Jak se dívat na události roku 1968? Na jednu stranu nám to dalo dalších 20 let života bez degenerativních procesů à la LGBTQX, inkluze, hrozby migrace,… na druhé straně to byla jednoznačná prohra na první prioritě prostředků řízení. Po smrti Stalina se k moci dostali trockisté, kteří začali v podstatě pracovat protirusky. Na úkor SSSR byl zajišťován Západním „rozvinutým“ zemím dostatek zdrojů pro imitaci prosperity a pro imitaci konfrontace s SSSR na dobu než bude SSSR zničen.
Celá operace roku 1968, která však byla připravována už dlouho dopředu, vedla k diskreditaci stávajícího zřízení a vyústěním se stal r. 1989. Události roku 1968 jsou nám kdykoli předhazovány, když je řeč o Rusku, o možné spolupráci v jakékoli oblasti. „S Ruskem nesmíme spolupracovat, protože nás okupovali.“ Německá okupace, které padlo za oběť 360 tisíc československých životů, tak nějak nevadí.
Je dobré si připomenout reálie období kolem r. 1968.
V té době američtí vojáci pálili napalmem vietnamské děti, vedli tam ozbrojený konflikt, ale o okupaci se nikde nehovoří. Ve Francii státní elita USA prováděla revoluci s cílem odstranit de Gaulla, který se stal pro ně nepohodlný, ale o tom se také nehovoří.
Prezidenti Československa — A. Zápotocký, a od roku 1957 A. Novotný – šli v šlépějích Chruščova. Oni v podstatě rozvraceli zem. Novotný byl kopií Chruščova a svými nepromyšlenými reformami, které byly Chruščovem odsouhlasené, způsobil národnímu hospodářství vážné škody, což také přispělo k snížení životní úrovně lidí.
V ČR začal v r. 1967 Ota Šik provádět ekonomickou reformu. Svůj ekonomický koncept charakterizoval jako třetí cestu ekonomické demokracie. Cestu, která byla „alternativní kapitalismu a socialismu“. Zavedení tržního hospodářství, otevření čs. ekonomiky zahraniční konkurenci, samostatnost podniků na úkor snížení kontroly ze strany státu. Přičemž reformátoři garantovali lidem 92% mezd na úkor rozpočtu pro případ ztrátovosti jejich podniku. Vzniká situace, že příjmy zůstávají podnikům, ale o úbytky se stará stát.
Už v r. 1967, v prvním roce reformy, měli lidé plno peněz, ale vznikla hrozba deficitu v obchodě s chlebem a masem. Čs. vedení se rozhodlo požádat o pomoc Moskvu s dodávkami zrna a masa. Moskva pomohla.
A tak Československo vstoupilo do r. 1968 s ekonomikou, která nejprve prožila problémy s růstem a později s pochybnými reformami. Reformátoři svalovali vinu na čs. ekonomiku, která ještě nedospěla do reforem. To vše vedlo k tomu, že lidé ztráceli důvěru v socialismus a vzrůstaly antiruské nálady ve společnosti.
5. ledna 1968 Plenární zasedání ÚV KSČ zvolilo namísto Novotného do funkce Prvního tajemníka ÚV KSČ A. Dubčeka, přičemž neodvolalo Novotného z postu prezidenta republiky.
Po celé zemi vznikaly různé «kluby» («Klub 231», «Klub angažovaných nestraníků») a další organizace.
Klub 231 sjednotil až 100 tisíc lidí, mezi kterými byli i bývalí kriminální zločinci.
Generální tajemník klubu Jaroslav Brodský na jednom ze zasedání řekl : «Dobrý komunista je jen mrtvý komunista, a pokud ještě žije, je třeba mu utrhnout nohy».
Členové klubu vytvořili komanda smrti – operativní skupiny 4-5 lidí, které vlastnily seznamy komunistů, které měly během převratu zlikvidovat.
V podnicích a různých organizacích se zakládaly filiálky klubu, které se nazývaly «Výbory na ochranu svobody slova a tisku».
Organizace «Revolučný výbor demokratickej strany Slovenska» vyzývala k uskutečnění voleb pod dohledem Anglie, USA, Itálie a Francie, k ukončení kritiky západních států v tisku a jeho soustředění na SSSR.
14. července pozvali českoslovenští opozičníci amerického politika Zbigniewa Brzezinského do Prahy, aby přednesl svoji strategii «liberalizace». Brzezinski vyzval k likvidaci KSČ, k likvidaci milicí a státní bezpečnosti.
Západní hranice ČSSR byly otevřené, začaly se likvidovat pohraniční zábrany a opevnění.
Na stránkách Mladé fronty se objevovaly „názory čtenářů“ jako, že : „o účasti v socialistickém táboře před 23 lety rozhodovali staříci a dnešní mládež s nimi nesouhlasí.“
Lidem byla vštěpována myšlenka, že ze strany SRN nehrozí žádná hrozba, že by se mohlo uvažovat o návratu sudetských Němců do země, přičemž noviny «General Anzeiger» (SRN) napsaly: «Sudetští Němci budou očekávat od Československa, osvobozeného od komunizmu, návrat k Mnichovské dohodě, podle které Sudetská oblast v r.1938 připadla Německu».
Redaktor českých odborových novin «Práce» Jiříček řekl německé televizi: «V naší zemi žije kolem 150 tisíc Němců. Můžeme doufat, že ostatních 100 – 200 tisíc by se mohlo do vlasti vrátit o něco později».
S cílem vytvoření v ČSSR situace, která by napomohla vystoupení Československa z Varšavské Smlouvy, Rada NATO vypracovala program «Zefir». V červenci začala pracovat speciální Centrála pro pozorovaní a řízení, kterou američtí důstojníci nazvali «Štáb úderné skupiny».
Pak následovaly známé události – jednání vedení SSSR a ostatních zemí Varšavské smlouvy s československým vedením v Praze, Drážďanech, Varšavě, Čiernej nad Tisou, zvací dopis konzervativního křídla KSČ.
V noci na 21. srpna 1968 vstoupily vojska SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska na území Československa.
Bilance obětí na životech celkově za dobu celé přítomnosti vojsk Varšavské smlouvy (od 21. srpna 1968 – do 21. června 1991, za 23 let) je 400 lidí, z toho do konce roku 1968 137 lidí, přičemž ve většině případů to byly dopravní nehody, tragické náhody a neúmyslná zabití mnohdy i zcela zbytečně úmyslně vyprovokovaná. Sama vím z vyprávění o jedné oběti na motorce, která se dostala pod kola tanku na úzké lesní cestě nedaleko obce Svárov.
Je to zdokumentováno i zde https://www.ustrcr.cz/uvod/srpen-1968/obeti-okupace/obeti-okupace-stredocesky-kraj/
Ostatně těžko si představit, že by v době německé okupace dav Čechů s vlajkami obestoupil německé tanky a pokoušel se je zapálit, nebo popsat barvou, tak jako se to dělo v srpnových dnech 1968 u nás.
Je třeba však říct, že k řešení na 6. ( vojenské ) prioritě nemělo vůbec dojít, problémy se měly řešit dávno předtím na jiných prioritách. Je otázka nakolik to bylo dáno nechápáním probíhajících procesů a nakolik v tom byl záměr.
