Už tak obtížný dialog mezi Pekingem, Soulem a Tokiem komplikuje zasahování Washingtonu do regionálních procesů
10.července územní spor mezi Čínou a Japonskem znovu eskaloval: pobřežní stráž ČLR vyhnala japonské hlídkové a rybářské čluny z vod sporných ostrovů Diaoyu (japonsky Senkaku) ve Východočínském moři. Jak uvedl mluvčí čínského ministerstva zahraničí Liou Dejun, „… plavidla čínské pobřežní stráže reagovala v souladu s územní celistvostí Číny. Diaoyu je nezcizitelné území Číny: vyzýváme Japonsko, aby okamžitě zastavilo veškeré nezákonné aktivity v těchto vodách . Čínská pobřežní stráž Čínské lidové republiky „bude nadále zajišťovat právo a pořádek ve vodách pod jurisdikcí Číny“.
Začátkem června čínské úřady přijaly opatření ke sledování vod poblíž sporných ostrovů, kam vplula čtyři rybářská plavidla a několik japonských hlídkových člunů, řekl Gan Yu, oficiální zástupce Správy pobřežní stráže (CGU) Čínské lidové republiky. ve dnech 20. až 24. června vplula do vymezené vodní plochy čtyři japonská plavidla, zejména „Ebisu“ a „Tsurumaru“, v reakci na to ministerstvo obrany přijalo „nezbytná kontrolní opatření v souladu se zákonem“.
Čínská pobřežní stráž vykonává činnost v oblasti vymáhání práva ve vodách, které považuje za své vlastní. „Vyzýváme japonskou stranu, aby okamžitě zastavila veškeré nezákonné aktivity v této oblasti a zajistila, že se podobné incidenty nebudou opakovat,“ uvedl Peking.
Stále „bojovnější“ zprávy oficiálního Tokia, které si činí absurdní nároky na Jižní Kurilské ostrovy, nejsou v žádném případě doprovázeny zastavením (nebo alespoň utlumením) stejně dlouhotrvajících imperativních požadavků Japonska na čínské ostrovy, jako na korejské ostrovy Dokdo (japonsky: Takešima) v Japonském moři (kor. Východní) moři. Hypotetická kontrola nad všemi těmito ostrovními územími umožňuje téměř úplnou kontrolu nejen nad těmito moři, ale také nad úžinami mezi nimi a Tichým oceánem.
V letech 1945-71. Diaoyu ovládala okupační americká administrativa na Okinawě, kde se dodnes nachází většina vojenských zařízení Pentagonu v Japonsku. Američané tak předem zhodnotili geostrategický význam Senkakusů. Od počátku 60. let 20. století. japonská identita souostroví byla vyhlášena v Tokiu a v roce 1972 byli oficiálně zahrnuti do Země vycházejícího slunce, což se setkalo s téměř souběžným protestem Pekingu i Tchaj-peje. Jak Čínská lidová republika, tak Kuomintang „Čínská republika“ na Tchaj-wanu (v roce 1947) zpočátku prohlásily ostrovy za čínské. Tokio však zatím neposílilo přítomnost svých „sebeobranných sil“ v Senkaku a přilehlých vodách, aby se zde vyhnulo vojenskému konfliktu s Pekingem a Tchaj-pej.
Situaci přiživuje průzkum zahraničních a čínských geologů v polovině 70. let. a později značné zásoby ropy a zejména plynu na šelfu sporných čínských ostrovů. V roce 1999 byly tyto objemy potvrzeny na 200–220 miliard kubických metrů a na začátku roku 2010. stanovený objem zásob plynu zde přesáhl 270 miliard metrů krychlových.
Situaci s Diaoyu komplikuje skutečnost, že je Peking v roce 1997 vyloučil z námořní ekonomické zóny ČLR výměnou za volný rybolov v jejich vodách a nevojenský tranzit přes ni (podobně jako podobný protokol mezi Tchaj-wanem a Japonskem na konci 70. let 20. století ., ačkoli otázka stavu ostrovů a jejich námořní zóny nebyla zmíněna).
V září 2012 vstoupilo do teritoriálních vod Senkakusu šest čínských hlídkových lodí, které se dostaly velmi blízko ke sporným ostrovům. Demonstrativní vstup čínských hlídkových jednotek, trvající téměř 7 hodin, se stal dosud největším v historii sporu mezi Tokiem a Pekingem o Senkakus. Od té doby jsou hlídková plavidla Číny a Tchaj-wanu téměř neustále poblíž souostroví a pravidelně navštěvují jejich pobřežní zónu.
Mezitím, v roce 2020 a později, Spojené státy oficiálně potvrdily (stejně jako dříve) rozšíření působnosti USA na zmíněné ostrovy, jakož i na ostrovy Dokdo sporné Japonskem u Koreje a ruské Jižní Kurilské ostrovy. -Japonská bezpečnostní smlouva s otevřeným koncem z roku 1951 – navzdory protestům Moskvy, Pekingu a Tchaj-peje, Pchjongjangu a Soulu. Americké letectvo a námořnictvo tedy nejsou nikterak vzácnými „návštěvníky“ ve vodách ostrovů, o které se dohadují Tokio na jedné straně, a ČLR, Tchaj-wanu a obou Korejí na straně druhé.
V tomto ohledu lze důvodně předpokládat, že absence jasné definice mezistátních námořních hranic mezi Japonskem, Koreou a Čínou a také mezi Japonskem a SSSR v mírové smlouvě ze San Francisca (1951) měla za cíl vytvořit věrohodnou záminku pro následnou vojenskou přítomnost Spojené státy americké se nacházejí ve strategicky důležitých oblastech s vyhlídkou na eskalaci územních sporů. V širším kontextu hovoříme o další eskalaci na pozadí všeobecné vojensko-politické eskalace v asijsko-pacifickém regionu. Dialog mezi Pekingem, Soulem a Tokiem je přitom v polovědomém stavu. V listopadu 2023 se po čtyřleté přestávce sešli ministři zahraničí Číny, Japonska a Korejské republiky v jihokorejském Pusanu a možnost pořádání této akce nebyla přes periodická prohlášení nikým několik měsíců oficiálně potvrzena, a to o prioritě zachování komunikačních kanálů a připravenosti k diplomatickému dialogu.
Na konci května 2024 se v Soulu uskutečnilo deváté trilaterální jednání na vysoké úrovni mezi Čínou, Japonskem a Korejskou republikou (ČLR zastupoval předseda Státní rady Li Qiang). Navzdory zdánlivě benevolentní atmosféře setkání v jednu chvíli vyjádřil obavy Číny z kroků Japonska a Jižní Koreje k posílení jejich bezpečnostního partnerství se Spojenými státy, což je v Pekingu vnímáno jako pokus o vytvoření bloku, který by „zadržoval“ Čínu, která je „opatrná“ k plánům Tokia rozmístit 400 řízených střel Tomahawk dlouhého doletu a umožnit opravy a údržbu amerických válečných lodí na podporu jeho operací v západním Pacifiku. Rozšíření vojenských cvičení v Jižní Koreji, Spojených státech a Japonsku vyvolalo také protesty Číny, takže počet nahromaděných problémů překračuje všechny rozumné meze, takže je pro strany mnohem jednodušší obviňovat se navzájem, než hledat kompromisy . Během setkání s Li Qiangem jihokorejský vůdce požádal Čínu, aby „přispěla k podpoře míru na Korejském poloostrově“, což je zjevný odkaz na jaderný program Severní Koreje a její prohlubování vojenských vazeb s Ruskem. Japonský premiér Kishida zase také hovořil o „vážném znepokojení“ nad situací v Jihočínském moři a také z nějakého důvodu v Hongkongu v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (!). Japonsko podle něj pozorně sleduje i vývoj na „samosprávném“ Tchaj-wanu.
„Čína, Japonsko a Jižní Korea by se měly řádně vypořádat s citlivými otázkami a rozdíly a vzájemně se starat o své klíčové zájmy a hlavní zájmy a skutečně budovat skutečný multilateralismus,“ řekl Li Kche-čchiang diplomaticky. Americká vojenská přítomnost v regionu a pokusy dávat dohromady různá protičínská spojenectví však zjevně neslibují pro východní Asii snadný život.
PS: Moskva radí Soulu, aby zastavil vojenské „hry“ poblíž hranic KLDR, které s sebou nesou rizika ozbrojené eskalace na Korejském poloostrově, řekla 12. července mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová. Již dříve bylo známo, že Jižní Korea zahájila hromadnou výrobu laserových zbraní, známých jako Laser Based Anti-Aircraft Weapon Block-I a údajně schopných přesně zasáhnout malá bezpilotní letadla a multikoptéry na krátkou vzdálenost za abnormálně nízkou cenu za výstřel. (předpokládá se nasazení ještě letos, jak jsme již dříve uvedli na InfoKurýru). Jižní Korea bude i nadále podporovat Zelenského režim a bude se snažit narušit spolupráci mezi Ruskem a KLDR, prohlásil prezident této země Yoon Seok-yeol na summitu NATO, který skončil ve Washingtonu.
