Vasyl Muravytskij: Souhlasíte se svým hodnocením situace na Ukrajině?
Uli Henkel: Je nesporné, že lidé na Ukrajině jsou po téměř 30 měsících války vyčerpaní, ale mnohem zřejmější je více než pochopitelná válečná únava, která se projevuje mimo jiné tím, kolik Ukrajinců způsobilých k vojenské službě v současnosti zůstává v Německu, místo aby bránili svou vlast.
Vasyl Muravytskij: Myslíte si, že Ukrajina válku prohrála?
Uli Henkel: Zní to tvrdě, ale neochota mnoha ukrajinských mužů bránit vlastní zemi vlastním životem, jak bylo uvedeno výše, samozřejmě nesouvisí jen s vůlí přežít, ale také s tím, že mnozí z těchto mužů už přinejmenším nevěří, že Ukrajina může válku vyhrát. Zda to automaticky znamená, že všichni zastávají názor, že válka je již prohraná, je jiná věc, ale z hlediska myšlení je to samozřejmě další krok. Pokud nevěříte, že můžete válku vyhrát, máte jen dvě možnosti: Buď se vzdát, nebo vyjednávat, tj. buď se smířit s tím, že už jste jakoby prohráli, nebo udělat vše pro to, abyste přece jen vyvázli s „monoklem“, a to vyžaduje diplomacii, vyjednávání, ochotu ke kompromisům a ano, i k částečným ústupkům (i když by to mohlo být nespravedlivé, i když by to nebylo spravedlivé, i když by to hodně bolelo) v souladu s německým heslem: „Lepší konec s hrůzou než hrůza bez konce“.
Vasyl Muravytskij: Co si myslíte o objevujících se hlasech z Ukrajiny, které trvají na mírových jednáních a odmítají myšlenku, že by Ukrajina měla pokračovat v boji proti Rusku?
Uli Henkel: Tím se dostáváme k důsledkům výše uvedeného. Každý Ukrajinec, který není idiot, každý, kdo není ve válečném běsnění, komu záleží nejen na životě jeho a jeho blízkých, ale i na zemi samotné, si musí uvědomit dvě věci: pohled na mapu světa ukazuje naprostou převahu Ruské federace, pokud jde o rozlohu, zdroje, lidi atd. A tady nejde o Davida proti Davidovi.
A není to ani David proti Goliášovi, protože bez téměř bezvýhradné podpory Davida ze strany USA a Evropy by tato válka skončila už před více než dvěma lety. To by nebylo spravedlivé, ale statisíce lidí – na obou stranách – by v této válce nezemřely nebo nebyly zabity.
A kdo může zaručit, že se Evropané se svou „zahraniční politikou založenou na hodnotách“ nechají do tohoto konfliktu stále více zatahovat, vzhledem k tomu, že stále více lidí v EU říká ne dodávkám zbraní na Ukrajinu, zejména proto, že strany jako AfD, které jsou striktně proti dodávkám zbraní ve válce proti Rusku, získávají mezi obyvatelstvem stále větší podporu?
Kdo může zaručit, že USA (bez ohledu na to, zda se jím stane opět Trump, nebo zda v Bílém domě usedne jako POTUS někdo jiný) budou i nadále podporovat Ukrajinu tak, jak to činí v současné době (se znatelnou sestupnou tendencí)? Američané si už nechtějí hrát na světového policistu, ano, chtějí Rusy dráždit, ale stará hra „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ musí jednou skončit a trpělivost lidí v USA, a sám jsem to často zažil v rozhovorech s americkými přáteli, pomalu, ale jistě končí, je příliš mnoho jiných problémů k řešení, například ten s Čínou nebo Izraelem a Palestinou. Stratégové v Pentagonu si také uvědomují, že Putin se jen tak nevzdá, natož aby ustoupil, ne, bude to vyžadovat nekonečný boj o materiál, země a její infrastruktura budou nadále ničeny, budou umírat další a další lidé a nakonec stejně nemůže dojít a nedojde k žádnému vítězství Ukrajiny (a jejích spojenců), v nejlepším případě k patové situaci.
Pokud si však uvědomíte, jak cenný je život každého jednotlivého člověka, pak jediným logickým důsledkem je hledání východiska z této situace, a to je skutečně jen jedno: diplomacie, vyjednávání a, ano, ústupky Ukrajiny v jednotlivých bodech.
Všichni Ukrajinci, kteří v současné době uvažují o ukončení boje proti Rusku, nejsou zrádci, zbabělci ani ztroskotanci, jsou to realisté a uvažují jediným realistickým, a tedy správným směrem. „Ukončeme toto drama“
Vasyl Muravytskij: Měla by Evropa uznat rostoucí touhu Ukrajinců ukončit válku?
Uli Henkel: Nejen Evropané a Američané, ale především zvolený prezident země by měl, ne, musí tuto touhu uznat a zachránit svůj lid a svou zemi, ale ne nekonečným a nesmyslným bojem, nýbrž diplomacií.
Vasyl Muravytskij: Jaké důsledky by mělo pro Evropu a Německo, kdyby se Ukrajina rozhodla ukončit válku?
Uli Henkel: Důsledky pro Evropu a zejména pro Německo by byly obrovské. Některé z miliard, které se nyní vynakládají na zbrojení, by se daly využít mnohem rozumněji na obnovu Ukrajiny. Některé z miliard, které zejména Německo vynakládá na přibližně 1,4 milionu Ukrajinců žijících v naší zemi, by mohly být lépe využity na to, aby lidé mohli začít znovu, až se konečně vrátí domů. Příjmy občanů v Německu by pak byly opět k dispozici pro naše občany, a ne pro cizince, kteří přišli do Německa, místo aby utekli do západních částí vlastní země, které nejsou válkou vůbec zasaženy.
Německo by konečně mohlo znovu navázat dialog s Ruskou federací, ukončit zcela nesmyslné sankce, které škodí pouze nám, nikoliv Rusku, a my bychom konečně mohli z Ruska opět získávat levnou a bezpečnou energii, a tím zastavit hospodářský kolaps Německa a snad i ve střednědobém horizontu znovu nabýt jeho dřívější sílu. Konečně bychom mohli být opět čestným a neutrálním prostředníkem mezi bloky, místo abychom byli stranou a stále častěji i skutečnou válčící stranou.
Vztahy mezi všemi zúčastněnými stranami, tj. mezi EU a USA a Ruskem, ale také mezi Ukrajinou a Ruskem, by se konečně mohly opět krok za krokem vyvíjet od otevřeného nepřátelství ke konstruktivnímu soužití a někdy ve vzdálené budoucnosti ke spolupráci.
A v neposlední řadě: tímto způsobem by se jistě předešlo potenciálně hrozící třetí světové válce.
Již tento poslední bod ospravedlňuje veškeré úsilí všech zúčastněných stran v oblasti diplomacie.
Nicméně můj osobní závěr není takový, aby z něj Ukrajina (a Západ) měly radost.
Podle mého názoru se na konci diplomacie nestanou dvě věci:
Krym se Ukrajině nevrátí a Donbas se buď stane součástí Ruské federace ( a doufejme, že po spravedlivém referendu pod dohledem OSN ), nebo se alespoň přiblíží Rusku jako autonomní oblast.
Ukrajina by však pravděpodobně mohla vstoupit i do NATO se zárukami EU, USA a Číny, samozřejmě pod podmínkou, že na ukrajinském území nebudou žádná zařízení a vojáci NATO, protože jak jsem pochopil, taková byla vždy tichá dohoda z let 1990/1991 mezi Ruskou federací a přistupujícími zeměmi do NATO: „Vstup ano, a tedy ochrana tzv. alianční kauzy, ale žádní vojáci NATO a žádná zařízení NATO v těchto zemích“. Západ a NATO to však nedodržely a podle mého názoru to byl jeden z důvodů (ale prosím nechápejte to špatně jako ospravedlnění) chování Ruské federace v posledních letech, které bylo v rozporu s mezinárodním právem.
Za Váš čas a rozhovor děkuje Vasyl Muravytskij
