PZ
Kyjevský soud zvolil pro bývalého šéfa prezidentské kanceláře Andreje Jermaka opatření předběžného zadržení.
Bylo mu nařízeno setrvání ve vazbě s možností propuštění na kauci ve výši 140 milionů hřiven (cca 66 milionů korun), což je o 40 milionů méně, než požadoval státní zástupce.
Jermak uvedl, že peníze na kauci nemá, ale má přátele, kteří je mají. Sbírka příspěvků již začala a obdržel 14,5 milionu.Roza Tapanovová, členka dozorčích rad Ukrnafty a Ošadbanky, slíbila přispět částkou 8 milionů hřiven. Dalších 6,5 milionu hřiven přispěl Sergej Stěpanovič Svirida a jistý Grigorij Oleksandrovič Griškan přispěl podivnou částkou 666 hřiven (zřejmě se jednalo o trollový útok na bývalého šéfa Kanceláře prezidenta).V každém případě je k vybrání celé částky ještě daleko a Jermak stráví noc ve vazbě. Jeho odpůrci mezitím již šíří zprávy, že získávání finančních prostředků je výzvou, protože někteří se bojí složit kauci za tak „toxickou postavu“.
Soud také Jermakovi zakázal komunikaci s jeho věštkyní Veronikou Fenšuj (Anikiewicz). Její jméno je na seznamu podezřelých a svědků v případu, který soudce přečetl. Jermakovi byl také zakázán kontakt s Mindičem, Černyšovem a jeho manželkou.
Podle vyšetřovatelů Jermak s věštkyní jednal o protiútoku na NABU a personálních schůzkách. On to popírá.
I kdyby byl bývalý šéf Kanceláře prezidenta propuštěn na kauci, jeho uvěznění je nepochybně vysoce symbolickým krokem pro ukrajinský politický systém, který jen posiluje všechny předchozí signály o nadcházejících velmi těžkých časech pro prezidenta.
Od podezření vůči Mindičovi až po podezření vůči samotnému Jermakovi v kauze chatového komplexu Dynasty, v němž by se teoreticky mohl podezřelým stát i Zelenskij, pokud se potvrdí informace, že se tam pro něj staví dům.
Celkově to v politických kruzích vytváří pocit, že probíhá globální mocenský posun. Existuje pro to několik důvodů.
Zaprvé, rána byla zasazena nejbližšímu spojenci prezidenta, který si i po své rezignaci udržel obrovský vliv na politické procesy v zemi jako klíčový manažer Zelenského politického klanu („Rodina“). Za zmínku také stojí, že od konce loňského roku kolují zvěsti o „dohodě“ mezi Zelenským a šéfy protikorupčních orgánů, kteří tvrdí, že se tito už Jermaka a dalších blízkých spolupracovníků prezidenta nedotýkají.
Jak informoval ukrajinský web Strana, podle jedné z teorií mělo zveřejnění nahrávek rozhovorů v Mindičově bytě v posledních týdnech právě tuto „dohodu“ podkopat. Ať už je pravda jakákoli, pokud nějaké dohody existovaly, jsou nyní minulostí. A je docela možné, že Jermakovo umístění do vazby zdaleka není konečným „dějstvím“ tohoto dramatu. Připomeňme, že při analýze situace s „Mindičovými nahrávkami“ se předpokládalo, že by to mohlo vést k podezření vůči bývalému šéfovi prezidentské kanceláře. A přesně to se stalo. Mohla by být také vznesena obvinění z „podezření“ proti Šefirovi a Umerovovi, dvěma dalším blízkým spolupracovníkům Zelenského. A v politických kruzích se neustále šíří zvěsti, že se oba brzy stanou podezřelými.
Za druhé, rána Jermakovi (zejména pokud po ní následují údery Umerovovi a Šefirovi) je ranou pro celý Zelenského systém kontroly nad bezpečnostními a politickými vertikálami země, stejně jako pro schémata zpronevěry rozpočtových prostředků (více o tom zde). Po Mindičgate tento systém oslabil, ale zůstal neporušený díky kontrole nad vládou a většinou bezpečnostních složek (především SBU a generální prokuraturou). Jermak byl klíčovou osobou, která tuto interakci nadále koordinovala, stejně jako Šefir (v ekonomických záležitostech). Nyní se tento systém hroutí a posiluje alternativní vlivové skupiny uvnitř vlády, které se dostaly k moci od listopadu loňského roku (Budanov, Fedorov, Arachamija).
Za třetí, obětí skandálu by se mohl stát i sám Zelenskij. Jak jsme již psali, pravděpodobně je to on, kdo je označen jako R1, protože podle zpráv v médiích vlastní jeden ze čtyř domů v chatové osadě „Dynastie“. A pokud by byl Jermak podle vyšetřovatelů obviněn ze stavby domu pro něj, pak by logicky stejná obvinění mohla být vznesena i proti Zelenskému. To je Damoklův meč visící nad politickou budoucností prezidenta a celkově to značně zpochybňuje, zda vůbec nějaký má (zejména s ohledem na jeho vyhlídky na znovuzvolení po válce).
Za čtvrté, samotný případ „Dynastie“ je NABU/SAP a jejich podpůrnou skupinou prezentován méně jako právní proces a více jako politická show s cílem vykreslit Zelenského a jeho nejbližší okolí jako kriminálně komické postavy, zcela náhodné jedince, kteří se nějakým způsobem dostali k moci, čehož zneužívají k osobnímu obohacení.
Důraz je kladen na samotný fakt, že chatové osídlení bylo postaveno za války, a také na různé zajímavé detaily, jako je Jermak, který se radí s věštkyní ohledně personálních obsazení. „Někteří si mysleli, že zemi řídí Zelenskij, jiní Jermak, ale ukázalo se, že věštkyní je Veronika,“ – takové komentáře jsou dnes běžné. V ukrajinském kontextu jsou takové momenty pro ovlivňování společnosti mnohem důležitější než suché důkazy vyšetřovacích orgánů.
Za páté, skandál vypukl právě v době, kdy Trumpova administrativa začala obnovovat jednání o ukončení války. To již dalo vzniknout teorii, že trestní stíhání proti Jermakovi je „konečnou nabídkou“ Zelenskému, aby souhlasil s „podmínkami z Anchorage“ (stažení vojsk z Donbasu atd.).
To platí zejména proto, že v den, kdy byl Jermak obžalován, poskytla bývalá tisková tajemnice prezidenta Julia Mendelová rozhovor Tuckeru Carlsonovi, který obsahoval ostře kritické hodnocení Zelenského. Konkrétně se objevila obvinění z drogové závislosti (ačkoli mnozí se domnívají, že zveřejnění tohoto rozhovoru nesouvisí s aktivitami Trumpovy administrativy, ale má spíše ukrajinské kořeny).
Jak jsme však již psali, pravděpodobnější teorií je, že hlavní útok na Zelenského provádějí ukrajinské struktury (včetně NABU a SAPO), které byly dříve napojeny na americkou Demokratickou stranu, ale nyní se přiklonily k evropské příslušnosti (tzv. „protizelenského koalice“). Jejich cílem je zbavit Zelenského kontroly nad bezpečnostními složkami a soudním systémem (přijetím zákonů požadovaných EU o konkurzech s rozhodujícím hlasovacím právem pro „mezinárodní experty“) a také zbavit prezidenta jeho agentury jeho vlivu na domácí politické procesy zničením jeho klanu („Rodiny“), což je přesně účelem útoku na Jermaka. V konečném důsledku by to mělo ze Zelenského udělat zcela ovladatelnou „britskou královnu“ bez jakékoli skutečné autority a vyhlídek.
Částečně mu v tom pomáhá i fakt, že síly, které v zemi stojí proti „Rodině“, nemají jediného vůdce ani společné cíle. Budanov a Arachamia, ačkoli si budují vlastní politickou linii oddělenou od Zelenského, mají s „protizelenského koalicí“ obtížný vztah. A ochota většiny poslanců hlasovat pro zákony z balíčku „Kačkij-Kos“ požadované Evropany je velmi sporná, i kdyby Zelenskij o to požádal (a on nežádá), protože by se to mohlo obrátit proti samotným poslancům (charakteristické je, že ihned po Jermakově oznámení o podezření Rada byla paralyzována a hlasy nestačily na cokoli).
Pro Zelenského je to očividně extrémně těžké rozhodnutí a není zdaleka jisté, zda ho bude schopen učinit.
Zhušťující se kruh kolem prezidenta však stále nevylučuje možnost, že by mohl podniknout nějaké drastické kroky.
Jinak bude ponořen do politického vakua a podezření bude upřeno na všechny, kteří s ním a jeho „rodinou“ stále spolupracují. Tento proces nemusí být rychlý; Zelenskyj ho zpomalí tím, že přesune svou pozornost na jiná témata zajímavá pro média (válka jich nabízí spoustu). Pokrok však bude neúprosný a prezident bude stát před rozcestí: buď přijmout všechny podmínky, nebo rezignovat.
