Všichni to známe, máme dům, střechu… ale co to?! Přišel hrozivý vichr z hor a střecha je fuč! Jak teď ochráním své milované kaktusy a koberec před rozmary počasí? Nu přeci vezmu ty kovové sudy od majonézy co se mi povalují na zahradě, rozřežu je a vyklepu zpátky na plech. Tradá! Slušivá střecha je hotová! Skutečně se koukáte na báječnou střešní krytinu zhotovenou ze starých sudů. Stačí jen šikovně otevřít, rozbalit, odmastit a natřít.
Historie plechového sudu je pevně spjata s průmyslovou revolucí a rozvojem těžby ropy na přelomu 19. a 20. století. Dřevěné sudy totiž byly těžké, propustné a nákladné. Zrodil se tak průmyslový obal, který se stal celosvětovým standardem. První pokusy o kovové barely měly často nýtované spoje a pořádně netěsnily. První komerční ocelové sudy uvedla na trh roku 1902 společnost Standard Oil v Bayonne v New Jersey. Měly kónický tvar, byly však stále těžké a náchylné k protečení. O tři roky později získala americká novinářka a podnikatelka Nellie Bly (1864-1922) patent na straight-sided (rovnostěnný) ocelový sud o objemu 55 galonů (cca 208 litrů), který je průmyslovým standardem dodnes. V roce 1907 došlo k zavedení svařovaných švů, což odstranilo problémy s únikem kapalin a snížilo výrobní náklady. Během 1. a 2. světové války zažila výroba obrovský rozmach kvůli potřebě spolehlivě zásobovat frontu palivem a rozličným dalším materiálem. Od 50. let se sudy staly hlavním obalem pro chemický průmysl.Kdyby to někoho zajímalo, tak na Trinidadu a Tobagu (v Karibiku), se vyřazené 200litrové plechové sudy staly základem pro steelpan (zvaný též steel drum) – unikátní akustický hudební nástroj vynalezený ve 30. letech 20. století. No a v Tuzemsku (nedaleko Karibiku) si z nich nějaký moudrý koumák vyrobil střechu. To je toho.
Zdroj obrázku Fušeřina všeho druhu
Publikoval
