Na podzim 1944 byl Milch zraněn při autonehodě a strávil několik týdnů v nemocnici. V březnu 1945 byl zařazen do „vůdcovy rezervy“, což byl fond dočasně neobsazených vysokých vojenských důstojníků, kteří čekali na nové přidělení. Nikdy se mu však nového zařazení nedostalo.
Po Hitlerově sebevraždě se Erhard Milch pokusil uprchnout z Německa, ale 4. května 1945 byl na pobřeží Baltského moře zadržen spojeneckými silami. Po kapitulaci předložil svou maršálskou hůl britskému brigádnímu generálovi Dereku Mills-Robertsovi, který byl velmi znechucen a rozzloben zvěrstvy, jež viděl při osvobozování koncentračního tábora Bergen-Belsen. Mills-Roberts chtěl znát Milchův názor na hrůzné pohledy, jichž byl svědkem. Milchova odpověď v angličtině prý zněla asi takto – „tito lidé nejsou lidmi ve stejném smyslu jako vy a já“. To Millse-Robertse rozzuřilo natolik, že popadl z Milchova podpaží maršálskou hůlku a začal s ní Milcha brutálně mlátit po hlavě, dokud se nerozbila, a poté ji vyměnil za láhev od šampaňského. Následujícího dne se Mills-Roberts vydal za polním maršálem Bernardem Montgomerym, aby se mu omluvil za to, že ztratil nervy s vysoce postaveným německým válečným zajatcem. Montgomery si v žertu zakryl hlavu rukama a vtipkoval: „Slyšel jsem, že něco máte proti polním maršálům.“ Nic dalšího ohledně Mills-Robertsovy indiskrétnosti neřekl. Incident zanechal Milchovi, nacistickému polnímu maršálovi židovského původu, několik pohmožděnin a zlomeninu lebky.
Spravedlnost nakonec Milcha dostihla, když byl souzen v procesu, který začal 2. ledna 1947. Jeho obžaloba obsahovala tři body:
1) účast na plánování a provádění válečných zločinů, konkrétně podrobování válečných zajatců a cizích státních příslušníků vraždám, krutému zacházení a nuceným pracím,
2) účast na plánování a provádění válečných zločinů, konkrétně účast na dvou lékařských experimentech týkajících se účinků vysoké nadmořské výšky a mrazu,
3) zločiny proti lidskosti.
Milch se ve všech bodech obžaloby označil za nevinného a všechno popřel.
Když byl dotázán, zda věděl, že došlo k masovým deportacím Židů na východní území, a kdy se o tom poprvé dozvěděl, odpověděl: „Přesné datum nemohu uvést. Jednou, tak či onak, už si nepamatuji jak, se ke mně skutečně dostala informace, že Židé byli umístěni do zvláštních ghett na východě. Myslím, že to muselo být v roce 1944 nebo zhruba v té době, ale nemohu zaručit, že toto datum je přesné.“
Když byl dotázán, zda věděl, že tyto masové deportace byly v podstatě předstupněm k masovému vyhlazování, odpověděl: „Ne, to nám nikdy nikdo neřekl“.
Na otázku, zda má ponětí o existenci vyhlazovacího tábora v Osvětimi, odpověděl: „Poprvé jsem ten název slyšel až mnohem později. Četl jsem to v tisku poté, co jsem byl zajat.“
Vzhledem k jeho postavení ve Třetí říši to byla jasná lež. A nebyla jediná.
V souvislosti se skupinami Einsatzkommando, které byly nasazené na Východě k rozsáhlému vyhlazování Židů, tvrdil: „O těchto Einsatzkommando skupinách jsem poprvé slyšel až tady ve vězení v Norimberku. O vyhlazování židovských občanů nevím vůbec nic.“
O rok dříve, během norimberského procesu v roce 1946, byl Milch, tehdy svědek obžaloby, rovněž vyslýchán hlavním prokurátorem Spojených států Robertem H. Jacksonem ohledně svého židovského otce a Göringovy role v této záležitosti. Když se Jackson zeptal Erharda Milcha: „Göring z vás udělal, jak vy říkáte, plnohodnotného árijce, bylo to tak?“ Milch odpověděl: „Nemyslím si, že ho ze mě udělal. Já jsem jím byl.“ Ani v závěru Milch nepřipustil, že jeho otec byl Žid a že on sám byl klíčovou postavou nacistického režimu, který byl zodpovědný za masové vyvraždění šesti milionů Židů.
Jeho lži mu však nepomohly uniknout spravedlnosti.
Po 39 dnech soudního procesu, při němž vypovídalo 34 svědků a bylo předloženo 212 písemných důkazů, skončil proces 25. března 1947.
Dne 17. dubna americký vojenský tribunál uznal Erharda Milcha vinným v prvním a třetím bodě obžaloby – z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti – a odsoudil ho k doživotnímu vězení ve věznici Rebdorf nedaleko Mnichova. V roce 1951 však byl trest zmírněn na 15 let a v červnu 1954 byl Milch podmíněně propuštěn.
Zbytek života prožil jako svobodný muž v Düsseldorfu.
Milchovi, poslednímu žijícímu polnímu maršálovi Luftwaffe, bylo 79 let, když 25. ledna 1972 zemřel.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#worldwar2
#ww2
#historie
#dejiny
#holokaust
#holocaust
