Z vysmívaného businessmana se i přes jeho zdánlivě nesmyslné obchody stal zámožný muž. Tím ale výčet jeho potrhlostí nekončil.
Timothy Dexter (1747-1806) byl excentrický člověk, samozvaný šlechtic a spekulant, který opustil školu již v osmi letech. Přesto že se z něj stal boháč, neustále se snažil zavděčit vyšší třídě, která jej však považovala za pouhého nevzdělance, ignoranta a hrubiána. Chudý, nevzdělaný kožešník Timothy Dexter se narodil 22. ledna 1747 v Malden, Massachusetts. Zdálo se že mu osud nepřál, ale on se s ním vypořádal velmi osobitým způsobem. Nebylo mu ani devět let, když opustil školu a odešel do učení. Již po pěti letech si otevřel vlastní podnik na zpracování kůže. Zlom v jeho životě nastal roku 1770, kdy se oženil se starší bohatou vdovou. Nakoupil pár lodí a vnořil se do mezinárodního obchodování. Lidem v jeho okolí nešlo na rozum, že tomu negramotnému muži vše vychází. Všichni se mu tak snažili podsouvat investice, které měly skončit jasným fiaskem. On je však poslechl a pokaždé pohádkově zbohatl:
Jeden obchodník dal Timothymu tip, aby dovezl ohřívače postelí do Karibiku, že určitě neprodělá. A on skutečně neprodělal. Když zjistil, že je tam všem teplo i bez ohřívačů, prodal 42 000 kusů jako naběračky melasy, pomocí kterých se tato náhražka cukru nalévala do lahví. A dokonce se mu podařilo usmlouvat vyšší cenu. Další “vtipálek” mu řekl, aby dodal uhlí do Newcastlu, což se doslova rovnalo “nošení dříví do lesa”. Šlo totiž o největší britské těžební město. Jenomže shodou okolností tehdy došlo ke stávce. A tak byli všichni rádi, že mají čím topit. Koupil tisíce zimních rukavic a poslal je do teplých krajin. Tam je však výhodně skoupili asijští obchodníci, kteří je dál exportovali do chladnějších oblastí Ruska. Skoupil obrovské množství velrybích kostic v době, kdy o ně nebyl zájem. Krátce nato přišly do módy dámské korzety a Dexter ovládl trh s monopolními cenami.
Když válka v roce 1775 uzavřela přístavy a byznysu mu skončil, nelenil ani chvilku a odstěhoval se zpět do rodného Maldenu a začal dopisy bombardovat místní radnici, aby mu přidělila veřejnou funkci. Úředníci nakonec souhlasili, jen aby už od něj měli pokoj. Za to mu ovšem dali neobvyklou funkci – v okolních lesích měl sledovat populaci jelenů. Práce to byla tuze těžká, hlavně proto, že dle městských záznamů byl v lesích jelen spatřen naposledy před devatenácti lety. Dexterovi to vůbec nevadilo. Díky této pozici totiž mohl začít investovat do kontinentálního dolaru – devalvované měny, kterou nechal vytisknout kongres. Investoval do něj celé své jmění. Nejprve zkrachoval, když se ale 4. března 1789 podepsala Ústava, báječně zbohatl. Dokument totiž obsahoval klauzuli umožňující Američanům obchodovat s kontinentálními dolary za státní dluhopisy. Hodnota bezcenné měny tak vzrostla do závratných výšek.
Dexterovi se dařilo na všech frontách, zoufale však toužil po uznání svého okolí. Chtěl, aby jej lidé oslovovali “lorde”. Aby je k tomu povzbudil, vystavěl v Newburyportu honosné sídlo. Obestavěl jej sochami slavných mužů, sebe samozřejmě přidal mezi ně. V roce 1802 napsal knihu s názvem A Pickle for the Knowing Ones (Okurka pro ty, co vědí), kde si stěžoval na politiky, církev a svou manželku. Kniha byla napsána s otřesným pravopisem a zcela bez interpunkce. Když si čtenáři stěžovali, že se text o délce 8 847 slov nedá číst, nechal Dexter do druhého vydání přidat celou stránku zaplněnou pouze tečkami, čárkami a vykřičníky s odkazem, že si je čtenáři mohou “rozmístit, kam se jim zlíbí”. Dal tím najevo, co si myslí o všech lidech, kteří jej neustále shazují. Publikaci rozdával zdarma, nakonec se stala tak populární, že byla ještě 8x dotištěna.
Všemi neoblíbený Dexter se začal nesnášet i se svou vlastní manželkou. Přátelům začal tvrdit, že jeho žena je po smrti a osoba, kterou návštěvy vidí v jejich domě, je pouze její duch. Zanedlouho se usmyslil, že i on by mohl být “mrtvý nemrtvý”. Mezi jeho nejznámější kousky patří inscenace vlastní smrti. Chtěl vědět, jak budou lidé na jeho pohřeb reagovat. Dorazilo kolem tří tisíc zvědavců, ale když Dexter spatřil, že jeho manželka dostatečně nepláče, vylezl z rakve a v zákulisí ji před hosty zbil za nedostatek zármutku. Skutečně zemřel až 23. října 1806, tedy pokud nešlo o další jeho vtípek a nežije dodnes někde v Jižní Americe.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons a ChatGPT
Stejně jako celý život Timothyho Dextera, i jeho vztah k vlastnímu psovi byl naprosto bizarní a výstřední. O jeho psovi se dodnes ví několik fascinujících zajímavostí: Podle dobových svědectví to byl malý, naprosto bezsrstý pes, který vypadal tak zvláštně, že ho lidé v Newburyportu často považovali spíše za sele nebo prase. Dexter se s oblibou procházel po městě, pes mu běhal v patách a on všem kolemjdoucím s naprostou vážností tvrdil, že jde o vzácné a drahé plemeno. Tento pes se stal nesmrtelným díky slavné rytině z roku 1805 od Jamese Akina. Jde rovněž o jedinou dochovanou autentickou podobiznu Timothyho Dextera. Je na ní vyobrazen v luxusním kabátě, s kloboukem, holí a právě s tímto malým, podivně vyhlížejícím psem po svém boku. Když si Dexter nechal na zahradě svého sídla postavit desítky dřevěných soch slavných osobností (včetně sebe samotného), nezapomněl ani na svého čtyřnohého společníka. Věrná dřevěná replika jeho psa byla umístěna přímo u nohou jeho vlastní sochy.
