě jakousi „federací“ mnoha pobočných spolků) sdílejí její oficiální stanovisko, vítají „česko – německou deklaraci“ jako definitivní urovnání vzájemných vztahů, ne všichni s námi sdílejí názor na nezměnitelnost poválečného upořádání Evropy.
V situaci, kdy se Evropské unii nedaří nejlépe, zaznívají hlasy, aby „Německo převzalo zodpovědnost za Evropu“. Ledaskdo dnes sní o „Evropě regionů“, kdy nezáleží na tom, jsi-li Němec či Čech, ale především Evropan. A střední Evropa by rázem mohla vypadat úplně jinak! Chceme takovou Evropu? Čí zájmům by to vyhovovalo více?
Když tedy někteří kritikové brněnského srazu SdL varují před českou naivitou a poukazují na to, že určitý „pro sudeto-německý“ sentiment může být zneužit jako „trojský kůň“, spolu se kterým si vtáhneme domů i ledacos, co jsme nechtěli, obávám se, že mají pravdu a obezřetnost je zcela na místě. Měli bychom být prostí jako holubice, a opatrní jako hadi.
Žel, zatím to vypadá, že naše politická reprezentace si počíná jako slon v porcelánu.
David Floryk je výkonným redaktorem Konzervativních novin.
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
