Americká armáda vstoupila do první světové války bez vlastních bojových přileb. Zpočátku americké jednotky přijíždějící do Evropy dostaly britské přilby Mk.l a útvary integrované s francouzskými jednotkami dostaly francouzské přilby M15 Adrian. Spojené státy rychle zahájily výrobu verze Mk.I, označené jako M1917 (do konce války vzniklo asi 2 700 000 kusů). Ta však neposkytovala ochranu hlavy z boku, což vyústilo v projekt výroby lepší helmy, která by měla také výrazně americký vzhled.
Úkolu se chopil Dr. Bashford Dean (1867-1928) kurátor zbraní a brnění v Metropolitním muzeu umění, který úzce spolupracoval se zbrojířem jménem Daniel Tachaux (1857-1928). Přilba známá jako Model 2 byla navržena v červnu roku 1917, s cílem chránit boky a zadní část hlavy nositele. Vycházeli z konstrukce řecký a italských přileb z 15. století. Rychle se přešlo k výrobě a v továrně Ford Motor Company v Detroitu bylo vyrobeno zhruba 2 000 těchto přileb. Pro nositele byla pohodlnou a poskytovala slušnou balistickou ochranu, ale byla až příliš podobná německé přilbě M16 a nedostala se tedy na frontu k vojákům. Následoval Model 3, který ale není znám a je sporné, zda vůbec vznikl. V malé sérii pak vznikl Model 4. U Modelu 5 se tým vrátil ke konstrukci velice podobné německým přilbám. Vzhledově se jednalo o přilbu velice podobnou Modelu 2, ale byl zde kladen důraz na jednoduchost výroby (typickou pro britské přilby). Vnitřní polstrování a tříbodové uchycení podbradníku, pak bylo velice podobné německému řešení. Společnost Hale and Kilburn vyrobila zhruba 2 000 přileb Model 5 a ty se kupodivu dostaly (byť v omezeném množství) k vojákům bojujícím na frontě. Je mi známa fotografie amerického zdravotníka v některém ze zákopů, který má na hlavě jednu z těchto experimentálních přileb, s největší pravděpodobností právě Model 5. Je pozoruhodné, že ač byla velice podobná německým přilbám M16, vrátila se později opět na scénu jako Model 5A. Testy konané ve Fort Benning v letech 1924 až 1926 ukázaly, že ačkoli 5A nabízel lepší boční ochranu než M1917, neposkytoval ideální ochranu před padajícími střepinami granátů a šrapnely, za určitých okolností mohl tvar helmy překážet správnému držení a střelbě z pušky. Další balistické testy v Aberdeen Proving Ground vyústily v rozhodnutí z roku 1934, ponechat si přilbu M1917. Ta však dostala přepracovanou koženou kolébku a označení M1917A1, neoficiálně se jí též říkalo “Kelly”. S touto zastaralou přilbou tedy vstoupili američtí pěšáci i do druhé světové války.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
![](https://static.wixstatic.com/media/b39f4e_979362846d9342bab8bb9a3579bd68ce~mv2.jpg/v1/fill/w_734,h_551,al_c,q_85,usm_0.66_1.00_0.01,enc_auto/b39f4e_979362846d9342bab8bb9a3579bd68ce~mv2.jpg)
![](https://www.kabinetkuriozit.eu/wp-content/uploads/2024/02/3157_1.jpg)
![](https://www.usmilitariaforum.com/forums/uploads/monthly_2022_09/52.jpg.4bd3a5d3a1ceaff3e03fca4002956a52.jpg)
![](https://www.kabinetkuriozit.eu/wp-content/uploads/2024/02/American_Helmet_Model_No._5_MET_DP701191-1024x774.jpg)
![](https://static.wixstatic.com/media/b39f4e_1d6ac9a953694eda90f367cc7437c3d5~mv2_d_2869_2152_s_2.jpeg/v1/fill/w_735,h_551,al_c,q_85,usm_0.66_1.00_0.01,enc_auto/b39f4e_1d6ac9a953694eda90f367cc7437c3d5~mv2_d_2869_2152_s_2.jpeg)
![](https://static.wixstatic.com/media/b39f4e_a4d75b5436d44fddaa131afa2948f04b~mv2_d_3074_2306_s_2.jpeg/v1/fill/w_735,h_551,al_c,q_85,usm_0.66_1.00_0.01,enc_auto/b39f4e_a4d75b5436d44fddaa131afa2948f04b~mv2_d_3074_2306_s_2.jpeg)