Proč moje dcera potřebuje svého tátu
Hned po narození mé dcery ji můj manžel pozdravil. Otočila hlavičku, oči měla široce otevřené – i když neviděla dál než asi osm palců před sebe – a upřela je na zvuk známého hlasu, který nepatřil její mamince. I když mám vzpomínky na okamžiky těsně po jejím narození hodně rozmazané, tenhle jeden vyniká a navždy se vryl do paměti mé i mého manžela. Okamžik, kdy se naše dcera poprvé setkala se svým tátou.
Zatímco to píšu, má pro tátu – toho dobrodružného rodiče – na jeho volný den naplánovaný celý program a mám pocit, že to zahrnuje spoustu tréninku chůze, nějaké divoké dovádění a možná i výlet na hřiště nebo na prohlídku rybiček.
Moje holčička potřebuje svého tátu. Ne méně, než potřebuje svou mámu, ale jinak. Totéž platí i pro jejího bratříčka, který se brzy narodí. A oba stejně tak potřebují svou maminku.
Důvody, proč syn potřebuje svého tátu, se liší od důvodů, proč potřebuje svou mámu, nebo od důvodů, proč dcera potřebuje svého tátu či svou mámu.
Už v neuvěřitelně raném věku děti rozpoznávají rozdíly ve vztahu k mamince a tatínkovi. Možná to nedokážou vyjádřit, ale chápou, že maminky nejsou tatínkové a tatínkové nejsou maminky.
Není překvapivé, že to děti chápou. Co mě však stále překvapuje, je to, že to nechápou mnozí dospělí, především ti, kteří si osobují právo rozhodovat o životech ostatních…
Podle autorčina substacku
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
