Marmaduke Thomas „Pat“ Pattle byl úspěšným jihoafrickým stíhačem bojujícím za 2. světové války v RAF. Jeho jméno vám možná není úplně povědomé. Přestože měl nejvyšší počet vítězství připsaných na své jméno ze všech stíhacích pilotů spojeneckých sil. Přitom padl v boji již v dubnu 1941.
Jeho celkový účet je vzhledem ke ztrátě deníků a záznamů neoficiálním. Oficiálně je jisté, že měl na kontě přes 40 vzdušných vítězství, a skutečný počet zohledňující neoficiální zdroje kvůli nedostatku podkladů by mohl být až 60, využijeme-li údaje od jiných pilotů, kteří byli během války přiděleni ke stejné letce jako Pat Pattle. Určitě přes 50 sestřelů.
Foto: Pattle (šestý zprava, opírá se o levý loket), u 33. perutě v roce 1941 | Royal Air Force / Public domain
Tento překvapivě historií nedoceněný pilot se narodil v Butterworthu, v oblasti, která je dnes známá jako Východní Kapsko v Jihoafrické republice, jihoafrickým rodičům s anglickým původem. Vzhledem k tomu, že jeho otec, seržant major Cecil William John Pattle, měl vojenskou minulost, bylo celkem automatické, že se Pat Pattle také rozhodl pro službu, a vybral si RAF.
Na druhou stranu, vzhledem k vysoké míře nacionalismu v tehdejší Jihoafrické republice mohl být stejně jako mnoho dalších Jihoafričanů, kteří se rozhodli bojovat za Brity, doma vystaven předsudkům a diskriminaci. Patův dědeček, Thomas Marmaduke Pattle, byl kapitánem Královského jízdního dělostřelectva, který v roce 1875 odešel z armády a hledal v Jižní Africe klidnější a spokojenější život. Než v sobě sám Pat Pattle objevil lásku k letectví, věnoval se důlnímu inženýrství. Není překvapivé, že se před vstupem do RAF poohlížel po technicky náročném oboru, protože měl značné akademické nadání.
Do RAF vstoupil v roce 1936. Po dosažení výjimečných výsledků v programech pilotního výcviku získal na jaře 1937 kvalifikaci a byl připraven k letu. V roce 1938 byl přidělen k 80. peruti, která v té době sídlila v Egyptě a létala na dvouplošnících Gloster Gladiator. Sloužil zde i během vypuknutí války v roce 1939. Protivníkovi se pak mohl postavit o několik měsíců později, v roce 1940. Konkrétně italskému letectvu Regia Aeronautica. V tomto období získal svá první vítězství, do listopadu roku 1940 dosáhl čtyř sestřelů. Sám byl také jednou sestřelen, ale se štěstím přežil.
Po italské invazi do Albánie byl Pat Pattle vyslán do Řecka, a následné operace mu přinesly dalších 20 úspěchů. V únoru 1941 peruť přesedlala na výkonnější stíhačky Hawker Hurricane a v březnu se Pattle stal velitelem 33. perutě; získal sponu ke svému Záslužnému leteckému kříži s touto citací: „V březnu 1941 během střetu nad Himarou sestřelil poručík Pattle tři nepřátelské stíhačky. Tento odvážný a obratný stíhací pilot nyní zničil nejméně 23 nepřátelských letadel.“
Svým pilotům řekl: „Ve vzduchu musíte být agresivní, ale ne do té míry, abyste byli bezohlední. Vždy buďte připraveni převzít iniciativu, ale pouze v případě, že je nepřátelské letadlo v nevýhodě. Musíte být připraveni instinktivně reagovat v každé situaci, a to dokážete pouze tehdy, pokud jste fyzicky i psychicky ve střehu. Nezbytné jsou dobré oči a dokonalá koordinace rukou a nohou. Řízení letounu v boji by mělo být automatické. Mysl musí mít volnost v přemýšlení o tom, co má dělat; nikdy nesmí být zastřena žádnou myšlenkou na to, jak to má být provedeno.“
Do tažení se v dubnu zapojila německá Luftwaffe, což Pattleovi poskytlo nového nepřítele, proti kterému si mohl vyzkoušet své schopnosti. První dva týdny bojových operací proti Němcům byly obdobím, kdy získal většinu svých vítězství, včetně opakovaných pětinásobných úspěchů v jediném dni. A 19. dubna 1941 dosáhl šesti vítězství během jediného dne, což byl za druhé světové války velmi vzácný výkon.
Následující den, 20. dubna 1941, však přišla katastrofa. Do té doby dosáhl Pattle více vítězství než kterýkoli jiný spojenecký pilot. Na zemi se však situace nevyvíjela době a bylo zahájeno stahování britských jednotek z jižního Řecka. Luftwaffe podnikala masové útoky na spojeneckou lodní dopravu v přístavu Pireus. Zbývající spojenecké stíhací jednotky v oblasti mohly do bitvy o Atény nasadit sotva patnáct Hurricanů. Pattle toho rána absolvoval několik hlídek, přestože trpěl horečkou. Při ranním letu sestřelil střední bombardér Ju 88 a dva stíhací Bf 109.
Při jednom z dalších letů proběhl souboj s těžkými stíhacími Bf 110 ze Zerstörergeschwader 26. Timber Woods, stíhací eso irského původu z 80. perutě, zaútočil na německou formaci. Jeden z Bf 110 se odpoutal, vrhl se do protiútoku, a Pattle, který instinktivně věděl, že Němci mají převahu a pilot Hurricanu se zachoval neopatrně, se mu střemhlav vrhl na pomoc. Zaútočil na první Bf 110, přestože věděl, že i on bude pravděpodobně sledován a napaden zezadu. Podařilo se mu Němce sestřelit v plamenech, ale ne dříve, než ten prakticky ve stejný okamžik zničil Woodsův Hurricane. Boj pokračoval a Pattle v něm již byl sám. Žádný z ostatních pilotů RAF ho s jistotou zahynout neviděl, ale na základnu se nikdy nevrátil. RAF toho dne přišla o pět Hurricanů.
V krátkém období intenzívních bojů v severní Africe proti Italům a pak nad Řeckem i proti Němcům do dubna 1941 dosáhl Pattle nejvyššího počtu sestřelů za celé období druhé světové války mezi všemi západními stíhacími piloty.
Zdroj: warhistoryonline.com
