IVO STREJČEK
Na bývalého amerického prezidenta a asi i favorita podzimních amerických prezidentských voleb Donalda Trumpa byl spáchán atentát. Naštěstí neúspěšně. Jen souhrou náhod se nepřihodila tragédie – v celém americkém i světovém kontextu – nepředstavitelných rozměrů. Nejde mi však dnes o popis detailů. Ostatně média jimi překypují. Chtěl bych se zamyslet nad širšími souvislostmi, které, podle mého názoru, střelba na Donalda Trumpa odhalila.
Kdo viděl před nedávnem předvolební debatu Biden – Trump v přímém přenosu, musel si se zděšením položit otázku: tohle je dnešní Amerika, tohle je dnešní Západ? Tohle jsou její dvě politické špičky? Tohle jsou lidé, kteří v prezidentském úřadu v příštích letech mají řešit nejvážnější geopolitické problémy hraničící málem s planetární katastrofou? Což Demokraté ani Republikáni nejsou schopni nabídnout nové, svěží, dynamické politické tváře o generaci mladší? A je to vůbec pouze problém Spojených států? Tvrdí-li po útoku na Trumpa dnešní úvodníky nejvlivnějších amerických deníků, že „Amerika je nemocná“, „Amerika je v krizi“, či „Co vůbec chceme dělat, Ameriko?“, platí, bohužel, že nejde pouze o krizi Ameriky, že jde o krizi té části světa, kterou jsme si zvykli nazývat „euroatlantickou“, že to, čeho jsme dnes svědky, je dalším důkazem hluboké krize celého Západu.
Pro dnešní text si všimnu jen několika politických symptomů této krize, které nicméně považuji za velmi vážné.
Opuštění pravo-levého politického střetu
Jedním z nejvážnějších politických důsledků „společnosti blahobytu“ je opuštění pravo-levého ideového střetu, přestože blahobyt a prosperita na tomto střetu v poválečných desetiletích vznikaly. Politické strany programově opustily obhajobu zájmů člověka, jehož si vždy stavěly do centra svých snah. Míra osobní svobody jedince přestala být hlavním kritériem politického soupeření. Otázky výše přerozdělování nebo moci státní byrokracie rozhodovat o lidských osudech postupně přestávaly hlavní politické strany zajímat a mizely z jejich politických programů. Společnost blahobytu otupila a postupně pravo-levý souboj z politiky zcela vytlačila, což ale vůbec neznamená, že souboj o míru osobní svobody není ve společnosti latentně přítomen. Je tam stále. Pouze se jej nikdo účinně politicky neujímá.
Slábnutí politických stran
Opuštění pravo-levého ideového souboje přirozeně vyústilo v průběžné slábnutí hlavních politických stran a v ústup od politického stranictví – tam, kde nejsou ideje, nemohou být ani jejich nositelé. Dnešní stav (nejen) v Americe je toho tragickou ukázkou.
Úkolem politických stran je nejen agregovat a obhajovat zájmy voličských skupin, jejich úkolem je i připravovat a kultivovat personální zázemí a skrze prostupnost a vzlínání hledat a nabízet veřejnosti nové politické tváře a talenty. Mnozí na tento úkol politických stran útočí a považují jej v dnešní době nejrůznějších sociálních sítí za nahraditelný či dokonce překonaný, ale – jak ukazuje politická praxe – není to pravda. Domyšleno do důsledků: kultivace talentů znamená nejen nabídku nových tváří, ale znamená současně také převzetí jisté míry odpovědnosti politické strany za toho, koho nabízí. Kdyby američtí Demokraté a Republikáni byli členy zdravých stran, jen těžko by je dnes mohli zastupovat Biden, a ano, i Trump. A nemusíme chodit ani do Ameriky, podívejme se, jaké tváře se objevují v evropské politice, o té české raději ani nemluvme.
Nezodpovědnost médií
S tím, jak slábnou politické strany, slábne i jejich schopnost přesvědčit voliče o svých názorech. Stranami uvolněný prostor hbitě a obratně vyplňují média. Namísto politiků, jejichž by to měla být hlavní práce, přesvědčují občany média. Čím méně nás objektivně a nestranně informují, tím více nám vnucují svoje názory a úmyslně společnost rozeštvávají. Jestliže právě dnes, sotva pár hodin po pokusu o atentát na Donalda Trumpa, publikují přední americké deníky texty vyzývající ke společenské sebereflexi, a dokonce mluví o „infikaci společnosti toxickými politikami toxických politiků“, je to pokrytectví odpovídající známému rčení, ve kterém zloděj honí zloděje. Média, nechť si dnes a jako první důkladně zametou před svým prahem.
Vyhrocenost a nenávist předvolební kampaně v Americe je chmurným obrazem politických tendencí celého Západu: politika, zcela ve vleku médií, si přestala všímat zájmů většiny, nahradila je obranou zájmů menšin a opustila normálního člověka. Politická rozhodnutí tvoří dobrodruzi, anvanturisté, nezodpovědní manipulátoři, lidé na politiku zcela nepřipravení osobnostně i znalostně a mnohdy lidé zjevně psychicky nemocní. Politika v jejich podání se „utrhla ze řetězu“ a ignoruje zájmy občanské většiny. Vysláblé politické strany nejsou schopny generovat programovou ani personální kvalitu – a podle toho také náš svět vypadá.
Nejen Amerika je v krizi, ale v krizi vážné a hluboké je spolu s ní celý Západ. A cesta z této krize, jak ukázaly výstřely na prezidentského kandidáta z Ameriky, bude nejen svízelná, bude i hodně nebezpečná.
Ivo Strejček, IVK
