Všichni zastánci eutanazie by se měli podívat na země jako Kanada, Holandsko nebo Belgie. Tedy na země, které již povolují sebevraždu téměř každému. Přitom všude to bylo zpočátku jen o tom, umožnit nevyléčitelně nemocným a trpícím ukončit život, jehož zbytek by byl jen utrpením.
Dnes je již v uvedených zemích nabízena eutanázie i tělesně nebo psychicky postiženým, chudým či dlouhodobě nemocným, kteří netrpí, ale jejich léčba je zátěží pro zdravotní kasu.
Pro smrt se však v těchto zemích mohou rozhodnut i nezletilí a novinkou je i eutanazie pro páry v případě, kdy je jeden nemocný a druhý nechce zůstat na světě sám.
Eutanazie se již nenabízí jen jako poslední možnost, ale stále častěji jako nejjednodušší a první řešení jakéhokoli zdravotního problému.
Proti vnucování eutanazie i lidem, kteří nijak zvlášť netrpí a další liberalizaci zákona, už proběhlo v Kanadě několik demonstrací (viz titulek). Odpor je tam tedy značný, nicméně Trudeauova vláda je vládou WEF, jejíž agendu velmi tvrdě prosazuje.
V minulosti jste si zde mohli přečíst již několik příběhů lidí, které šokovalo, když jim byla namísto léčby nabídnuta asistovaná sebevražda.
Nyní si můžete přečíst o dalších případech Kanaďanů, kteří očekávali, že jim „lékaři“ nabídnou léčbu, ale místo toho jim jako první řešení jinak léčitelného stavu nabídli smrt…
Kanada se nachází uprostřed krize lidských práv, která v posledních několika letech narůstá dechberoucím tempem. Trpícím, nemocným a postiženým Kanaďanům je neustále nabízena asistovaná sebevražda, když jsou nejzranitelnější.
Roger Foley, Kanaďan se zdravotním postižením, nedávno promluvil pro LifeSiteNews. Vysvětlil, jak pro něj lékaři soustavně vyzdvihují asistovanou sebevraždu jako možnost, i když naznačil, že o sebevraždu nestojí.
10. července vypovídala Tracy Polewczuk, žena, která trpí rozštěpem páteře. Dvakrát jí byla nabídnuta asistovaná sebevražda a stejně jako Foley vysvětlila, že proaktivní nabídka smrtící injekce ji hluboce zasáhla.
Nejsou jediní – tyto příběhy slýcháme léta. Unikají z kanadských lékařských ústavů jako krev prosakující pod dveřmi kliniky.
Heather Hancocková, Kanaďanka s dětskou mozkovou obrnou, napsala příspěvek pro Koalici pro prevenci eutanazie, kde odhalila, že sestra v Albertě jí řekla, „aby udělala správnou věc a zvážila MAiD,“ což je kanadský program asistovaných sebevražd.
I ona byla několikrát povzbuzena, aby přijala medikamentózní eutanazii. Od legalizace asistované sebevraždy, napsala, došlo ke změně v tom, jak je s ní zacházeno:
„V nemocnici jsem objevila změnu v přístupu sester, lékařů, sanitářů a terapeutů. Byl tam jemný spodní proud, který byl téměř hmatatelný. Byly tam sestry, které mě zanedbávaly, nutily mě, abych se snažila chodit, zatímco ony stály opodál a dívaly se se založenýma rukama. Bylo zřejmé, že lékařský personál by mě raději neošetřoval.“
V roce 2018 se jí lékař ve Victoria General Hospital zeptal, zda někdy uvažovala o asistované sebevraždě. V roce 2019 jí ve stejné nemocnici znovu nabídli asistovanou sebevraždu.
Aby unikla lékařskému systému v Britské Kolumbii, přestěhovala se Hancocková do města na hranici Saskatchewan-Alberta. Po pádu byla převezena do nemocnice v Medicine Hat, kde k ní během třítýdenního pobytu přišla sestra a poradila jí, aby se rozhodla pro asistovanou sebevraždu.
„Být vámi, rychle bych si ji vzala,“ řekla sestra. „Nežijete, jen existujete.“
Hancocková byla zděšena a řekla sestře, že by nikdy nezvolila asistovanou sebevraždu, a že její život má hodnotu a žádná lidská bytost nemá právo říkat něco jiného.
Příběhy, jako jsou příběhy Foleyho, Polewczukové, Hancockové a mnoha dalších, by nás měly hluboce znepokojovat – svědčí o krizi lidských práv, která v posledních letech narůstá dechberoucím tempem.
Trpícím, nemocným a postiženým Kanaďanům je neustále nabízena asistovaná sebevražda, když jsou nejzranitelnější, zatímco aktivisté Dying with Dignity a zastánci eutanazie, jako je Dr. Ellen Wiebe, tvrdí, že v kanadském režimu zabíjení je vše v pořádku.
Protože pravda je tak hrozná, mnoho lidí raději poslouchá tyto uklidňující hlasy. Situace již zašla tak daleko, že Kanaďané jsou do smrtících injekcí v místech péče doslova nuceni.
Navzdory tomu všemu nyní kanadský tisk vede kampaň za odstranění posledních bezpečných míst pro trpící. Klíčovým cílem aktivistů za eutanazii je donutit všechny instituce – náboženské i pro nevěřící – nabízet a provádět smrtící injekce na místě.
První sebevražda se stala „právem“; nabídka se stala povinností. A tak od CTV dostáváme příběhy s názvy jako je tento : Žena z BC se obrátila na SLUŽBU pro smrt. Její rodina říká, že její smrt byla nedůstojná, traumatická.
Rodiče a lékař ženy, která zemřela eutanazií, žalují jak Providence Health Care, tak vládu BC, protože musela přestoupit z nemocnice St. Paul, aby dostala smrtící injekci.
CBC na tento příběh navázala další zprávou zaměřenou na Providence Health Care: „Providence Health odhaluje, že 19 pacientů bylo v tomto roce nuceno přestoupit kvůli politice MAiD.“
Některé nemocnice nezabíjejí lidi, a tak pokud hledáte smrtící injekci, musíte se přesunout jinam. CBC se rozhodla nehovořit s obhájci handicapovaných nebo s jinými, kteří by mohli zdůraznit extrémní význam míst bez eutanazie.
Místo toho hovořili s profesorkou z Ottawské univerzity Daphne Gilbertovou, která spolupracovala s Dying with Dignity Canada na právní výzvě k vynucení nemocnic, aby musely eutanazii povinně nabízet, což je absurdně popsáno jako „charita pro lidská práva.“
Kanadští novináři by v tuto chvíli měli vědět, jak katastrofální byla legalizace eutanazie. Oznámili mnoho případů zneužívání; jistě si přečetli informace o zneužívání, o kterém se psalo po celém světě. Ale nepoučili se.
Opět plní nabídku kanadských aktivistů za eutanazii a využívají bolesti umírajících k vynucení zabíjení i tam, kde zatím pacientům eutanazii nevnucují…
[Celkem: 4 Průměrně: 5]
