Euro-Západní diskurz, jehož cílem je udržovat globální nerovnosti a utlačovatelské struktury, z nichž mají prospěch výhradně Západní kapitalistické zájmy, běžně nechápe psychologii, která stojí za antikoloniálním násilím.
V seriálu The Mosquito Coast (Pobřeží komárů), který je součástí Apple TV+ a pojednává o rodině na útěku před Americkou vládou, je epizoda, v níž Margot, ekologická aktivistka hledaná za svou roli ve zpackaném bombovém útoku na biotechnologickou laboratoř, a její dospívající syn Charlie hovoří na téma násilí.
Na otázku, zda je v pořádku používat násilí, Margot odpovídá: „Někdy tak trochu ano. Myslím, že pokud je vaše věc dobrá a pokud vám nezbývá jiná možnost. Vlastně si někdy myslím, že je to víc než v pořádku. Někdy je to povinnost.“
Nedávno jsem tento seriál sledoval a tato scéna mi instinktivně připomněla Palestinský ozbrojený odpor v Gaze a na okupovaném Západním břehu Jordánu, který bojuje za zastavení vyhlazování svého lidu, a dvojí standardy, jimiž Euro-Západní diskurz přistupuje k otázce násilí: koloniální násilí považuje za inherentně dobré a protikoloniální násilí za zásadně špatné.
Západ propaguje toto zvrácené převracení reality od prvního dne povstání Hamásu proti Izraeli 7. října a běžně se dopouští špatně provedených obratů mezi obětí a pachatelem. Zejména jde o „whataboutistický“ přístup „odsuzujeme Hamás“ a Orwellovskou mantru o sebeobraně, která obhajuje právo pachatele bránit se proti své oběti.
Podobné manipulativní triky se zoufale snaží zamlžit jakoukoli pravdivou analýzu tohoto historického data, které spisovatelka Susan Abulhawa v článku pro The Electronic Intifada z 12. října popsala jako den, kdy „stateční Palestinští bojovníci dobyli Izraelské kolonie postavené na vesnicích jejich předků.“
Aplikaci tohoto převráceného, binárního dělení na dobré a špatné formy násilí můžeme v reálném světě stále vidět v pokračujícím asymetrickém zacházení s válčícími stranami: Koloniální násilí je oslavováno a zaštítěno za každou cenu, zatímco protikoloniální násilí je trestáno.
Podle novinářky Abby Martinové se Izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, který dohlíží na genocidu Sionistickou osadnickou kolonií v Gaze, dostalo neuvěřitelných 58 potlesků vestoje, když před společným zasedáním Amerického Kongresu pronášel své hnusné lži. Britská koalice Stop válce označila tento projev za „nejhanebnější a nejstrašidelnější kongresový projev v dějinách USA.“
Izraelským sportovcům reprezentujícím zmíněnou genocidní entitu poskytly Francouzské úřady na Pařížské olympiádě 24hodinovou ochranu, přestože vyšlo najevo, že jeden z jejich vlajkonošů se zapojil do skutečně ďábelské Sionistické kratochvíle, kterou je podepisování bomb namířených proti civilistům v Gaze.
Německá vláda aktivně zdržuje vydání zatykače Mezinárodního trestního soudu na Netanjahua a jeho ministra bezpečnosti Yoava Gallanta, kteří jsou Haagským soudem stíháni za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
Běda však těm, kdo se brání koloniálnímu násilí! Zůstaňme v Německu, které se ukázalo jako vášnivý účastník Izraelského masového vyvražďování Palestinců tím, že poskytuje bezvýhradnou morální a vojenskou podporu fašistickému režimu v Tel Avivu, Berlín zakázal Islámské centrum v Hamburku kvůli údajným vazbám na Hizballáh. Libanonská odbojová skupina, která je v Německu od roku 2020 označena za teroristickou organizaci, je v celém světě nezápadní většiny všeobecně považována za legitimního politického aktéra.
Euro-Západní diskurz, jehož cílem je udržovat globální nerovnosti a utlačovatelské struktury, z nichž mají prospěch výhradně Západní kapitalistické zájmy, běžně nechápe psychologii, která stojí za antikoloniálním násilím. Citát ze zásadního díla Frantze Fanona Bídníci země poskytuje cenný moment pro poučení zatvrzelých eurocentristů a jejich utlačovatelské ideologie koloniální nadvlády: „Násilí je očistná síla. Osvobozuje domorodce od komplexu méněcennosti, od zoufalství a nečinnosti, činí ho neohroženým a navrací mu sebeúctu.“
Převzít zpět agendu osvobození, když diplomacie a mírový odpor selhaly, je charakteristickým znakem protikoloniálního násilí. Proto Nelson Mandela, ikona nenásilného boje proti apartheidu v Jihoafrické republice, založil po masakru v Sharpeville uMkhonto weSizwe, polovojenské křídlo ANC. Připomeňme, že Americká vláda Mandelu až do roku 2008 řadila na seznam „teroristů“, neboť to je nezvratný důkaz svévolnosti a až příliš často naprosté imbecility takových imperiálních označení.
Fanonova psychoanalýza násilí se projevuje v tragické, ale osvobozující trajektorii nesčetných Palestinských životů na okupovaných územích i mimo ně; sociální, politické a ekonomické determinanty Izraelské okupace je nevyhnutelně vedou k životu v násilném odporu zdola nahoru a k organizované militantní činnosti.
Ztělesňují ji slova bojovníka z uprchlického tábora Tulkarm, která zazněla v krátkém dokumentu „Inheriting Resistance“ (Dědictví odporu): „Bojujeme za to, abychom mohli žít slušný život. Chtěl jsem žít jako všichni ostatní. Proto pro mě bylo přirozené stát se bojovníkem.“
To vysvětluje stále rostoucí podporu Palestinců hnutím Islámského odporu od doby, kdy Izrael zahájil genocidní útok na Gazu, a to i na Západním břehu Jordánu, který spravuje Palestinská samospráva a kde Izraelské okupační síly zesílily své smrtící útoky.
Před 7. říjnem byl Hamás mezi širokou částí obyvatel Gazy poměrně nepopulární: podle průzkumu veřejného mínění z roku 2019, který provedlo Palestinské centrum pro výzkum politiky a průzkum veřejného mínění, 27 % obyvatel Gazy vinilo Hamás ze špatných životních podmínek v hustě obydleném pásmu, které je od roku 2007 pod blokádou Izraele a Egypta.
„Dobrá věc“, „žádná volba“, „povinnost“: tyto deskripce z Margotiných filozofických úvah o legitimitě násilí v „Pobřeží komárů“ dokonale vystihují to, co je hnací silou antikoloniálního boje proti Izraeli. Odpor vedený houževnatými Palestinskými ozbrojenými skupinami a podporovaný neméně houževnatými spojenci až v Jemenu, jehož sofistikované vojenské schopnosti vlády Ansar Alláh jsou arogantním a líným orientalismem Euro-Západního diskurzu hrubě podceňovány.
Co je lepšího než osvobození od útlaku? Když jsou všechny ostatní cesty odporu vyčerpány a utlačovaným nezbývá nic jiného než se obrátit k násilí, kdo jim to může mít za zlé?
Vzhledem k tomu, že genocida původního Palestinského obyvatelstva Izraelskou osadnickou kolonií brzy vstoupí do desátého měsíce a oficiální počet Palestinských obětí brzy překročí 40 000. Nedávná studie zveřejněná v lékařském žurnálu The Lancet odhaduje, že kumulativní následky Izraelské války by mohly dosáhnout skutečného počtu více než 186 000 mrtvých, Euro-Západní diskurz by si měl položit jednu jednoduchou otázku: Pokud zastavení toho, co bylo popsáno jako holocaust naší generace, není přijatelným scénářem, v němž je použití násilí nejen v pořádku, ale i povinností, tak co tedy je?
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
The post Gaza a dvojí metr Západu vůči násilí first appeared on Akta X.
