Je příliš mnoho témat, které jsem v poslední době nezpracoval, ačkoliv bych rozhodně měl!!! Protože je považuji za naprosto klíčová. Klíčová proto, abych se tady, ve Fialalandu a/nebo vůbec na kolektivním Západě vůbec dalo dýchat. Protože ten smrad ze zatuchlosti jediného správného názoru, jenž nám neustále valí do hlav už v podstatě vyhnal z našeho prostoru jakýkoliv trochu demokratický kyslík. Ale prostě nestíhám. Nevím kam dřív a časově se motám, mezi těmi nenapsanými tématy jako příslovečná nudle v bandě.
Mezi ta vůbec největší a nejzásadnější témata rozhodně patř konec asi nejostudnější kauzy kolektivně západního a speciálně amerického chápání svobody slova, tak jak se toho „elity“ tohoto prostoru ujaly posledních cca 20 let. Kdy svobodu, absolutní, drží pro své konání a to jakékoliv , jen ony a ostatní požívají pouze nezadatelné právo nadšeného souhlasu s tím, co vyvádějí. Ať je to cokoliv. Ano, řeč je o kauze Julia Assange a jejím vyústěním minulý týden. Nic nepopisuje úpadek západního světa a zbytků jeho demokratického systému více a přesněji než tenhle nechutný příběh plný lží, falše, brutálního i osobního násilí více a lépe než Assange! Ukončení příběhu, respektive PROZATIMNÍ ukončení, protože si osobně myslím, že bude nějak pokračovat, jakkoliv netuším jak, je stejně ostudnéa hnusné, jako příběh celý. Tohle Kosa minout. Původní záměr zněl – vlku, to napíšeš sám. Leč náhodou se mi na sklo dostal článek z amerického konzervativního webu The American Conservative. Za mne stručný, výstižný a skvělý. Tady je:
Assange Is Free, But Feds’ War On Free Speech Continues
podle překladače
Assange je svobodný, ale válka federálů proti svobodě slova pokračuje
Po 1900 dnech zavřených v britské přísně střežené věznici Belmarsh Julian Assange tento týden konečně unikl a vrátil zpět do své australské vlasti. Jeho únik umožnila nestoudná právní šaráda, která byla ovšem z privátního pohledu mnohem lepší volbou než život ve vězení.
Ve středu by měl Assange vystoupit před americkým soudcem na Severních Marianách, aby podal formální přiznání viny k jednomu obvinění ze spiknutí za účelem porušení zákona o špionáži, „přijímání a získávání“ tajných dokumentů a „jejich úmyslného sdělování“ osobám, které nejsou oprávněny je přijímat“. Zákon o špionáži je pozůstatkem první světové války, který prezidenti stále více využívají k potlačení odhalení zločinů americké vlády doma i v zahraničí. Není divu, že tolik tiskových organizací prosazovalo a podporovalo Assangeovu věc, protože toto přiznání viny vytváří precedens, který se v budoucnu zaměří na mnohem více novinářů. Jak poznamenal Trevor Timm, výkonný ředitel Nadace pro svobodu tisku, ministerstvo spravedlnosti chtělo, aby byl Assange „odsouzen podle zákona o špionáži za žurnalistiku , což by mnoho reportérů vystavilo tomu samému“.
Assangeovi právníci uzavřeli dohodu, aby zajistili, že se nikdy nebude muset dostavit před soudce nechvalně známého federálního soudu v Alexandrii ve Virginii, který je známý tím, že tvrdě trestá každého, kdo je obviněn z poškozování obrazu americké vlády nebo jejích vládních agentur. Ministerstvo spravedlnosti ve svém oznámení o urovnání uvedlo, že místo v Tichém oceánu bylo vybráno „s ohledem na odpor obžalovaného k cestě do kontinentálních Spojených států, aby zde přiznal svou vinu“. Jediná věc, která by byla vhodnější, než kdyby se Assange objevil ve federální soudní síni Severních Marian, by bylo, kdyby jeho případ posuzovaly americké vesmírné síly na Marsu, protože důvody pro stíhání jsou tak daleko od elementární logiky tohoto světa.
Assange je ve federálním hledáčku od té doby, co jeho organizace Wikileaks v roce 2010 zveřejnila desítky tisíc dokumentů odhalujících lži a zvěrstva týkající se válek v Afghánistánu a Iráku, a to díky únikům informací od armádního poddůstojníka Bradleyho (nyní Chelsea) Manninga.
Kromě jiných obrovských úspěchů Assange vyprovokoval některé z největších amerických politických darebáků, aby ukázali co jsou zač. V roce 2010 viceprezident Joe Biden odsoudil Assange jako „high-tech teroristu“. Ministryně zahraničí Hillary Clintonová bizarně tvrdila, že zveřejnění nebyla „jen útokem na Ameriku – je to útok na mezinárodní společenství“ a úniky „trhají látku“ odpovědné vlády. Clintonová nikdy neodpustila Assangeovi, že odhalil tolik jejích lží o zahraniční politice.
Trumpův ministr zahraničí Mike Pompeo odsoudil WikiLeaks jako „nestátní nepřátelskou zpravodajskou službu“ a označil Assange za „podvodu“, „zbabělce“ a „nepřítele“. Pompeo prohlásil: „Dat jim prostor, aby nás rozdrtili zpronevěřenými tajemstvími, je zvrácení toho, co znamená naše velká ústava.
Ale „naše skvělá ústava“ nikdy nezamýšlela, aby Washington před americkým lidem uchovával nekonečná tajemství. Bývalý viceprezident Mike Pence v pondělí odsoudil urovnání Assange-DOJ: „Neměly by existovat žádné dohody o vině, aby se vyhnuli vězení pro kohokoli, kdo ohrožuje bezpečnost naší armády nebo národní bezpečnost Spojených států. Vůbec žádné.“ Ale co nejvyšší vládní představitelé, kteří klamou Američany, aby neoprávněně posílali americké vojáky do zahraničních bojů? Stále čekáme, až Pence odčiní své roztleskávačky pro Bushovu válku v Iráku.
Vyrovnání ministerstva spravedlnosti s Assangem je příkladem toho, že je Bidenova administrativa o něco méně odporná než Trumpova administrativa – alespoň v některých otázkách. Obamova administrativa uvažovala o obvinění Assange, ale uznala, že právní případ byl jak hluboce chybný, tak hluboce nebezpečný pro svobodu projevu, že od toho dala ruce pryč. Tyto překážky nebyly pro Trumpovo ministerstvo spravedlnosti žádným handicapem, aby Assangea obvinilo. Podle Yahoo News „Někteří vysocí představitelé CIA a Trumpovy administrativy dokonce diskutovali o zabití Assange… Diskuse o únosu nebo zabití Assange se odehrávaly „na nejvyšších úrovních“ Trumpovy administrativy, řekl bývalý vysoký úředník kontrarozvědky. „Zdálo se, že neexistují žádné hranice.“
Fixace na zničení Assange nebyla pro Trumpovu éru žádnou aberací. Trump donekonečna vyl o Deep State, zatímco jeho jmenovaní pronásledovali Assange, Edwarda Snowdena a Daniela Halea, kteří odhalili civilní krveprolití z Obamova programu zabíjení drony. Trumpovo ministerstvo spravedlnosti se odvolalo na státní tajemství, aby zakrylo zvěrstva mučení z Bushovy éry a zakrylo financování vražedných syrských teroristických skupin (těchto zlomyslných „umírněných“ rebelů) CIA.
Viděl Trump chybu svých způsobů? Když Trump minulý měsíc promluvil na celostátním sjezdu Libertariánské strany, prohlásil: „Za poslední rok jsem byl vládou obviněn z 91 různých věcí, takže pokud jsem předtím nebyl libertarián, jsem si sakra jistý. nyní libertarián.“ Trump by se nemusel stát libertariánem, aby uznal, že je potřeba připoutat státní zástupce a upřímně a zcela respektovat první dodatek. Je ale Trump napravitelný?
Pokud bude Trump znovu zvolen a myslí to vážně s respektováním svobody tisku, mohl by začít tím, že Assangeovi udělí plnou milost a zruší jeho přiznání viny výměnou za možnost „vypadni z vězení“. Ještě lépe, jak jsem psal v USA Today v roce 2018, Assange by měl dostat prezidentskou medaili svobody. Pokud nepředpokládáme, že politici mají božské právo klamat ovládané, měla by Amerika ctít jednotlivce, kteří odhalují federální zločiny. Assange prohlásil: „Pokud mohou být války zahájeny lží, mohou být zastaveny pravdou.