| Michail Chodorkovskij |
napsal Řezníček z Brna a – vlk –
4.2.2018 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
V našich médiích přetrvává názor, že v Rusku se soudní rozsudky diktují tzv. shora. Jinak by přece nebylo možné, aby tak „dobrý člověk“ jako Michail Chodorkovskij byl odsouzen na 13 let.
Kdo je to Chodorkovskij? Je to bezúhonný podnikatel? Jak se stal nejbohatším mužem v Rusku? Proč měl vliv na samotného Jelcina a jeho vládu? Autor knížky skládá oligarchův život jako puzzle. Dívá se na jeho praktiky, daňové podvody, fiktivní prodeje, neplacení daní a také vraždy, se kterými je Chodorkovskij a jeho podnikání spojeno.
Jak je možné, že z nenáviděného oligarchy média „vyčarovala dobrodince lidstva“?
Mainstreamu je to jasné- bezúhonný podnikatel se dostal do střetu s Vladimírem Putinem a teď za to musí pykat. Financoval totiž opozici a tím se stal pro Putina nebezpečným a tak ho Putin zavřel do basy.
Západní tisk okamžitě odsoudil soudní proces s Chodorkovským, ale novináři neměli k dispozici ani text rozsudku, natož odůvodnění rozsudku. Celý text rozsudku dodnes nebyl přeložen do němčiny a novináři neznají mnohdy ani ruský text rozsudku.
Naproti tomu americký advokát Robert Teets, který sledoval celý proces z pověření Světové organizace právníků, podal tuto zprávu:
Proces probíhá spravedlivě a soudce Danilkin činí vše nezbytné pro to, aby obhajoba měla možnost předložit své argumenty a důkazy a vyvrátit obvinění obžaloby.
Ukázka z knížky:
Chodorokovskij je ve světě považován za ropného podnikatele, ropného oligarchu, ropného barona. Jeho podnik, o kterém všichni hovoří, se jmenuje JUKOS. Nejvýznamnější jeho podnik, jeho miláček, jeho alfa a omega je však MENATEP.
Menatep ho bude provázet po celý život. Jeho první firma, jeho první banka a jeho zatím poslední podnik, sídlící v daňovém ráji. Menatep byl založen v roce 1986 a měl se zabývat přihlašováním patentů a softwarem, místo toho však obchodoval s pančovaným koňakem, děvčaty a matrjoškami s podobiznou Gorbačova.
Menatep – Chodorkovského banka – nově založený peněžní ústav potřeboval dostatek kapitálu. Chodorkovskij to uměl zařídit: spravování ohromných finančních částek města Moskva nebo částek na rekonstrukci Čečenska a Černobylu. Krátce před rozpuštěním Komunistické strany SSSR dostal Menatep lukrativní zakázku: Převod obrovského množství rublů na stranických účtech na tvrdou měnu. Strana zanikla a její peníze se dodnes nenašly, ztratily se v Menatepu.
Kdybych měl shrnout začátky jeho podnikatelské činnosti, popsané v této knížce, použil bych pro to jediné slovo: Vekslák. Pokud bych měl být tzv.“politicky korektní“ tak potom musím napsat: Živil se spekulací s měnou, jak se dnes politicky korektně bývalým vekslákům říká.
Chodorkovskij vekslák, se rychle mění na podnikatele dravce, který podvodně privatizuje výnosné státní podniky, na ruku mu jde nejenom Jelcin, ale i gubernátoři a soudci.
Ukázka z knížky:
V srpnu 1999 se stal prezidentem Vladimír Putin a na přelomu roku 2000 prezidentem. V životě Ruska se tím něco zásadně změnilo, Chodorkovskij si toho buď nevšiml, nebo to nevnímal dostatečně jasně. A to byla jeho chyba. Putin byl vyvolen z „Jelcinovy rodiny“ aby se stal povolným prezidentem, začal nečekaně rychle hrát svou hru…
Chodorkovskij podvodně privatizoval firmu APATIT a ovládal 90% ruského trhu s apatitem, což je základní surovina na výrobu fosfátových hnojiv. Že za privatizované akcie nikdy nezaplatil, o tom vážení Kosíři nemějte nejmenší pochybnosti.
…
Ukázka z knížky:
V prosinci 1999 bili na poplach i gubernátoři Novgorodské, Smolenské, Tambovské, Orelské, Tulské a Belgorodské oblasti. Psali Putinovy, že tamní závody jsou odkázány na dodávky firmy Apatit a že tato firma je svými cenami doslova „připravuje o košili“. Když někdo kontroluje 90% trhu a nepodléhá kontrole státu, může si přirozeně diktovat ceny strategické suroviny – apatitu.
Tak například gubernátor Novgorodské oblasti napsal Putinovy, že kombinát Akron, zásobující hnojivy třicet ruských oblastí, už nemůže platit požadované horentní ceny firmě Apatit. Smolenský gubernátor nazval Chodorkovského praktiky ekonomickým terorismem a poukázal na to, že Apatit ruským daňovým úřadům vyvádí mezi 250 – 300 miliony dolarů zisku přes offshorové zóny.
V prosinci 2002 demonstrovali zaměstnanci tamního závodu na výrobu hnojiv Dorobuž a požadovali, aby na apatitové koncentráty byla zavedena státní regulace cen – i v rozvinuté tržní ekonomice je to zcela běžné, říká se tomu antimonopolní postup.
Chodorkovskij navzdory vysoké hladině zvuku tento varovný zvon neslyšel. Velké peníze u některých lidí zřejmě fungují jako špunty do uší.
Do výše popsaných událostí se vložil sám prezident Putin a pověřil premiéra a generálního prokurátora, aby prověřil všechny okolnosti privatizace Apatitu a učinili rozhodnutí, které budou jen a pouze v zájmu státu.
Velká partie začala…
Aféra s Apatitem byla jedním z úhelných kamenů odsouzení Chodorkovského v prvním procesu.
A potom přichází JUKOS – těžba a prodej strategické suroviny – ropy.
Ukázka z knížky:
Abychom pochopili princip Chodorkovského podvodu:
Existuje firma Z (Z jako zdroj), která těží ropu v širých ruských stepích. A existuje firma P (P jako prostředník, jež tu ropu prodává zákazníkům po celém světě). Firma Z i firma P patří Chodorkovskému.
Firma Z prodává svou ropu za hubičku firmě P, která prodává ropu na světových trzích za světové ceny. Obě firmy mají zisky, jedna obrovský, druhá malý, nebo vůbec žádný. A protože obě firmy patří Chodorkovskému, nijak na tom netratí, všechny zisky za prodej ropy má v kapse. Zisky firmy Z se pohybují pokud možno kolem nuly a zisk firmy P je v oblasti maxima. Součet Chodorkovského zisku je: 0 + 100 = 100. Tedy žádná ztráta.
Po ziscích přicházejí daně. Vzhledem k tomu, že firma Z musí mít sídlo v Rusku (protože tam těží tu ropu) platí daně ze svého zisku v Rusku, tedy platí nulu. Firma P má sídlo v daňovém ráji, tedy neplatí daně Ruské federaci.
Ruský stát kvůli chybějícím daním se musí vzdát investic do škol, nemocnic a silnic. Daně končí na Kajmanských ostrovech.
Chodorkovskij nezaplatil daně z prodeje 218 miliónů tun ropy…….
V Jukosu a jiných Chodorkovského firmách bylo zaměstnáno na 100 000 lidí. Když byl uvězněn Chodorkovskij, proč nevyšli jeho zaměstnanci do ulic a neprotestovali proti uvěznění jejich „chlebodárce“? To popisuje další ukázka z knížky
Ukázka z knížky:
Když Chodorkovskij převzal JUKOS, dvě třetiny pracovníků vyhodil. Zbylým bylo uloženo, aby požadovali snížení mezd. Nespokojeným Chodorkovskij řekl: Nezaměstnanost v zemi je vysoká a tak pokud budete dělat problémy, zítra sem navezu Číňany.
Za propuštěné si skutečně dovezl dělníky na měsíční turnusy z jiných oblastí, ruských a ukrajinských, kde vládly ještě horší poměry. Chodorkovskij se zbavil sociálních zařízení, které před tím Jukos financoval, zvláště školek a jeslí. Vrty, které dávaly méně než 7 tun ropy denně se zavíraly jako nerentabilní.
Přichází nouze, alkoholismus a drogy….
Chodorkovskij byl v prvním procesu (2005) v první i druhé instanci odsouzen na 8 let kárného tábora, v druhém (2010 až 2011) mu byl rozsudek zvýšen na 13 let.
Ukázka z knížky:
V polovině roku 2003, tedy před zatčením Chodorkovského se v Německu ozývaly hlasy, že útok na Jukos bude mít „děsivé následky“.
Nic takového se nestalo. Chodorkovskij skončil ve vězení, Jukos neexistuje, ale makroekonomicky se nic nestalo.
Existuje totiž zkreslená představa, že právě oligarchové jsou zárukou rozvoje tržního hospodářství. Je jasné, že oligarchové nemají na rozvoji volného trhu zájem, mají zájem na budování monopolu. Proto také razantní vzestup několika oligarchů vede zpravidla nejen ke zbídačení milionů, ale také k likvidaci menší a střední konkurence. Střední podnikatelský stav, skutečný obhájce ekonomické soutěže tak neodvratně mizí.
Proto reagovala ekonomika na tyto události v roce 2005, když byl vyhlášen první rozsudek nad Chodorkovským klidně, dokonce s úlevou. Po rozsudku dokonce burzovní indexy stouply na dvojnásobek, po druhém rozsudku o 30%.
Než byl Chodorkovskij zatčen, západní média o něm psala značně nepříznivě, potom jako mávnutím kouzelného proutku z něj udělaly politického vězně
Ukázka z knížky:
Koncem 20. století měl Chodorkovskij na západě značně pochybnou pověst. Hovořilo se o loupeživém baronu. O mrtvolách ve sklepě. O organizovaném zločinu, o praní peněz mimo jiné i pro KSSS. Americké úřady se urputně zajímaly o to, kam se podělo 5 miliard dolarů z úvěru Mezinárodního měnového fondu na stabilizaci rublu. Britské noviny psaly, že za Chodorkovským se táhne stopa podvedených zahraničních investorů a případů podezřelých úmrtí. S touto pověstí žil Chodorkovskij s Menatepem a Jukosem už léta a stále více bohatl. Chodorkovskij chtěl vstoupit s Jukosem na americkou burzu, ale s takovou pověstí to nebylo možné.
Timtschenko, autor knížky, žije a pracuje v Německu, kde pracoval jako novinář píšící pro Deutsche Welle, v současnosti žije ve spolkové republice Sasko a živí se jako nezávislý novinář a publicista.
Domnívám se po přečtení této knížky, že tato není pouze o Chodorkovském, ale všeobecně o principu vzniku obrovského majetku a metodách oligarchie nejen v Rusku, ale třeba také u nás…..
autor: Viktor Timtschenko
Vydalo nakladatelství: Jan Vašut s.r.o. 2013
Počet stran: 298
Vlkův dodatek:
Těm, co tuhle knižní recenzi právě s uspokojením dočetli, bych doporučil, aby si znovu nejprve přečetli tuto pasáž z knížky o Chodorkovském:
Existuje totiž zkreslená představa, že právě oligarchové jsou zárukou rozvoje tržního hospodářství. Je jasné, že oligarchové nemají na rozvoji volného trhu zájem, mají zájem na budování monopolu. Proto také razantní vzestup několika oligarchů vede zpravidla nejen ke zbídačení milionů, ale také k likvidaci menší a střední konkurence.
Souhlasíte? Fajn. Já také. A protože se shodneme, že to je pravda, dovolím si vám, co souhlasíte a co jste s Řezníčkovým výběrem pro dnešní recenzi spokojeni, dovolím doporučit český ekvivalent. Jmenuje se Boss Babiš. Autorem je nejlepší český invetigativec Jaroslav Kmenta.
Vydáno: 2017, JKM – Jaroslav Kmenta
1. vydání originálu: 2017
Počet stran: 352
Není žádný problém si ji opatřit nebo vypůjčit nebo stáhnout z internetu. Chodorkovskij je fajn. Ale je to v Rusku……
Asi jsem právě kolegu Řezníčka připravil o řadu zasloužených hvězd. Jistě mi promine. Je to moudrý člověk. A ví, že nejdůležitější je zamést si před vlastním prahem.
