Britská politika zná jen málo postav, které by ztělesňovaly tradiční konzervativní hodnotu „duty“ – tedy hlubokého smyslu pro povinnost a službu vlasti – tak silně jako Theresa Mayová. Když počátkem října oslaví své 70. narozeniny, je správný čas ohlédnout se za její kariérou bez emocí tehdejších dní. Z konzervativního pohledu zůstává její éra varovným příběhem o tom, co se stane, když se pragmatický technokrat pokusí řídit dějinný moment vyžadující jasnou ideologickou vizi.
Theresa Mayová nikdy nebyla ideoložkou thatcherovského střihu. Byla spíše správkyní, loajální dcerou anglikánského ranného conservatismu, která věřila v instituce, řád a poctivou mravenčí práci. Když po brexitovém referendu v roce 2016 převzala klíče od Downing Street 10, stála před úkolem, který si sama nevybrala, ale který přijala s odhodláním sobě vlastním. Slogan „Brexit znamená Brexit“ měl uklidnit konzervativní křídlo, ale realita ukázala limity jejího politického myšlení.
Zásadním selháním jejího premiérského období nebyl nedostatek snahy, ale absence odvahy k ráznému rozchodu s unijními strukturami. Návrh dohody z Chequers a nešťastná irská pojistka ukázaly, že Mayová vnímala Brexit jako administrativní problém, který je třeba „manažersky vyřešit“ skrze kompromisy, nikoli jako revoluční příležitost k obnově plné národní suverenity, deregulace a nastartování dynamického volného trhu. Pro konzervativce byla její ochota podřídit se unijním regulacím nepochopitelným ústupkem Bruselu.
Tento nedostatek jasného konzervativního kompasu se projevil i v domácí politice. Volební manifest z roku 2017, který vedl ke ztrátě parlamentní většiny, byl pro konzervativce hořkou pilulkou. Namísto slibů o štíhlém státu a snižování daní přinesl státní intervencionismus v energetice a nepopulární reformu sociální péče. Mayová se pokusila stranu posunout do politického středu, čímž však paralyzovala vlastní voličskou základnu a uvrhla zemi do vleklé ústavní krize.
Přesto by bylo nespravedlivé vidět v ní pouze neúspěšnou premiérku. Jako nejdéle sloužící ministryně vnitra moderní éry prokázala obdivuhodnou osobní odolnost. Její odchod do poslaneckých lavic a pozdější působení ve Sněmovně lordů ukázaly, že její motivací nikdy nebylo ego, ale upřímná touha pomáhat své zemi. V době, kdy politice často dominují povrchní populisté a marketingoví tlučhubové, zůstává její osobní integrita, pracovitost a důstojnost inspirativní.
K narozeninám lze Therese Mayové popřát jediné: uznání za její nepopíratelnou obětavost. Pro konzervativní hnutí však její odkaz musí zůstat mementem – připomínkou, že v dobách velkých zlomů nestačí pouhá úřednická správa, ale je zapotřebí pevné konzervativní přesvědčení a odvaha jít proti proudu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
