Cílem summitu NATO bylo potvrdit zbrojení Evropy a novou dohodu o rozdělení břemene v rámci aliance, nakonec však byl ve znamení Trumpových výhrůžek.
Summit NATO v Ankaře měl být ukázkou jednoty. Místo toho však odhalil mnohem větší napětí, než se očekávalo.
Vzhledem k tomu, že válka na Ukrajině nevykazuje žádné známky brzkého ukončení, severní křídlo je pod ruským tlakem a válka s Íránem stále pokračuje – Washington tuto zemi během summitu bombardoval – Donald Trump přijel do Turecka s poselstvím, že Spojené státy sice zůstávají v Alianci, ale již nebudou akceptovat, že budou hradit politické a vojenské náklady, aniž by za to dostaly strategickou poslušnost. Jinými slovy: podřízení.
Americký prezident nezvolil diplomatický tón. Zaměřil se na Španělsko, znovu otevřel otázku Grónska a vytkl několika evropským spojencům, že nepodpořili americkou ofenzivu proti Íránu. Summit v Ankaře měl být věnován cíli dosáhnout do roku 2035 výdajů na obranu ve výši 5 % HDP. Do značné míry se však stal zasedáním o atlantické disciplíně, na kterou již mnozí nejsou zvyklí.
Nejtvrdší útok směřoval na Madrid. Trump označil Španělsko za „ztracený případ“ a vyzval k přerušení „veškerého obchodu“ s touto zemí, „včetně návštěv“. „Španělsko je v NATO příšerným partnerem. Nezapojují se, neplatí. Nechci mít se Španělskem nic společného. Přerušte veškerý obchod se Španělskem, prosím, včetně návštěv … Nechceme s nimi mít nic společného,“ řekl novinářům po boku generálního tajemníka NATO Marka Rutteho.
Evropská komise z Bruselu reagovala snahou sjednotit řady. Mluvčí EU pro obchod Olof Gill připomněl, že EU „vždy zajistí, aby byly zájmy Evropské unie a jejích členských států plně chráněny“, a vyzval Washington, aby dodržoval transatlantickou obchodní dohodu, která stanoví 15% clo na většinu evropských výrobků. Reakce byla předvídatelná: obchodní politika nespadá do pravomoci Madridu, ale Bruselu. Trump zaútočil na Španělsko, ale dotkl se kompetence Unie.
Rutte se pokusil uklidnit situaci. Připomněl Trumpovi, že Španělsko již dosáhlo 2 % HDP v oblasti výdajů na obranu, a argumentoval, že zklamání USA ohledně Íránu se týká pouze „izolovaných případů“. Podle generálního tajemníka Evropa nadále funguje jako „hlavní platforma pro projekci síly Spojených států“, přičemž americké síly z evropských základen provedly přibližně 5 000 letových misí a bilaterální dohody upravující přístup k základnám jsou stále v platnosti.
Problémem však nebylo pouze Španělsko. Trump vytkl Spojenému království, Německu, Itálii a Francii, že během vojenské operace proti Íránu nepomohly Washingtonu. „Tak nějak jsem ty lidi zkoušel, abych zjistil, jestli tam budou,“ řekl. Tato věta vystihuje novou atmosféru v rámci aliance: americká záruka již není prezentována jako automatický závazek, ale začíná fungovat jako trvalá zkouška loajality.
Další frontou bylo Dánsko. Trump opět obhajoval myšlenku, že Grónsko by mělo být pod kontrolou USA, čímž znovu otevřel ránu, kterou Kodaň považovala za zahojenou. Dánská premiérka Mette Frederiksenová odpověděla, že Grónsko „není na prodej“, a vyzvala k respektování suverenity a územní celistvosti Dánského království. Island, Nizozemsko a Lotyšsko se postavily na stranu Kodaně, zatímco několik evropských spojenců oznámilo posílení spolupráce v oblasti severního Atlantiku, Arktidy a Baltského moře.
Evropa akceptuje vyšší výdaje, větší odpovědnost a posílené severní křídlo. Washington však nepožaduje jen více peněz. Požaduje i politické sjednocení. Rutte tomu říká „NATO 3.0“. Trump z toho udělal něco jiného: alianci, v níž se ochránce vrací do třídy, aby pokáral ostatní žáky.
Vyvstává otázka: může aliance hovořit o jednotě, když její vedoucí mocnost zachází s některými partnery jako s neplatiči a s jinými jako s územím k vyjednávání?
Publikováno v The European Conservative
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
