Svět ruskýma očima 426

Kryje se kanadská demokracie parandžou?

Stanislav Varychanov

26. října 2017

Národní shromáždění frankofonní kanadské provincie Québec přijímá zákon zavazující muslimky s parandžou odkrývat tvář tam, ke vyřizují své záležitosti ve státních nebo vládních orgánech. Anebo tam poskytují své služby.

Zahalovat tvář nesmějí lékařky, zdravotní sestry, učitelky a vychovatelky, učitelky škol a univerzit a všechny státní úřednice. Přitom odhalení tváře znamená pro některé muslimky akt exhibicionismu. Ovšem jestliže muslimkám vadí, že na permanentkách pro městskou dopravu v Kanadě musí být jejich fotografie, potom v případě jejich zakryté tváře nedává taková fotografie smysl.

Vláda Québeku se domnívá, že zákonné opatření odpovídá „bezpečnosti obyvatel a vede k upevnění neutrálního vztahu státu k náboženství“. Zákon má být prvním takového druhu na území Severní Ameriky. Má název Bill 62. Je již kritizován stranami, které mají zastoupení v Národním shromáždění provincie. Hlavní oponenti vládnoucí strany Koalice pro budoucnost Québeku a Strana Québeku považují zákon za polovičatý. Podle první z nich měla být vláda odvážnější a zakázat větší počet náboženských symbolů a výtka druhé je, že zákon obsahuje příliš mnoho trhlin, umožňujících vyhnout se jeho plnění z náboženských důvodů.

Levicová strana Solidární Québec hlasovala také proti a nazvala zákon „absurdní a nesplnitelný“. Také si přála debatovat ohledně odstranění postavy ukřižovaného Krista z budovy provinčního parlamentu, ale návrh nebyl přijat. Zákon byl pod palbou kritiky politických organizací muslimských skupin, justičních organizací a starostů měst v dalších koutech Kanady. Považují jej za diskriminační, nespravedlivý a namířený proti muslimkám.

Kanada je po několik desetiletí jednou z nejúspěšnějších zemí planety. V kvalitě života je na prvním místě i v roce 2017. Je to zjištění společnosti BAV Consulting, časopisu US News & World Report a vědců z univerzity Warton School v Pensylvánii. Podstata je v racionálním uspořádání života v Kanadě, pořádku bez diskriminace, sociálním státu a mnohonárodnostním obyvatelstvu. Je to útulná země, obydlená prostými a pracovitými lidmi. Dokonce ani s běženci tam nemají problémy, neperou se a neřádí mezi sebou, jenom se vyhýbají komunikaci.

Podíl imigrantů v Kanadě je 21,9 %. Nyní jich přes 60 % přichází z Asie a Blízkého východu. Z Afriky již do Kanady přišlo více imigrantů než do Evropy. Nejvíce z Filipín (15,6 %),  Indie (12,1 %) a Číny (10,6 %). Mezi nimi tvoří podstatnou část muslimové.

Ani tato vstřícná země se neobešla bez výzev globálního prostoru. V říjnu 2014 zazněly výstřely islámského teroristy u stěn parlamentu. Vraždícím střelcem byl 32 let starý člověk trpící duševní poruchou a žijící v ubytovně Armády spásy. Islám přijal teprve krátce před útokem. Plánoval odjet do Sýrie, ale chyběly mu peníze na cestu. Jeho otec prý byl „podnikatel z Québeku“ a mohl být dobrovolníkem, účastníkem občanské války v Libyi v roce 2011.

Letos v lednu došlo ještě k jednomu náboženskému incidentu, ale tam naopak střílel člověk, který nenáviděl muslimy. Nejprve se skryl, ale později se sám přihlásil a svůj čin oznámil.

Hlavní město Kanady je si obtížné představit bez žen v hidžábech. Žen se zakrytými tvářemi je tam mnohem méně, ale jsou. V Kanadě se emigranti dobře včleňují do tamního prostředí. O zbraně nestojí. Pro kanadské Araby je štěstí prosté. Mít malý byznys, třeba pizzerii, v níž pracuje velká část rodiny. Snaží se, aby jejich děti studovaly na univerzitě. Muslimové budou v Kanadě stále menšinou, ať je jich kolik chce. Ztratit tento cenný status quo nechtějí. V Kanadě má jakákoliv menšina ochranu. I proto osud Bill 62 zůstává nejistý.

Převzato z Pravda.ru

***

Ještě jednou o diktatuře liberálů

Alexander Rodgers

31. října 2017

Všichni – Navalnyj, Sobčaková a další liberálové si představují, že institut prezidenta je absolutní, ničím neomezená monarchie.

Je možné na věc nahlížet tak, že pokud ruský liberál, monarchista nebo ukrajinský nacionalista mluví o „hrozných sovětských represích“, je 95 % z toho jeho vlastní fantazie, jak by to on sám dělal v případě, že by měl moc.  Příklad není třeba příliš hledat: „Všechny je rozprášíme, vyhodíme, uvězníme a zakážeme pracovat v oboru.“ To bylo řečeno směrem k novinářům, kteří mají jiný pohled na realitu. Takto se vyjádřil „liberální“ malý fýrer Navalnyj. On se nestaví za nadřazenost práva, za rovnováhu mezi jednotlivými směry vlády, za systém omezování a vyvažování, jak je tomu v právních státech. Naopak, on slibuje propouštět, věznit, trestat a provádět nátlak všemi možnými způsoby.

Naproti tomu Putin uvádí, že nemá právo míchat se do justiční složky vlády a také to nečiní. Sobčaková sdělila, že jakmile se stane prezidentkou, ihned rozpustí Státní dumu. Na jakém podkladě? V ústavě je jasně napsáno, kdy je to možné, a žádný takový důvod nenastal. Jim se prostě tak chce jednat. Není to jen přání jejich, ale většiny jejich příznivců.

Nejen řadové „myšky“, ale i zcela zřejmí liberálové bez skrupulí tvrdí, že je převážná většina obyvatel Ruska „neplnohodnotná“. Požadují pronásledovat všechny, kteří nesdílejí jejich „západní hodnoty“.

Maniak, který zaútočil na Taťjanu Felgenhauerovou, je typický liberál, neúnavný posluchač Echa Moskvy. Je mnoho liberálů, kteří útok neodsoudili jako takový, ale veřejně litovali, že se pustil do liberální novinářky. Podle nich měl zaútočit na Solovjova, Kiseljova a podobné provládní novináře. Existují stovky, ne-li tisíce výhrůžek mnohé známé osobnosti, která si dovolí ohradit se proti prozápadní propagandě. Svobodymilovní „pacifisté“ jsou ochotni mučit nejen je, ale i členy jejich rodin, včetně malých dětí.

Na Ukrajině se děje totéž. Jak se liberálové těšili z upálení Oděsanů a byli to ti samí, kteří vykládají o „zvěrstvech komunistů“. Ti, kteří roky plačtivě vykřikují o „hladomoru“, nyní vybízejí k umoření hladem a žízní obyvatele Krymu a Donbasu. Kolik trestů již vymysleli majdanutí na lidi z Krymu a Donbasu – odebrat jim vodu, utýrat je hladem, odejmout jim občanská práva (kdo potřebuje ukrajinská „práva“ v Rusku, o tom ti idioti neuvažují), ponechat je bez světla, nechat je zmrznout, nastrkat je do koncentráků, anebo rovnou všechny povraždit.

V internetu lze bez potíží najít tisíce takových projevů ukrajinských „vlastenců“. K čemu jsou hesla typu „Krym bude buď ukrajinský, nebo bez lidí“, anebo prohlášení Tymošenkové, že je potřeba na Donbas vrhnout atomovou bombu. Ještě před tím, než bylo referendum o nezávislosti LNR a DNR, snila tato dáma o zadrátování Donbasu ostnatým drátem a o jeho zabetonování.

Jak ukrajinští nacionalisté, tak ruští liberálové a protisovětští „demokrati“ mluví-li o gulazích a „jámách“ fantazírují o tom, jak by jednali ono sami, pokud by se nějakým zázrakem dostali k moci. Nepochybně by zemi utopili v  krvi.

Převzato z Russiapost.su

***

Nová Sýrie se rodí v Soči

Dmitrij Něrsesov

31. října 2017

V Soči má proběhnout Kongres syrského lidu, na kterém se předpokládá účast tisíce až tisíce tří set zástupců. Budou ze syrských vládních i provládních sil a také z různých opozičních skupin.

Mají být přítomny i různé etnické skupiny, konkrétně Kurdové a Turkinci a zástupci duchovenstva. Myšlenku na celosyrské fórum oznámil Vladimir Putin na zasedání Valdajského klubu. Podtrhl, že může jít o důležitý krok na cestě politického urovnání, především ve věci nové ústavy země.

Projekt nové ústavy Sýrie byl představen ruskými specialisty začátkem letošního roku. Měl být široce diskutován, ale dosud k tomu nepadlo ani slovo, k žádnému posuzování nedošlo. Oficiální Damašek nikterak nereagoval na ruský „draft“ hlavního zákona státu na Blízkém východě. Vypadalo to, jako kdyby byla veškerá práce na ústavní reformě zastavena do doby, než bude ukončena válka.

V posledním týdnu Kreml informoval Damašek i svět, že se stupňují změny v ruské politice v Sýrii. Prezident i ministr obrany RF uváděli, že území Sýrie je prakticky zcela osvobozeno od teroristů IS, že úkoly vojenských vzdušných sil RF jsou splněny a válka proti teroristům končí. Z toho logicky vyplynulo, že je na řadě politické urovnání konfliktu uvnitř Sýrie. Prezident Asad už nemůže couvat před zahájením procesu a odtahovat se od kteréhokoliv potenciálního účastníka. Teroristé nejsou a ti, kteří nebyli dopadeni, nejsou schopni překážet nastolenému míru. „Na place“ zůstaly jen síly, s nimiž je nutné jednat. Moskva odmítla důvody Asada, že teroristé nejsou jen ti z IS a podobné skupiny, ale všichni, kteří bojují proti režimu. To jsou především ty opoziční síly, které se orientují na Rijád nebo Káhiru.

Za poslední měsíce se zlepšily vztahy Ruska s Egyptem a obzvláště se Saúdskou Arábií. Při jednáních Saúdské Arábie v Moskvě se země dohodly na účasti skupin syrské opozice na politickém urovnání. Saúdská Arábie mohla zaručit, že její syrští přátelé přestanou s ozbrojeným bojem, a Rusko, že Damašek bude povolný. Dnes (31. října) začalo v Astaně sedmé kolo mezinárodních jednání o Sýrii. Bašar Asad podporuje zahájení politického procesu ve své zemi a je připraven k posuzování ústavní reformy. Na brífingu v Astaně to oznámil zvláštní zástupce ruského prezidenta Lavrenťjev.

Dá se předpokládat, že Damašek nepůjde do konfrontace se skupinami, které se dříve nazývaly nesmiřitelné. Nyní už není důvod, aby Syřané jeden na druhého stříleli.

Moskva moc dobře ví, že politické urovnání a vytvoření nových ústavních základů syrského státu není možno ponechat samovolnému vývoji, nebo jej přenechat Západu. V obojím je hrozba ještě ostřejších a krvavých konfliktů. Rusko nepustí z rukou páky na řízení průběhu věcí v Sýrii. Dá se očekávat rozšíření formátu procesů v Astaně: v roli pozorovatelů se jej mohou účastnit sousedé Sýrie a Čína. Umožní dostatečně vážně zaručit regionální i mezinárodní podporu ruské strategie.

Z druhé strany je Rusko připraveno zahájit práci na nové syrské ústavě. K tomu vytvořilo platformu – Kongres národů Sýrie. Formát a místo konání – Soči – umožní izolovat toto shromáždění od zahraničních vlivů, zejména ze strany západních zemí. Syrské strany zde mohou získat zkušenost komunikace a vzájemného vztahu. Koncem tohoto roku by mohl být schválen text a proběhnout volby prezidenta Sýrie.

Pravděpodobně může dojít k úskoku týkajícího se prezidenta Asada, jeho rodiny a politických sil jemu nakloněných. Otázky kolem ústavy, zda mu umožní pokračovat v politickém životě a účastnit se příštích voleb. Nebude-li to záminkou k nové válce. Zatím se neví. Zůstává naděje, že komfortní ovzduší podzimního Soči pomůže Syřanům najít odpovědi.

Převzato z Pravda.ru

***

Tajná jednání americké zpravodajské služby v Damašku

3. listopadu 2017

Libanonský Al-Akhbar informuje, že Damašek minulý týden v utajení navštívil americký představitel. Podle listu Američan „zastupoval zájmy jedné z nejdůležitějších amerických bezpečnostních služeb“. Tato osoba „David“ přicestovala do Bejrútu a odtud se přesunula do Sýrie v doprovodu agentů libanonské rozvědky. V Damašku setrval několik hodin s vysoce postaveným pracovníkem syrské bezpečnostní služby, potom se vrátil do Bejrútu.

„David“ přijel do Damašku po komunikačním propojení mezi ředitelem CIA Pompeem a šéfem Bezpečnostní rady Sýrie, generálem Ali Mamlúkem. Spojené státy dostaly od Sýrie zprávu o Američanech zmizelých v Sýrii, včetně agentů špionáže. „David“ měl tuto informaci ověřit.

Syrské vedení je před touto návštěvou ostražité, se zkušeností z předešlé podobné návštěvy. Není důvod k nijakému optimismu. Syřané nejsou nadšeni z kontaktů prostřednictvím tajných služeb, dokud jsou u nich přítomny americké okupační síly.

Američan v Damašku vykládal, že jejich vojenská přítomnost v Sýrii má účel výlučně omezený na přípravu a konzultaci sil bojujících s IS. Tvrdil, že americká armáda nechce vstupovat do konfrontace s jinými armádami a ozbrojenými skupinami zde. Ubezpečoval, že v této zemi nechtějí po zničení IS udržovat válečné základny. Obzvláště se dušoval, že Amerika nezaručuje svoji podporu ani syrským demokratickým silám jako celku, ani Kurdům. Jeho vláda prý rovněž nevěří ve schopnost opozičních skupin trvale zde kontrolovat kterýkoliv region a udržet v něm stabilitu.

To, co Američan sděloval, si žádá další konzultace a koordinaci politiky, ale Sýrie nehodlá ani v nejmenším jít Američanům vstříc, dokud Washington jasně nedoloží změnu své politiky.

Americký host byl poučen, že Sýrie neuzná žádné politické řešení, kde by byla zpochybněná její stoprocentní kontrola nad celým jejím územím a nepřistoupí na snahy určit jí nějaké protektory opatrovníky – Turecko, USA nebo Jordánsko – a nepřipustí žádnou variantu samostatné vlády Kurdů v Sýrii. Neumožní ani autonomii. Žádné změny v demografické a politické situaci.

Al-Akhbar zdůrazňuje, že se „Damašek se nezastaví před žádným nebezpečím, pokud se bude jednat o územní celistvost Sýrie“. V Moskvě Asad vyjádřil krajní nespokojenost v souvislosti s přejmenováním „syrského dialogu“ na Kongres národů Sýrie. List píše: „Asad ujistil ruské vedení o tom, že v Sýrii je jen jeden národ – syrský a žádný jiný.“

Převzato z Postskriptum.org