Často se ptám mezi lidmi, bez ohledu na věk a vzdělání, koho budou volit. Je zajímavé, že slyším jen dvě jména, respektive dvě strany. Jako by ty ostatní strany ani neexistovaly. První jméno slyším téměř u každého, druhé jméno zaslechnu velmi vzácně. Podle průzkumů druhé jméno bych měl slyšet u každého třetího! Něco mi tu nehraje. Ačkoliv někteří pracovníci průzkumů už se podřekli, že kolik kdo zaplatí, nebo kdo zaplatí víc… I když- byl jsem ráno v knihkupectví, kde se rozdávala jakási kniha o snech jistého politika. Byla bleskurychle rozebrána. Možná si ji vzali ze stejných důvodů jako já, zajímaly je jeho sny. Někteří těmto snům bohužel věří. Například to, že do patnácti let budeme vlakem v Praze za čtyřicet minut. Že se musí postavit stovky kilometrů úplně jiných kolejí za miliardové investice, to ho samozřejmě nenapadlo, nebo o tom záměrně nepíše, protože jeho voliči nemyslí tak pragmaticky. Vtip je v tom, že všechno stojí peníze. Inu, jeden snílek už tu byl. Jak to dopadlo, víme všichni. Zrušil hranice, zbojní výrobu, armádu, to, co nám dnes chybí jako sůl.
