Tajné plány Číny, na něž si pleteme provaz

Tajné plány Číny, na něž si pleteme provaz

proxyLeave a comment

MAREK DOBEŠ

Lidé málokdy uvěří, že se zásadní historické události odehrály zcela přirozeně. Je mnohem pohodlnější předpokládat, že svět řídí tajné služby, mocné skupiny a neviditelní loutkovodiči, kteří tahají nitky.

A také to dává větší smysl naší existenci. Copak by nás čistý chaos mohl dovést tam, kde nyní jsme? Pokud však máme indicie, že Čínská lidová republika plánuje na desítky a desítky let dopředu, můžeme bez obav geopolitickou situaci vyhodnotit jako podléhající přirozenému vývoji?

Všichni známe výrok „Kapitalisté nám prodají i provaz, na kterém je oběsíme“. Ačkoliv je toto rčení nejčastěji připisováno vůdci bolševické revoluce Vladimiru Iljiči Leninovi, historici se shodují, že jde o mýtus. V jeho spisech ani projevech se nic takového nenašlo a výrok mu byl připsán až v průběhu studené války. Jeho myšlenka je však až mrazivě nadčasová, pokud přesuneme geopolitickou lupu z Ruské federace na Čínu.

Dnes se totiž tento pomyslný „čínský provaz“ stává realitou jednadvacátého století. Podle stále populárnějších geopolitických teorií se role obrátily. Západ, zaslepený touhou po levném zboží a rychlém zisku, dnes dobrovolně už desítky let v kuse financuje a buduje závislost na Čínské lidové republice. Peking tak nemusí se Západem válčit vojensky, stačí mu utahovat smyčku zvanou hedvábná oprátka, kterou si pleteme my sami.

Jaké tajné plány Čína spřádá?

Doktrína tiché kapitulace a boj bez boje je teorie X nejbližší pravdě, o jakým jsme tu dosud hovořili. Klasické konspirační teorie minulého století pracovaly s hrozbou jaderné apokalypsy, možnostmi invaze rudých armád nebo náhlého násilného převratu. Moderní teorie čínského spiknutí však vychází z mnohem rafinovanější premisy, která má kořeny v prastaré knize vojevůdce Sun-c’ Umění války. Ten tvrdil, že nejvyšším uměním války je podmanit si nepřítele zcela bez boje.

Podle zastánců této teorie Peking pochopil, že přímý vojenský konflikt se Západem by byl příliš riskantní a drahý. Místo toho byla vypracována dlouhodobá strategie, jejímž cílem je ekonomicky, technologicky a společensky paralyzovat Západ jeho vlastními zbraněmi, kterými jsou chamtivost, touha po levném spotřebním zboží a neochota obětovat okamžitý komfort pro dlouhodobou bezpečnost.

Západ se do této pasti chytil víceméně dobrovolně. Přesunul svou průmyslovou základnu do Asie, vzdal se technologického know-how výměnou za přístup na tamní trh a stal se závislým na dodávkách všeho, od základních léků až po mikročipy.

Dluhová past a trojské koně v infrastruktuře

Významným pilířem této teorie je globální iniciativa Pás a stezka, kritiky často přezdívaná jako dluhová diplomacie. Zatímco oficiální propaganda mluví o obnově starobylé Hedvábné stezky a rozvoji chudých regionů, konspirační teoretici v tom vidí gigantickou globální pavučinu. Čína půjčuje miliardy dolarů rozvojovým zemím v Africe, Latinské Americe i v jižní a východní Evropě na stavbu přístavů, dálnic a železnic, přičemž podmínky těchto půjček jsou záměrně nastaveny tak, aby byly pro chudší státy nesplatitelné.

Jakmile stát zbankrotuje, Čína si vezme své věcné záruky. Strategický přístav Hambantota na Srí Lance je klasickým příkladem, který teoretici uvádějí jako důkaz, protože země ho nakonec musela pronajmout Číně na devadesát devět let. Podle konspiračních scénářů je cílem této strategie postupně ovládnout klíčové námořní uzly a obchodní cesty světa, aby v případě potřeby Peking jednoduše zatáhl za páku a uzavřel globální obchodní tepny pro kohokoli, kdo nebude loajální.

Digitální opium pro masy

Zatímco fyzické přístavy jsou obsazovány v rozvojovém světě, v obývacích pokojích západních obyvatel probíhá jiná, mnohem subtilnější invaze v podobě sociálních sítí a algoritmické války. Konspirační teorie tvrdí, že moderní aplikace typu TikTok nejsou pouhým zdrojem neškodné zábavy, ale sofistikovanou psychologickou zbraní, vyvinutou pod dohledem specialistů na kognitivní boj. Ukazují přitom na fascinující asymetrii v jejich fungování.

V samotné Číně funguje domácí verze této platformy pod přísným dohledem státu a tamní algoritmus dětem servíruje vědecké experimenty, vlastenecký obsah, historii a vzdělávací videa, přičemž čas strávený na aplikaci je pro nezletilé tvrdě limitován. Na Západě je však tentýž algoritmus nastaven tak, aby maximalizoval závislost na triviálním, hyperstimulujícím obsahu, nebezpečných výzvách a polarizujících politických tématech. Cílem je podle teorie mentální oslabení budoucí západní generace. Zatímco Čína vychovává novou generaci inženýrů a vědců, západní mládež je systematicky udržována ve stavu snížené pozornosti, úzkostí a sociální roztříštěnosti. Provaz má v tomto případě podobu nekonečného palcování na displeji telefonu.

Hedvábnou stezkou k závislosti

Snad nejpopulárnější odnož této konspirační teorie se týká přechodu na zelenou energii a dekarbonizaci. Západní elity se předhánějí v ambiciózních plánech na zákaz spalovacích motorů a přechod na solární a větrnou energii, klíče k této zelené utopii však drží opět Peking. Čína kontroluje odhadem šedesát až osmdesát procent globálního zpracování kritických minerálů, jako jsou lithium, kobalt či neodym, které jsou nezbytné pro baterie elektromobilů a magnety větrných turbín. Přes osmdesát procent světové produkce solárních panelů navíc pochází z čínských továren.

Teorie o zeleném spiknutí tvrdí, že čínské zájmové a lobbistické skupiny po léta skrytě podporovaly západní ekologická hnutí. Cílem bylo dotlačit Západ k tomu, aby zlikvidoval svůj vlastní těžký průmysl a energetickou nezávislost a plně se odevzdal technologiím, které má pod palcem výhradně Čína. Západ tak v zájmu záchrany planety dobrovolně odevzdává svou energetickou suverenitu do rukou režimu, který sám staví desítky nových uhelných elektráren ročně.

Zatímco se západní politická scéna pře o kulturní témata, čínské státní a polostátní korporace v tichosti realizují největší nákupní horečku v dějinách lidstva. Kupují zemědělskou půdu v USA, potravinářské giganty v Evropě, strategické přístavy, energetické sítě i farmaceutické firmy. Podle konspiračních teorií se nejedná o běžný kapitalistický byznys, protože všechny čínské firmy včetně těch nominálně soukromých podléhají podle tamních zákonů o národní bezpečnosti povinnosti spolupracovat se státními zpravodajskými službami.

Teoretici proto kreslí scénář, podle kterého v případě geopolitické krize nemusí Čína vypálit jedinou raketu. Stačí, když čínští vlastníci zastaví distribuci klíčových léků, protože Čína produkuje většinu účinných látek pro západní antibiotika, vypnou dodávky komponentů pro elektrické sítě, které spoluvlastní, nebo omezí export vzácných kovů. Západní ekonomika by za takové situace zkolabovala během několika týdnů.

Takové to domácí přidušeníčko

Nemusíme však chodit do globálního měřítka, abychom viděli, jak snadno ztrácíme pud sebezáchovy výměnou za drobné finanční záplaty. Doslova před očima se nám odehrávají absurdní špionážní scénáře přímo na domácí půdě. Dokonalým příkladem je nedávný skandál ve Státním ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany (SÚJCHBO) u Příbrami. V prostorách, kde běžně trénuje český integrovaný záchranný systém, armádní specialisté i příslušníci civilní kontrarozvědky BIS, totiž po tři roky vesele a za úplatu cvičili experti z pekingské vojenské akademie, spadající přímo pod velení čínské armády.

Tito čínští vojáci se v srdci našich bezpečnostních struktur učili, jak detekovat biologické látky, přičemž v plánu byly i pokročilé kurzy, zaměřené na vojenské technologie. Vedení ústavu spolupráci obhajovalo neuvěřitelně prostým argumentem: Není to zakázané, Číňané si o to sami řekli a výzkumu se to „finančně vyplatilo“, protože za jedno školení zaplatili necelých osm tisíc korun.

Právě zde se v krystalicky čisté podobě ukazuje, jak snadno jsme ochotni prodat své strategické know-how nepříteli jen proto, že nám zamává před obličejem hrstkou peněz. Varování tajných služeb, že vědecká a průmyslová špionáž patří k hlavním cílům čínských zpravodajců, jdou v takových chvílích stranou kvůli okamžitému zisku.

Kde končí opodstatněné obavy a začíná paranoia

Jako každá úspěšná konspirační teorie, i myšlenka o čínském provazu je tak děsivá proto, že stojí na pevných základech reality. Čína skutečně expanduje, využívá ekonomický pragmatismus Západu a její globální vliv roste. Rozdíl mezi realitou a konspirační teorií však spočívá v předpokladu existence absolutního, geniálního a zcela neomylného plánu.

Konspirační teorie vykresluje Peking jako monolitického šachového velmistra, který myslí stovku let dopředu a každý jeho krok je součástí bezchybné strategie. Realita bývá mnohem chaotičtější, protože Čína se sama potýká s obrovskými vnitřními problémy, od hrozící demografické krize a stárnutí populace přes realitní bubliny až po rostoucí vnitřní dluh. Mnohé z jejích zahraničních investic v Africe se navíc ukázaly jako čistá finanční ztráta, nikoli jako geniální šachový tah.

Pravdou však zůstává, že onen slavný pseudoLeninův výrok o provazu nebyl nikdy aktuálnější. Zářným příkladem je současný stav na poli umělé inteligence, kde Evropská unie bolestivě zaostává. Zatímco Spojené státy a Čína budují plnou technologickou suverenitu a investují gigantické prostředky do vývoje vlastních neuronových sítí, Evropa žádné globálně konkurenceschopné AI šampiony nemá. Místo aby unijní státy podporovaly vlastní inovace a technologickou nezávislost, soustředí se na extrémní regulaci a byrokracii. Evropská unie se tak dobrovolně odsuzuje do role pouhého spotřebitele, který je stoprocentně závislý na americkém softwaru a čínském hardwaru.

Systémové selhání

Fatální nedostatek technologické suverenity a až naivní slepota se však netýká jen unijní byrokracie. Jde o hlubší systémové selhání celého západního establishmentu jako takového. Dnes již máme z USA podložené zprávy, že americké vládní špičky prostřednictvím peněz daňových poplatníků spolufinancovaly vysoce rizikové výzkumy, zaměřené na zvýšení funkčnosti virů, přímo ve wuhanské laboratoři v Číně.

Západ tak doslova zaplatil vývoj biologického hazardu v rukou totalitní mocnosti, načež se jeho vlastní elity, vědecké instituce a samozvaní strážci pravdy pokusili teorii o úniku viru z laboratoře umlčet jako dezinformaci a šarlatánství. Ostatně napsal jsem o tom už v dubnu 2023 pro Krajské listy svou první povídku série COVID WARS Únos nevěsty.

Pokud Západ nakonec ztratí své postavení globálního lídra, nebude to pravděpodobně důsledkem tajného spiknutí zednářů nebo tajných plánů z Pekingu. Bude to přímý důsledek naší vlastní pohodlnosti, touhy po okamžitém zisku, přebujelé regulace a ochoty prodat základy vlastní bezpečnosti i technologické budoucnosti tomu, kdo nabídne nejnižší cenu. Hedvábná oprátka se totiž nedá utáhnout, pokud si ji sami dobrovolně nenasadíme na krk. Obávám se však, že už ji máme někde na uších, protože signály blížící se čínské dominance na rozdíl od USA slyšet odmítáme.

 

Zdroje: Chatham House (ZDE), Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (ZDE), Česká televize (ZDE), Asociae pro mezinárodní otázky (ZDE), Seznam Zprávy (ZDE)

RedakceRedakce


1 přečtení

Loading…