David McCampbell byl americkým leteckým esem druhé světové války, který má na svém kontě řadu působivých úspěchů. Nejenže je nejlepším esem na letounu Grumman F6F Hellcat, dosáhl současně také největšího počtu sestřelů mezi letci amerického námořnictva. Válku ukončil s celkovým počtem 34 sestřelů a byla mu udělena Medaile cti.
Foto: Fregatní kapitán David McCampbell v kokpitu svého Hellcatu v říjnu 1944 po dosažení 21 vítězství | U.S. Navy / Public domain
McCampbell se narodil 16. ledna 1910 v Bessemeru ve státě Alabama, ale vyrůstal na Floridě. Než v roce 1929 nastoupil na Námořní akademii Spojených států, McCampbell prošel vojenskou akademií ve Stauntonu a technickou školou v Georgii. Námořní akademii absolvoval v roce 1933 s titulem námořního inženýra, ale bohužel to bylo v době vrcholící hospodářské krize. I ozbrojené síly museli šetřit, kde se dalo, a McCampbell byl z námořnictva čestně propuštěn. Následujícího roku ho však námořnictvo chtělo zpět a dalo mu místo na těžkém křižníku USS Portland. Na jeho palubě zůstal až do poloviny roku 1937, kdy byl převelen na námořní leteckou základnu Pensacola, kde absolvoval pilotní výcvik.
Druhou světovou válku zahájil McCampbell jako důstojník přistávací signalizace na palubě letadlové lodi USS Wasp, která byla 15. září 1942 potopena Japonci u ostrova San Cristobal. McCampbell potopení Waspu přežil, získal povýšení na korvetního kapitána (Lieutenant Commander) a byl poslán zpět do USA, aby následující rok školil budoucí důstojníky přistávací signalizace. V září 1943 mu bylo konečně svěřeno velení stíhací perutě, kterou byla VF-15. V době, kdy McCampbell dostal velení nad VF-15, už tři roky nelétal, a měl určité problémy se střeleckými schopnostmi. Piloti se museli kvalifikovat ve střelbě s desetiprocentním skóre střelbou na rukáv vlečený za jiným letounem. V lepším ze dvou pokusů dosáhl McCampbell pouze osmi procent. Prošel pouze s pomocí oddaných podřízených, kteří nastříleli potřebné skóre za něj.
Peruť prošla kvalifikací na doprovodné letadlové lodi USS Long Island (CVE-1) v Chesapeake Bay a nalodila se spolu se zbytkem skupiny (CAG-15) na letadlovou loď USS Hornet (CV-12). V Pearl Harboru dokončila výcvik, přičemž již v únoru 1944 byl McCampbell jmenován do čela celé skupiny. Operací se bude účastnit z paluby USS Essex (CV-9). McCampbell a jeho muži nalétají do konce roku 20 tisíc hodin bojových misí.
McCampbell létal na čtyřech různých letounech Grumman F6F Hellcat a nasbíral na nich úctyhodný počet sestřelů. Stal se „esem jednoho dne“, když sestřelil pět japonských střemhlavých bombardérů Jokosuka D4Y Judy v bitvě ve Filipínském moři, které piloti přezdívali marianské střílení krocanů – nezkušenost japonských pilotů a technická i početní převaha Američanů vedla k masakru japonského palubního letectva. McCampbell později téhož dne letěl na druhou misi a sestřelil další dva japonské letouny, tentokrát stíhací Mitsubishi A6M Zero.
McCampbellova skupina zničila během války přes 600 nepřátelských letadel (z toho asi polovinu ve vzduchu), což bylo více než u kterékoli jiné letecké skupiny v Tichomoří. Potopila také mnohem více lodí, než kterákoli jiná letecká skupina v Tichomoří. Několik měsíců po bitvě ve Filipínském moři se McCampbell zúčastnil bitvy v zálivu Leyte na Filipínách, kde se současně stal jediným americkým letcem, který dosáhl na titul „esa jednoho dne“ podruhé, a dosáhl mezi americkými piloty nejvyššího počtu sestřelů během jediné mise.
Stalo se tak 24. října 1944. McCampbell a jeho wingman se utkali se 60 japonskými letouny, přičemž McCampbell sestřelil sedm Zer a dva armádní stíhací Oscary (Nakadžima Ki-43), celkem tedy devět nepřátelských letounů během jediné mise. Po tomto intenzivním souboji musel vyčerpaný pilot přistát na USS Langley, protože paluba Essexu byla plná letounů. Po přistání bylo zjištěno, že mu zbývají pouze dva náboje (každý ze šesti kulometů Hellcatu měl plnou zásobu 400 nábojů), a letounu také nezbývalo žádné palivo – nemohl ani pojíždět po palubě vlastní silou.
Za projev leteckého mistrovství, odhodlání a odvahy byl McCampbell vyznamenán Medailí cti. V citaci k jeho Medaili cti se uvádí, že „jeho velká osobní statečnost a nezdolný duch agresivity v extrémně nebezpečných bojových podmínkách odrážejí nejvyšší kredit velitele McCampbella a námořní služby Spojených států.“
Konec války rozhodně neznamenal konec McCampbellovy vojenské kariéry. Po skončení války dva roky působil jako náčelník štábu velitele letectva loďstva v Norfolku ve Virginii. Poté pracoval jako starší poradce námořního letectva pro Argentinu, než se stal výkonným důstojníkem na palubě USS Franklin D. Roosevelt během korejské války.
Po Koreji působil rok jako plánovací důstojník ve štábu velitele letectva a od července 1953 do července 1954 působil jako velící důstojník Námořního leteckého technického výcvikového střediska Jacksonville v Jacksonville na Floridě. Poté se stal velitelem tankeru USS Severn a následně letadlové lodi USS Bon Homme Richard. Svou kariéru ukončil v Pentagonu jako zástupce náčelníka štábu pro operace vrchního velitele Kontinentálního velitelství protivzdušné obrany a do důchodu odešel v roce 1964. Legendární americký pilot a hrdina zemřel v roce 1996 po dlouhé nemoci. Je pohřben na Arlingtonském národním hřbitově.
Zdroj: warhistoryonline.com
