Svět se mění právě teď (o nové geopolitice) • Belobog

Svět se mění právě teď (o nové geopolitice) • Belobog


Andrej Bezrukov 10. 11. 2026      

PŘÍŠTÍCH 20 LET – DOBA PŘEROZDĚLENÍ SVĚTA

  • Konec technologického cyklu – strukturální systémová krize;
  • Technologický skok a formování nových trhů;
  • Krize liberálního globalistického modelu;
  • Zlom sociálních vztahů a politického systému;
  • Nový poměr vojenských potenciálů.

Svět v současné době zažívá největší geopolitický rozkol za posledních 80 let a stará pravidla mezinárodních vztahů již nebudou platit.

V této epizodě profesor MGIMO a plukovník SVR ve výslužbě Andrej Bezrukov podrobně vysvětluje, jak toto globální přerozdělení sfér vlivu vypadá. Éra dominance jedné mocnosti se stává minulostí: vznikají nové vojensko-politické aliance, regionální centra moci a nezávislé technologické platformy.

Co tento posun znamená pro globální ekonomiku, komoditní trhy a stabilitu národních měn? Zkoumáme, jak se svět změní v příštích 20 letech.

Dnes se spolu budeme bavit o budoucnosti… – v tomto smyslu pro vás nemám nijak potěšující zprávy, protože naše budoucnost bude tak na 20 let velmi turbulentní. Proč? Protože jsme vstoupili do nového dělení světa. Pokud by tu mezi námi byl někdo starší 100 let, tak bychom ho posadili sem a zeptali se ho, co cítil, jak žil, co dělal během minulého dělení světa. A on byl přesně před sto lety! První světová válka byla momentem, kdy se v předešlé době globalizace navršené otázky už nemohly být řešeny mírovou cestou. Problémy byly tenkrát nakupeny stejně jako nyní.  Byl hegemon – jenže ještě „hegemoničtější“ – představte si tehdejší Velkou Británii, její Impérium, které bylo světovou dílnou a stavěla jednu námořní loď denně a vládla jak svým provinciím Kanadě a Austrálii a celému prostoru od Íránu po Indonézii ( s malou výjimkou kousku Indočíny, náležející Francouzům). Navíc se s Francouzi dělili o Afriku. Takže to byl skutečný hegemon a místo dolaru byla libra sterlingů – v roce 1914 začíná předěl. A to proto, že za poslední desetiletí 19.století a začátku století dvacátého, se nahromadily technologické otázky, které lidstvu technologický průlom.

Objevilo se rádio, spalovací motor, který vytvořil ekonomiku ropy a plynu, a jakmile začal technologický průlom (jako dnes s AI, investicemi do biologie). No, a když se objeví technologický průlom, přináší dvojí efekt:

  1. Přerozdělení světa, protože se v některých zemích se tato technologická základna mění rychleji a jednodušeji, a v jiných pomaleji. Tehdy se měnila rychleji v Německu a USA. USA byly daleko a politiky tu se neúčastnily a obecně se s nimi nedalo nic dělat, tenkrát už to byla největší ekonomika světa. Ale Německo ubíralo Britům a Francouzům evropský trh. A tak tito se na něj dívali stejně jako Američané na Čínu, Indii a na nás, a řekli si, že pokud nic nepodniknou, tak za 5-10 let jim Němci seberou všecko. A rozhodli se bojovat. Odsud pochází 1. světová válka, a to je první efekt.
  2. Když začíná ten technologický skok, zapojuje se nová ekonomika, kde lidé jinak vydělávají peníze, objevují se u nich jiné ekonomické zájmy, a jakmile množství lidí žijících v nové ekonomice dosáhne dostatečného počtu, začnou se organizovat, objevují se jejich lídři, kteří vcházejí na politické kolbiště bránit svoje zájmy. A ti, kdo žili v ekonomice staré, přirozeně hájí zájmy svoje a začíná nový politický boj.

Jestliže tenkrát, vezmeme-li Rusko, 90 % žilo ve vesnicích, tak po vzniku nové třídy, spojené s městským průmyslem (proletariát), přišli do měst, kde do té doby žilo nějakých 8 % – a oni vycházeli do ulic společně, stát se rozpadl protože je nezvládl. A to je, v jiné podobě, to, co my dnes prožíváme. Vstupujeme do přerozdělení světa docela nadlouho, dokud nevzniknou nová pravidla hry – a bude boj.

Podívejme se na to, jak to bylo tenkrát:
– začal boj v roce 1914, 1. svetová válka zbořila tehdejší svět, zanikla čtyři impéria, ale žádný nový svět vybudován nebyl. Versailleský mír nic nevyřešil. Poté se dvacet let přezbrojovali, budovali nové aliance, pokoušeli se smířit – vzpomínáte si na „Ligu národů“, která zkolabovala. A teprve 2.světová válka, kde proti sobě válčili titíž, vynesla tři jasné vítěze, jejichž koalice byla natolik silnější než ostatní, že napsali nová pravidla hry, podle nichž jsme žili 80 let! A dnes vstupujeme do dalšího období přerozdělení a dokud nevznikne vítězná koalice nová, která napíše pravidla hry, budeme žít v takovém chaotickém, turbulentním světě.

V tomto světě se mění ekonomická krajina, prostředí. Kdysi byl globální prostor, který byl kontrolován z USA jako jediného centra, kde byly všechny systémy společně provázány. Toto centrum ale slábne, USA nejsou schopny držet globální prostor a odcházejí na západní polokouli. Právě proto Venezula, proto Kuba, proto Miley v Argentině, proto právě nedávno chtěli prosadit za prezidenta v Brazilii Bolsonara. Pak by kontrolovali prakticky celou Latinskou Ameriku – to se jim nepodařilo. Ale budou to dál zkoušet, protože potřebují nyní vybudovat svou pevnost. Oni nemohou držet svět, ale odejdou, aby zesílili a budou odtud všechny cizí vyhánět. Vyhnali nás, vyhánějí Číňany atd. To vše máme před očima.

ROZPAD GLOBÁLNÍHO SVĚTA NA KONKURENČNÍ BLOKY

  • Techno-ekonomický blok:
  • Velký kontrolovaný trh – makroregion;
  • Rezervní měna a finanční centrum;
  • Přírodní zdroje a lidský poteniál;
  • Ekonomický model a filosofie rozvoje;
  • Technologická základna, platformy a normy.

Tou dobou se Čína rozšiřuje z druhé strany, buduje „Pás a stezku“, svoji velkou logistickou zónu atd. A my vidíme, jak se z toho velkého prostoru rozpadem vytváří konkurenční bloky. Je to logické, protože konkurence není jen geopolitická konkurence, ale je konkurencí různých modelů nové ekonomiky. V této konkurenci se rozhoduje, jaký z modelů bude nejlépe adaptabilní a perspektivní v tom novém technologickém cyklu, který právě začíná. Začala soutěž modelů, jíž budeme muset zúčastnit.

Proč nazýváme ty bloky technoekonomickými? Je to velký makroregion, který má svůj soubor zdrojů, svou filosofii rozvoje, sociální a finanční systém a vlastní technologickou základnu, což je v digitálním světě velmi důležité. Ona poskytuje normy, na nich ten blok žije. Už dnes je zřejmé, že z jedné strany je CISCO a z druhé HUAWEI, na jedné straně WeChat a na druhé Facebook, z jedné Alibaba, z druhé Amazon. Chápeme, že Amazon nikdo nepustí do Číny a Alibabu do USA. A co udělal TikTOk špatně? Domníval se, že ještě žije v globálním prostoru a když přišel do USA, tak mu řekli, že se buď prodá, nebo ho zavřou… – což se také stalo.

A nyní otázka. A co my?

S naší malou stopadesátimilionovou ekonomikou hodláme konkurovat jim? Kde najdeme peněžní tok k proinvestování naší budoucnosti, naši infrastrukturu, obranné odvětví, vědu, vzdělávání, náš blahobyt? Chápeme, že na malé ekonomice velké korporace nevytvoříme, stejně jako velký peněžní tok. Budeme příliš nákladní. Máme před sebou úkol, který si v našem vedení právě začali uvědomovat, že je stejného rozsahu, jaký Stalin vytýčil v roce 1929, když řekl: „Buď industrializace, nebo nás smetou“.

Buď si my během 10-15 let najdeme technologické a politické spojence, s nimiž vybudujeme vzájemně přátelský technologický a ekonomický prostor pro cca miliardu spotřebitelů, nebo nebudeme konkurence schopní v příštím technologickém cyklu. Máme svého druhu štěstí, že krom Američanů a Číňanů mají všichni stejný problém – absenci kritického množství. Japonci ho nemají, Brazílie ani ohromná Inde také ne. To nemluvím o „drobných“ jako Turecko, Jižní Korea atd. Ti všichni se budou muset nějak sjednocovat. Jsou někteří, kteří to pochopili, jiní – mnozí dosud ne.

A kdo jsou naši  potenciální spojenci? Nejlepšími spojenci jsou ti, jejich zájmy se shodují s námi. Kdo se ocitl mezi USA a Čínou, se nemůže přidat k žádnému z nich, protože ztratí suverenitu. A pak ti, kteří nedosahují kritického množství – Indie, Írán, celá Jihovýchodní Asie, celý ASEAN, krom Singapuru. A naším úkolem je nyní začít s nimi budovat technologické aliance, na nichž budou postaveny nové technologické platformy, které nám dají společný ekonomický prostor, na němž můžeme společně pracovat.

To budou velmi složitá jednání, protože v tomto prostoru nemůžeme nastoupit a jednoduše dominovat, nemůžeme nadiktovat svá pravidla hry. Všimněte si, že prezident na každém „Valdaji“*) (přinejmenším na posledních třech, na nichž sem byl) hovoří o tom, že velké civilizační prostory, které se vytvářejí – čínský, indický, muslimský, náš atd., čekají velmi složitá jednání, jak budou žít společně. Alternativa není – jinak jdeme po jiné cestě – cestě válek civilizací. A toho nám ani jim v žádném případě třeba není. 

SOCIÁLNÍ STRÁNKA PROBLÉMU :

Čisté osobní bohatství (USA)

M=milion usd

  • Dělení lidí na „chytré“ a „chudé“;
  • Vyhrocení ideologického a politického rozkolu ve společnosti;
  • Odchod od protestantského a katolického náboženství a degradace vzdělávání;
  • Konflikt poltického procesu s „hlubokým státem“;
  • Migrační krize v Evropě a „latinizace“ americké politiky.

K čemu tam došlo?

Podíváme-li se na tento graf, pak horní křivka ukazuje, jak lépe si žilo 1 % bohatých v USA (nikoli špatně). V Evropě je podobná křivka (prostřední), jen plošší. A dolní křivka, která se skoro neuchyluje od horizontu, ukazuje, jak se zlepšil život dolních 50 % společnosti – takže nijak. A Rozdíl se začal zvětšovat od počátku 80.let Reaganovy úvěrové expanze a globalizace. Když bankéři vyhodili Nixona od vlády a začali v podstatě vyvážet z USA peníze. A propast dále rostla.

K čemu tedy došlo? Když budujete jednotný globální prostor pro expanzi korporací Západu. A pro korporace se vyskytly možnosti optimalizace byznysu co nejvýhodněji po celém světě. Kterákoli mnohonárodní korporace, která to může udělat – to udělá. Vezměte si takového Siemense: – k čemu je vám slévárna v Belgii, která tam je od 18. století, jestliže ji můžete zavřít, přestěhovat do Indie a platit tam lidem 50 x méně? A navíc u vrat nestojí žádní „Zelení“ a nekoukají co odtud vytéká za špínu.

Takže Západ během globalizace vyvezl do zbytku světa celou industriální základnu, která byla jeho předností a poskytovala mu i vojenskou převahu. A teď například ocel se na Západě skoro nevyrábí – dělají ji v Jižní Koreji, atd.

To jsou ale jen drobnosti! Pokud, totiž, vyvážíte industriální základnu, tak vyvážíte střední třídu, vysoce kvalifikované dělníky, inženýrský sbor, profesůru, která je učí. A lidé odcházejí do penze v západní Evropě, noví se nevytvářejí, a střední třída se vytváří tam, kam jste vyvezli kapitál. A města začínají chřadnout, protože střední třída požaduje čisté ulice, dobré školy pro děti, účast na rozhodování. Pokud střední třídu nemáte, zůstávají ve městech bohatí a chudí, zůstávají lidé z médií, finančníci, právníci a ti, kteří jim nosí kafe. Protože k roznosu kafe příliš rozumu potřeba není, tak se zaměňují tou nejlevnější silou – především migranty. Bez střední třídy nemá kdo plnit divadla, restaurace. Městům se nedostává peněz na úklid ulic – což vidíme názorně v ulicích velkých měst západní Evropy. Kam spadla Paříž, Londýn, ale i kdysi zářivě čistý Berlín. To střední třída plní městský rozpočet a hlavně požaduje za ty peníze pořádek, bezpečí, atd. Bohatí létají na Maledivy a do jiných letovisek na své jachty, do svých nebo pronajatých nemovitostí, a chudí jen přežívají. Tito to město nepotřebují.

Odsud pramení krize ve společnosti. Jak pravil velký Emanuel Todd v roce 2006: – „Uzavřete hranice EU, protože odsud vyvezete ekonomiku a skončíte!“. Tehdy, v roce 2006 reagoval na zvolení Sarkozyho prezidentem Francie:

„Stát bez střední třídy mohou řídit jen dva typy lidí – buď diktátoři nebo klauni“

A my v některých zemích už vidíme klauny u moci (viz Paříž, a nejen ta). Co tito klauni dělají? Oni každý den vytvářejí virtuální realitu. Lidé žijí v alternativním mediálním prostoru, který vytváří zdání pohybu, zatímco ekonomika v tichosti odchází jiným směrem. Tehdy začíná krize státu – a na Západě jde o krizi vyprovokovanou, probíhá dělení lidí na chytré a chudé, jak kdysi prohlásila Clintonice (v USA 20 % chytrých, a ostatní nesou k ničemu). Teď ještě přijde „umělý intelekt“ a dorazí je. A krom toho, že ta městská nová struktura a kultura, kde v podstatě zůstávají jen bohatí a chudí, je navíc i semeništěm všelijakých „alternativních lajfstajlů“. Protože právě ve městech se soustřeďují lidé alternativních pohledů na život, protože Amerika, která pracuje, vodí děti do školy, která chodí do kostela – není ve velkých městech, protože je tam bordel. Ona z nich utíká na venkov. Probíhá rozvrstvení politického života státu a toho, čemu říkáme „deepstate“, to, co je velkou těžkou byrokracií. Protože kdysi projevy vůle lidu – jako hlasování v Kongresu – něco ovlivňovaly. Ale dnes se dvě partaje nedokáží dohodnout, kam má země jít, a tou dobou, přirozeně „hluboký stát“, který je dobře organizován, jede po kolejích, které pro něj postavili… A politický proces a proces řízení státu, jsou dva naprosto různé a neprotínající se procesy.

A v tom je i problém Trumpův. Ať si vyhraje volby, jak chce, ten hluboký stát přes svoji elitu – Vrchní soud a federální soudy mu může všecko zablokovat. V Americe jsou tři větve moci: zákonodárná, výkonná a soudní. Z nichž poslední je nejsilnější. Tato soudní moc představuje hlubinnou elitu.

Navíc je tu migrační krize, která v USA znamená latinizaci Spojených států.

O co jde?

Miliony lidí jdou z jihu, latinská kultura a španělština vzlínají odspodu Ameriky vzhůru, takže ve městech jako Miami, Los-Angeles angličtinu už uslyšíte docela zřídka. A hlavně! „Latinos“, na rozdíl od černého obyvatelstva se velmi dobře implementují do politiky. Oni jsou pasionární, učí se, a zaměňují anglosaskou kulturu. Anglosaská protestanská kultura, která se generacemi vytvořila, byla ofenzívní. Je to kultura, v níž je Bůh velmi přísný a od člověka vyžaduje úsilí. Tam On není pro všechny a nemá rád slabé – musí se pracovat. Ta ofenzívní americká anglosaská kultura, která z nic také udělala pokořitele celého světa a neustále je posouvala vpřed, je nyní střídána naprosto jinou kulturou, která je o kvalitě života, milosrdenství atd. V takovém mexickém kostele není hlavním Ježíš, ale Panenka Marie – úplně odlišný soubor hodnot.

A tito Latinos přicházejí do politiky – podívejte se jen do Kongresu a na Trumpovu administrativu…

Jak to bude dál?

Dojde k rozpouštění atlantické solidarity, z níž žije NATO. NATO je blok k obraně obou břehů severního Atlantiku, protože na obou březích žijí stejní bílí lidé: – Poláci a původem z Polska, Němci a původem z Německa, atd. A nyní přicházejí Latinos, kterým je do Evropy asi jako do Měsíce. Nezajímá je, neznají ji – a nás tím spíš. Oni budou budovat Velkou Iberoameriku – celou severní i jižní Ameriku s centrem v Miami. A základy pro NATO se už rozmývají a proces se jen urychlí – tak ještě 10-15 let.

A CO SE DĚJE V ELITÁCH?

Kořeny vnitroelitního konfliktu:

Globální ekonomický a politický konflikt elit = boj kapitalistů „reálné ekonomiky“ proti globálním finančníkům a byrokratům o model rozvoje = „nacionalisté proti globalistům“.

Probíhají boje o peněžní toky. V USA od doby, kdy odklidili Nixona, se moci chopila elita, kterou nazýváme globalisté a monopolisté. Je to konglomerát finančníků, mediálních bossů, Hollywoodu, technologů, jako Microsofti, Zuckerbergové a jim podobní, jakož i část hlubinného státu pracující navenek – USAID, fondy, CIA atd. Ty mají společný cíl – podporovat už vytvořený globální systém, protože jim poskytuje převahu. Protože jsou globální, když vytáhnete z Ameriky jejich vedení a přemístíte ho do Singapuru, nic se na jejich byznysu nezmění – a tak je to u nich všech, žádný z nich nemá globálního konkurenta. Ta jejich výhoda spočívala ve vývozu peněžních toků, protože dolar ve světě byl dražší než v USA. Proto „krmili“ konkurenty v Číně, Mexiku, v Evropě, atd. a americký průmysl chřadl. A těch 50 % Američanů, kteří tím strádali se vzbouřilo, v roce 2016 se vytvořila aliance národního průmyslu (Boeing a další) a těch 50 %, která toho měla už dost. Takže nejde o konflikt jen americký ale globální – konflikt finanční a technologický soustředěný na národní možnosti.

Totéž je i u nás. Šéf Sberbank se nedávno pochlubil Putinovi rekordním ziskem… – ale zkusil jste někdo z vás, jste-li drobní a střední byznysmeni, od Sberbanky získat slušný úvěr? Takže probíhá boj dvou modelů rozvoje, který je globální. Kdo vyhraje? Když vstupujeme do nového technologického cyklu, bude to cyklus, kde hlavními budou podnikatelé a inženýři, protože se bude muset budovat nová ekonomika, nová infrastruktura. Teprve ke konci cyklu, až technologie obsadí celý prostor, bude třeba je optimalizovat, ždímat z nich peněžní toky co to půjde… A tehdy přijdou právníci, finančníci atd. Ale zatím, dokud jde růst, nejsou zase tak potřeba.

*) Valdaj – Každoroční zasedání Mezinárodního diskusního klubu, kterého se pravidelně účastní prezident Putin, přední světoví politici, ale i vědci a byznysmeni. Koná se v konferenčním centru na břehu stejnojmenného jezera v Novgorodské oblasti.

https://www.youtube.com/watch?v=t2gmhMNfzd4     (Od mn.02:55)

Preklad: St. Hroch, 20. 11. 2026