Svátek svatého Martina býval v tradiční české i evropské kultuře jedním z nejdůležitějších předělů v roce, kdy se uzavíral starý hospodářský cyklus a začínalo zimní období. Tento den v sobě spojoval klíčové zlomy v oblasti hospodářství, církevního života i přírodního astronomického cyklu.
Konec hospodářského roku a vyplácení mzdy
Pro venkovské obyvatelstvo znamenal svatý Martin faktický konec zemědělského roku. Všechna hlavní úroda musela být pod střechou a pastva dobytka venku pod širým nebem končila. K tomuto datu se také ukončovala sjednaná služba čeledínům, děvečkám a pastýřům. Buď jim byla smlouva prodloužena na další rok, nebo odcházeli hledat službu jinam.
Na svatého Martina se vyplácela celoroční nebo podzimní mzda (často v penězích i v naturáliích). Zároveň se odevzdávaly poddanské dávky a vrchnosti se platily daně (tzv. svatomartinský úrok). S penězi v kapse mířili lidé na velké martinské trhy, kde se nakupovali zásoby na zimu a uzavíraly obchody s dobytkem.
Tento den byl také dnem, kdy se poprvé otvírala a ochutnávala nová, mladá vína z podzimní sklizně.
Poslední oslavy před velkým půstem
Z pohledu církevního roku stál svatý Martin na rozhraní mezi obdobím hojnosti a obdobím adventu, tedy duchovní přípravy před Vánocemi. V minulosti tak býval svátek svatého Martina posledním dnem, kdy bylo dovoleno se dosyta najíst masa, pít alkohol a veselit se.
Martinský svátek býval proto spojen oslavou, posvícením a hody. Tradičně se pekla svatomartinská husa (jako připomínka legendy, kdy husy svatého Martina při kázání rušily, nebo kdy se mezi ně schoval, když nechtěl přijmout biskupský úřad) a ochutnávalo Svatomartinské víno.
Astronomický a meteorologický předěl ohlašuje příchod zimy
Známá pranostiky „Martin přijíždí na bílém koni“, případně „Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr“, odkazují na tradovaný obraz Martina jako rytíře na koni a odrážejí dlouhodobou zkušenost našich předků, že kolem 11. listopadu často přicházel první sníh a citelné ochlazení.
Ačkoliv astronomická zima začíná zimním slunovratem (kolem 21. prosince), lidová meteorologie a pozorování přírody vnímaly polovinu listopadu jako čas zlomu, kdy podzim definitivně předává vládu zimě. Světla ubývalo, dny se dramaticky zkracovaly a slunce ztrácelo sílu. Lidé se stahovali z polí do interiérů chalup, kde začínal čas zimních domácích prací, jako bylo předení lnu, draní peří, tkaní a vyprávění příběhů u roztopených kamen.
Rytíř, který daroval plášť a našel své srdce
A kdo byl tedy Martin, jehož svátek si dnes církev připomíná? Vypráví se oněm tento příběh.
Chladný listopadový vítr bičoval zdi galského města Amiens. Vločky sněhu se snášely k zemi a mráz zalézal hluboko pod kůži. Po kamenné cestě jel na svém statném koni Martinus, mladý důstojník římské armády. Na sobě měl naleštěnou zbroj a přes ramena se mu vlnil nádherný, těžký červený plášť – symbol jeho vojenské hodnosti a chlouba římských legií.
Martin přišel na svět přišel roku 316 p. K. v římské provincii na území dnešního Maďarska jako syn pohanského tribuna a jméno dostal podle boha války Marta. Od patnácti let sloužil v armádě, byl vycvičen k boji, k poslušnosti a k odvaze. Toho dne ho ale čekala bitva, na kterou ho žádný vojenský výcvik nemohl připravit.
Když se blížil k městské bráně, spatřil v závěji sedět postavu. Byl to starý muž, napůl nahý, třesoucí se zimou. Kolemjdoucí ho přehlíželi, spěchali do svých teplých domovů a nikdo mu nevěnoval ani pohled. Žebrák už neměl sílu ani prosit o pomoc, jen tiše jektal zuby.
Martin přitáhl uzdu a zastavil koně. V kapse neměl ani jeden peníz, který by mu mohl dát. Podíval se na trpícího muže a pak na svůj drahocenný plášť. V té chvíli neváhal.
Chytil do ruky svůj ostrý římský meč. Kov zasyčel, jak ho vytáhl z pochvy. Kolemjdoucí zalapali po dechu – mysleli si, že chce chudáka zabít. Martin ale jedním mocným švihem rozsekl svůj vojenský plášť na polovinu. Polovinu nechal zmrzlému žebrákovi, který se do teplé látky okamžitě vděčně zabalil, druhou si ponechal. Někteří vojáci se mu smáli, že teď v polovičním plášti vypadá směšně, ale Martin jel dál s klidným srdcem.
Tato noc změnila Martinův život navždy. Když usnul, měl živý sen. Uviděl Ježíše Krista, který byl oblečený do té poloviny pláště, kterou Martin daroval žebrákovi, který připomněl svá slova z Matouškova evangelia: „Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“ To byl moment, kdy se z mladého římského vojáka s dobrým srdcem začal rodit budoucí světec.
Martin následně opustil armádu, nechal se pokřtít a zasvětil svůj život Bohu. Posléze se stal biskupem v Tours a v požehnaném stáří zesnul 8. listopadu 397 a jeho pohřeb se konal právě 11. listopadu.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
